reklama
 
 

Sinéad nenávidí bílé nemuslimy aneb Co byste o svých idolech možná radši nevěděli

20. 11. 2018 14:55
Sledovat lidi s duševní chorobou či vážnými osobními problémy, jejichž stav se promítá ven přes Twitter nebo Facebook, je smutné; ačkoli hladový dav se podivíny a anomáliemi často a rád baví.

Irská zpěvačka Sinéad O’Connorová, která konvertovala k islámu a používá teď jméno Šuhadá Davittová, se na svém twitterovém účtu vyjádřila, že už nechce trávit čas s nemuslimskými bílými lidmi, protože jsou nechutní. Pobouřila tím řadu fanoušků a její followeři si z ní utahují, protože prý netušili, že hit Nothing Compares 2 U nebyl ve skutečnosti určen nikomu jinému než velkému Alláhovi.

O chatrném duševním zdraví umělkyně se v souvislosti s demonstrativními pokusy o sebevraždu píše již několik let. Působí to ale tak, že touha po pozornosti převážila, a pokud na tom bude zpěvačka lépe, bude mít co dělat, aby se ze stínu svého sdělení vymanila.

Sinéad O’Connorová není určitě první ani poslední slavnou osobností, která se dostala do potíží, když nezvládla používání sociálních sítí a přílišnou otevřeností si pošramotila svůj mediální obraz.

Sledovat lidi s duševní chorobou či vážnými osobními problémy, jejichž stav se promítá ven přes Twitter nebo Facebook, je smutné; ačkoli hladový dav se anomáliemi často a rád baví.

V dobách svých alkoholových eskapád si něco podobného prožila i třeba Britney Spearsová, která se proslavila například zcela mimózním tweetem: "Myslí si někdo, že globální oteplování je dobrá věc? Mám ráda Lady Gaga, je to zajímavá umělkyně." (10. 2. 2011.)

Herečka Anna Kendricková, která je svými zvláštními výroky všeobecně známá, zase nedávno pobouřila prudérní Ameriku tweetem: "Uff, už nikdy nepůjdu do kina na film s Ryanem Goslingem, evidentně se masturbace v zadních řadách kina stále považuje za něco nevhodného."

Těžko říct, jestli jste takové věci chtěli o svých idolech vědět… Ono je fajn pustit si lidi až do kuchyně, když máte kontrolu nad tím, co ukazujete, čerstvé potraviny a uklizeno; ale když si nedáváte pozor a pustíte všechny všude i ve chvíli, kdy ztratíte zábrany a vaše pozornost ochabne, občas jim ukážete i něco pěkně shnilého a smrdutého.

To se týká i politiky. Nejhloupější tweety Donalda Trumpa úspěšně kolují po internetu a jejich sbírka je stále bohatší. V Česku máme podobný příklad v podobě pana Jiřího Ovčáčka, tiskového mluvčího prezidenta Zemana, jehož účet se stal terčem už několika úspěšných parodií. Samozřejmě i on má velký počet příznivců, kterým se jeho vystupování (nějakým zvráceným způsobem) líbí, což ho -  stejně jako jiné takové postavy sociálních sítí - podporuje k další aktivitě.  

A tak zatímco původně hvězdy i politici začali Twitter, Instagram a Facebook využívat hlavně proto, že umožňoval snadnou přímou komunikaci s fanoušky, PR zdarma a mohli tak zaručit, že jejich vyjádření neprojdou žádnou editornou a redakční úpravou, v posledních letech se tato skvělá funkce při neopatrném používání snadno obrací proti nim.

Užívání sociálních sítí se tedy doporučuje jen na vlastní nebezpečí a daleko víc než dřív platí analogie o ohni. Když je umíte využívat (a dáte si třeba i poradit, což bude v budoucnu víc a víc v módě), mohou být skvělým sluhou, jakmile se ale vymknou kontrole a touha sdělit cokoliv kdykoliv a ihned převáží nad autokorekcí, je často docela zle. A internet má tu zásadní nevýhodu, že co jednou do kyberprostoru vyšlete, už těžko vezmete zpět.

autor: Tereza Boehmová | 20. 11. 2018 14:55

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama