Znovu a znovu se vrací téma dezinformací. Naposledy v pondělí, když o nich v Poslanecké sněmovně mluvil šéf Bezpečnostní informační služby (BIS) Michal Koudelka. Upozornil, že Rusko přímo koordinovalo šíření některých dezinformací v Česku. Nabídl svůj pohled na podstatu dezinformací a vysvětlil, že podle jím řízené tajné služby je většina dezinformací u nás nikoliv ruského, ale českého původu.
K tomu jen poznámka: Ruské tajné služby pracují v zahraničí tak, že dají především impulz. Dezinformace nebo nějaké téma spustí, pak se mohou spolehnout na to, že se domácí scéna postará o pokračování sama. Smyslem ruské práce je rozklad systému. A my jsme dobrým příkladem, že se jim to daří.
Koudelka ve sněmovně, kde byl účastníkem panelu o dezinformacích, řekl: "V nejnovějším případě se BIS podařilo odhalit, že jeden z dlouhodobých ruských vlivových agentů v ČR zařídil za úplatek ve výši několika tisíc eur šíření narativů podporujících zájmy Ruské federace v souvislosti s válkou na Ukrajině. Byly využity i veřejně známé osobnosti."
Poněkud nešťastné vyjádření. Koudelka byl zčásti konkrétní, za šíření ruských narativů ten člověk dostal "úplatek ve výši několika tisíc eur". Nepopsal však ony narativy, čímž by jistě nic neporušil. Předpokládám, že jde o dezinformace typu "válku vyvolalo NATO", případně "Rusko se brání před ukrajinskými fašisty" nebo nějaké podobné. Ale Koudelka to neřekl. Problematická je věta, že "byly využity i veřejně známé osobnosti". Které osobnosti, to samozřejmě neuvedl. Ale tím, že skupinu vymezil, spustil nekonečné tázání a obviňování: podlehl ruskému vlivovému agentovi tento? Nebo tento?
Koudelka také prohlásil: "Kdo v tuto chvíli řekne, že neví, co je ruská propaganda, je slepý a hluchý." Letos na začátku dubna - a od té doby se nic nezměnilo - řekl tehdy nový vládní poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar: "Já nedokážu definovat dezinformaci… To je takové to slovo, kdy každý o něm mluví, každý ho vypouští a každý si pod ním představí něco jiného, a když se zeptáte, co to vlastně je, tak vám na to nikdo neodpoví. Takže já jsem velmi pokorný k používání slova dezinformace, zároveň říkám tzv. dezinformace, aby bylo jasné, že neexistuje jasná definice, respektive každý si pod tím představí něco jiného…"
Pojar po svém nástupu do funkce sdělil, že pracovní skupina v rámci Bezpečnostní rady státu má řešit také "bezpečnostní aspekty tzv. dezinformací, respektive vlivu cizí moci nebo té nepřátelské propagandy". Každopádně můžeme být rádi, že něco dělá aspoň BIS, když ne vláda.
Ale zpět ke Koudelkovi a jeho výroku o slepých a hluchých. Mluvil o propagandě, ta však u nás s dezinformacemi splývá. Šéf BIS také řekl, že bychom výraz dezinformace měli používat méně. "Na slovo dezinformace jsme si už trochu zvykli a s problémem se tak trochu smířili. Proto si myslím, že bychom v této souvislosti měli využívat výrazy, které jsou jasné a vystihují lépe podstatu, a to slova lež nebo propaganda."
Cílem je oklamat masy lidí
Nedávno jsem nabídl tuto definici: Jde o nepravdivé informace, které jsou záměrně šířeny, aby oklamaly masy lidí. Nemusí jít jen o opak informací, tedy čisté lži, ale o mix pravdy a lží, mix informací s jejich opakem. Zároveň dezinformace souvisí s propagandou, s propagováním nějakého postoje, státní moci, představ o světě. Proto je problematické použít jen slovo lež nebo propaganda. Problém je prostě složitější, a proto hůře uchopitelný. To však neznamená, že před ním má vláda rezignovat.
Důležité nyní je, že policie začala v některých případech stíhat propagaci ruské agrese a genocidy a vyšetřuje občas také vyhrožování násilím lidem, kteří stojí proti ruské válce na Ukrajině. Dobré je, že problém dezinformací považuje šéf BIS za klíčový. Dobré je, že vláda dává najevo jasný, nedvojznačný postoj k Rusku a Ukrajině.
Tím to však končí. Analytik Asociace pro mezinárodní otázky Dominik Presl nedávno řekl v iRozhlas.cz, v pořadu Bruselské chlebíčky, že Česko je neblaze unikátní v tom, jak stát na snahy řešit dezinformace úplně rezignoval: "Chybí tady politická vůle. Politická reprezentace se zalekla toho, že toto téma působí jako velmi nepopulární, a když se někde zmíní, tak se vyrojí rétoricky agresivní část veřejnosti, která proti snahám racionálně ho řešit vystupuje." Dodám, že Presl do léta působil na Úřadu vlády, kde měl na starosti právě boj s dezinformacemi.
Pro společnost, pro její soudržnost a pozitivní orientaci je důležité rozlišit dezinformace od informací. Jak si v tom vedeme? Open Society Institute - Sofia vytváří rok co rok Index mediální gramotnosti. Loni na tom podle tohoto indexu byly ze 41 evropských zemí nejlépe Finsko, Norsko, Dánsko, Estonsko, Švédsko a Irsko. Proč? Díky kvalitnímu vzdělávání, svobodným médiím a vysoké důvěře lidí v instituce, proto jsou tam lidé tak dobře schopni odolávat negativním dopadům dezinformací.
A my? Česká republika skončila v indexu až na 18. místě. Slovensko, kde je situace horší a vliv ruské propagandy silnější, figuruje až na 24. místě. Maďaři skončili 27., Turci 36. Index mediální gramotnosti tedy poměrně přesně odpovídá stavu v těch zemích.
Finsko nebezpečí pochopilo, my ne
Co dělá Finsko, které se dezinformacím brání nejlépe? Nedávno to na Twitteru shrnul David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny: Mediální gramotnost je součástí národních osnov již od předškolního věku. Mediální gramotnost je součástí všech předmětů. Finsko má v boji proti dezinformacím své výhody. Jeho veřejný školský systém patří k nejlepším na světě. Vysoká škola je zdarma. Důvěra ve vládu je vysoká a Finsko patřilo k evropským státům nejméně postiženým pandemií. Učitelé jsou vysoce respektováni.
A pokračuje: Učitelé ve Finsku jsou sice povinni vyučovat mediální gramotnost, ale mají značnou volnost v tom, jakým způsobem budou hodiny realizovat. Žáci mají například za úkol vlastní videa a fotografie, aby zjistili, jak snadno lze manipulovat s informacemi. Čtou novinové články a učí se, že hezké zprávy nemusí být pravdivé. Učí se, jak fungují vyhledávací algoritmy a že první výsledky nemusí být vždy nejspolehlivější. Učitelé používali ruské zpravodajské stránky a memy jako základ pro diskusi o účincích státem sponzorované propagandy. Učí se pochopit rozdíl mezi sociálními médii a žurnalistikou.
A my, Češi? Jak vyučujeme mediální gramotnost či chápání dezinformací ve školách? Nevládní organizace Člověk v tísni, jež se tématu dlouhodobě věnuje, udělala výzkum, který popsala v textu nazvaném Mediální vzdělávání je důležité, shoduje se naprostá většina učitelů i ředitelů. Chybí ale jeho podpora ze strany státu.
"Vnímání významu výuky mediální výchovy v prostředí českých škol vzrostlo - za důležité jej považuje naprostá většina ředitelů i samotných vyučujících mediální výchovy. Významnou roli v tomto nárůstu sehrály také dezinformace kolující ve veřejném prostoru, které se pro řadu vyučujících staly hlavním impulzem pro zahájení výuky mediální výchovy. Přesto se mediální výchově pětina základních a desetina středních škol nevěnuje vůbec," píše se v textu.
"Vnitřní motivace k rozvoji mediální gramotnosti a kritického myšlení žáků a studentů vyučujícím nechybí. Jednotná koordinace na úrovni školy a podpora státu ale ano. Polovina vyučujících hodnotí své kompetence v této oblasti pouze na úrovni mírně pokročilé, čtvrtina se považuje za začátečníky a jen třetina vyučujících mediální výchovy se zúčastnila vzdělávací akce zaměřené na související témata. Polovina dotázaných učitelů mediální výchovy přitom současně uvádí, že si materiály do výuky připravuje sama. Zároveň méně než pětina škol vyučuje mediální výchovu podle jednotné koncepce sestavené na úrovni školy."
Závěr. Něco málo se mění, ale do Finska, Norska, Dánska, Estonska, Švédska či Irska máme strašně daleko. Pak se nemůžeme divit, když na Václavském náměstí demonstruje 20 tisíc lidí a část z nich obdivuje Putina.
