Takzvaný protikuřácký zákon se podle očekávání stal objektem tvůrčí dílny poslanců. Tak jako všechny zákony, které se týkají běžných životních situací, protože těm, na rozdíl od implementace evropské legislativy, rozumí každý a skoro každý se v nich rád šťourá: co kde zakázat a přikázat a jak to narafičit, aby se nám občané chovali podle našich představ.
Typickým příkladem takové zákonodárné kreativity jsou dopravní předpisy, ale pozměňovací návrhy k zákazu kouření nesou stejný popis.
Bylo například navrženo, aby se nesmělo kouřit v zoo, protože tam chodí hodně dětí, a jak správně podotkl poslanec Štětina (Úsvit), také zvířata jsou živé bytosti, kterým pasivní kouření škodí. (Záběry cirkusových šimpanzů s cigaretou v puse budiž odstrašujícím příkladem.)
Že by někoho napadlo, ať si to každá zoologická zahrada udělá po svém, že může vyhlásit nulovou toleranci nebo ustavit kuřácké koutky nebo se spolehnout na slušnost a zdravý rozum návštěvníků anebo povolit kouření u medvědů a zakázat u nosorožců, to ne. Protože poslanci tvoří zákony s velkým Z a vědí všechno nejlíp. A bude se mašírovat podle nich. Mimochodem, v pražské zoo je zakázáno kouření v pavilonech, dětském koutku a restauracích, což vzhledem k velikosti areálu úplně stačí. Jestli bude někdo házet nedopalky do výběhu pštrosů, je to dobytek, ale nejde o téma pro Poslaneckou sněmovnu.
Daly by se vymyslet a vyjmenovat zákonem desítky dalších prostorů a interakcí, kde by se kouřit nemělo - protože se to nemá. To je nekonečná práce, která nedává smysl, a je správné ji zarazit hned na začátku. Jinak se dostaneme do stavu chápání, že se nesmí kouřit jen tam, "kde je na to zákon". Tam, kde to "zákon nenařizuje", místo respektování cedulek, tolerance a ohleduplnosti nastoupí překřikování, kdo je v právu. Ten, komu taková "zákonem nevyjmenovaná" místa patří a chce se s kouřením vypořádat po svém, to bude mít těžší.
Výčet zón, kde je kouření zakázáno, musí být co nejjednodušší a nejsrozumitelnější. Restaurace: ano-ne. Zahrádky před restauracemi: ano-ne. Veřejné budovy: ano-ne (respektive ano). A to je skoro vše, žádné zoologické zahrady typu A, B a C. Prostor pro samoregulaci je mnohem větší, než si většina zákonodárců myslí. Počet "kuřáckých" situací, které se marně pokoušejí namodelovat, je nekonečný.
Úplně mimo je pak návrh zakázat kouření v autě, ve kterém jede osoba mladší 18 let. "Vystavováním dítěte kouři se porušuje povinnost, podle které mají rodiče dbát o jeho zdraví," vysvětluje to právník Tomáš Kindl.
Tady se s realitou míjí už sám popis situace, kterou má zákon regulovat. Nebo snad děti do 18 let musí být ve voze jen se svými rodiči? Opravdu je třeba řešit, jestli si smí někdo zapálit v autě, ve kterém jede parta maturantů? A co třeba karavany s oddělenou obytnou místností? A hlavně: jestli se osádka dohodne, že babička na zadním sedadle si chce zapálit a sedmnáctiletý vnuk si pootevře okno, tak ať to udělá. Soukromá věc. Do toho zákonodárcům nic není.
Jiná věc (a jiný zákon, viz výše) by byla zakázat bez výjimky kouření řidičům, protože rozptyluje pozornost. Řidič už teď nesmí leccos: například telefonovat za jízdy bez hands free, psát esemesky nebo studovat Facebook. Vůbec se to nedodržuje, stačí letmý pohled do interiérů automobilů v městském provozu, každou chvíli má někdo mobil u ucha nebo leští displej. To je samozřejmě chyba, ale s kouřením v autech by to dopadlo úplně stejně, nebo spíš hůř, protože to by byl daleko spornější zákaz. A zákaz kouření ze zdravotních důvodů už teprve.
Takže by ho nikdo nerespektoval, protože by se bral jako zbytečná buzerace, a "stejně to dělají všichni". Takové zákony ředí respekt k právu a nemělo by jich přibývat. Zákaz kouření v autě by tak fungoval spíš jako potenciální pendrek, který policie může kdykoli vytáhnout, když se jí zrovna nelíbíte. Sešikanuje vás raz dva.
A vůbec: někteří lidé kouří doma na záchodě, to by se taky mělo zakázat!
