Ředitel civilní kontrarozvědky (Bezpečnostní informační služby, BIS) Michal Koudelka poskytl rozhovor serveru Hlídacípes.org. Mluví o vlivu ruských zpravodajských služeb v Česku, o snaze rozkládat českou společnost šířením dezinformací a propagandy. Ukazuje se, že Koudelku premiér Sobotka vybral správně a že ruský zájem o Česko nijak neklesá, spíš naopak.
Koudelka pracoval po revoluci ve Federální bezpečnostní informační službě (FBIS), předchůdkyni BIS, jež vznikla po rozpadu federace. Deset let řídil odbor kontrašpionáže, prodělal výcvik ve Velké Británii u Secret Intelligence Service (SIS neboli MI6) a v Kanadě u Canadian Security Intelligence Service (CSIS).
Organizoval odhalování a sledování ruských, čínských a dalších špionů. Je veřejně známo, že při lapání ruských agentů byl jeho odbor několikrát úspěšný. Ani po odchodu dlouholetého ředitele Jiřího Langa se tedy z "bisky" nestal proruský či pročínský nástroj českého prezidenta a Hradu.
V úterním rozhovoru pro Hlídacípes.org Koudelka mluví o "rostoucím počtu nejrůznějších rádoby zpravodajsko-informačních webů, které se naprosto neskrývaně podílejí na šíření dezinformací a podpoře proruské politiky".
Varující je, že těchto webů přibývá, negativní, riskantní zájem Ruska o Česko neklesá, což souvisí s naší polohou, jsme jakousi vstupní branou na Západ, ale i odchozí brankou na Východ. Koudelka dodal: "Ale je na místě si uvědomit, že to je realita na obou stranách pomyslné barikády. Také Západ musí být schopen působit a dělá to."
Téhle věty se rozkladné proruské weby s chutí ujmou: nedělají to jen Rusové, ale i Evropská unie a Američané. Vskutku to tak je, pamětníci si mohou vzpomenout na západní rozhlasové stanice, které z pohledu odpůrců komunistického režimu poskytovaly poměrně objektivní informace. Ano, byla to také propaganda západního světa, demokracie, svobodné společnosti. Šlo i o to, aby byl rozkládán komunistický, diktátorský režim a aby občané "za zdí" dostávali informace o disidentském hnutí a odporu proti režimu.
Ruská propaganda i v seriózních médiích
Situace se příliš neliší, jen my jsme se, naštěstí, posunuli mezi západní, netotalitní, nekomunistické, neautoritářské země. Proto jsme se stali cílem ruské propagandy, která nenabízí svobodu (kde by se v putinovském Rusku taky vzala), ale rozklad, zpochybnění našich domácích institucí, české politiky, NATO a EU.
Ředitel Koudelka sdělil, že analytici "bizonů" vyhodnocují informace v mediálním prostoru, a dodal: "Nezužoval bych to jen na takzvané proruské weby. I v seriózním médiu se objevují pro zpravodajskou službu zajímavé informace a podněty."
Ta věta je zásadní. Máme tendenci rozdělovat média na tři úhledné hromádky: fake média, tedy různé rozkladné servery, dále na nezávislá média a Babišova média. Druhé dvě skupiny by neměly polykat ruskou propagandu, ale Koudelka upozorňuje, že dezinformace nacházejí prostor i zde.
Na mysli má vytváření napětí ve společnosti, "ovlivňování nálad široké veřejnosti, neustále vyvolávání pocitů, že všechno je jinak, že za vším je něco nekalého, demokracie je slabá, západní společnost v čele s EU a NATO prolezlé korupcí a byrokracií a tak dále".
Nejnebezpečnější z výčtu se jeví "pocit, že všechno je jinak". To obrovské zpochybnění, jež se usazuje ve veřejném prostoru. Jakmile "nic neplatí", pak lze šířit cokoliv, jakoukoli lež, protože zároveň "platí všechno".
Otevřená společnost, jíž více než čtvrt století máme tu čest být, je velmi kritická k moci, k institucím, jako je vláda, policie, soudy, strany. Hlídá je, kontroluje. To je v pořádku, pokud kritika probíhá podle pravidel, zakládá se na pravdě a vychází z jasných faktů. Rozkladné servery ale mohou kritiku a kontrolu moci snadno překroutit v pocit "demokracie nefunguje", "tvrdá ruka by fungovala líp", "Spojené státy jsou stejné (nebo ještě horší) svinstvo jako Rusko" atd.
Osvěta, ale taky odvaha BIS je nutná
Koudelka to popisuje takto: "Zahlcení veřejného prostoru spoustou informačního balastu, který běžným občanům má sebrat pevnou půdu pod nohama. Nic není jisté, existují alternativní pravdy… Na reálný základ se pověsí nebezpečná dezinformace, takže pro laika je zpráva věrohodná."
Zajímavé je jeho hodnocení úspěšnosti ruských tajných služeb: "Z profesionálního hlediska to dělají výborně, ale nikoliv zcela úspěšně. Lidé u nás nejsou hloupí, a to je dobře." Je to spíš politický výrok než analytický postoj šéfa tajné služby.
U "fake news" totiž nehraje až tak velkou roli chytrost či hloupost. Zvlášť jsou-li zasouvány do pravdivého podkladu. Nebezpečí fake propagandy tkví v tom, že o ní lidé nepřemýšlejí. Sdílejí třeba zprávu o obřích sociálních dávkách pro Romy, aniž by je napadlo, že šíří lež. Nemají čas pravdu kontrolovat, navíc žijeme v informačním oceánu, plaveme v moři, jež je pro plavce stejně přehledné jako Pacifik.
Koudelka v rozhovoru také řekl: "… internet je volný svobodný prostor, kde je možné šířit celkem cokoliv. Obranou je osvěta, vzdělávání už těch nejmladších, aby dokázali vstřebávat informace kritickým pohledem a ověřovat si informace z více zdrojů."
Má sice pravdu, ale vypadá to, jako by se do jisté míry zbavoval odpovědnosti. Úkolem tajné služby není jen popisovat, ale i bránit. Musí mít nástroje, jak nebezpečí odvracet, jak veřejnost upozorňovat třeba na majitele rozkladných serverů nebo na rizikové lži, které šíří.
Jedním z nástrojů jsou výroční zprávy BIS. Několik let byly poměrně podrobné, překvapivě konkrétní, pak přišly žaloby a služba poněkud couvla, stala se opatrnější, méně konkrétní. Mohli bychom říci, že se taky nechala zpochybnit. Jistě by stálo za to vrátit se k tvrdším, konkrétnějším zprávám, které si troufnou jmenovat a obnažovat realitu.
