Pátrání policisté uzavřeli bez jasného závěru, zda šlo o vraždu, či sebevraždu. Skon syna prvního československého prezidenta tak i nadále budou provázet otazníky. Nejblíže bylo k jejich napřímení v roce 2003, kdy vyšetřovatelé dospěli k názoru, že Jan Masaryk byl zavražděn, i když pachatel zůstal neznámý. Nyní tedy neplatí ani to a tragickou událost halí čím dál hustší mlha.
Můžeme kritizovat policii, že nic nezjistila; můžeme se zlobit na historiky a archiváře, že neobjevili nic ve svědectvích, vzpomínkách a šanonech. Hlavně tedy těch moskevských, protože právě tam se o nás rozhodovalo a protože právě tam se prokazatelně politicky motivované vraždy plánovaly. Což zjevně trvá dodnes, chtělo by se dodat.
Na celou věc se ale lze podívat i z jiného úhlu. S vědomím, že stále nevíme všechno. Že je nám souzeno se pachtit, přemýšlet a doufat, že jednou se nám třeba podaří pravdu objevit. Anebo také ne - protože ne každá záhada zkrátka bývá rozluštěna a občas zůstane jako jediná možnost pokorné přiznání bezradnosti.
Stačí se podívat třeba za oceán, jak se Američané potýkají s "případem Kennedy". Shodou okolností právě v době, kdy čeští vyšetřovatelé (už zase) uzavírali případ Masaryk, vyšla ve Spojených státech kniha, jejíž autoři viní z atentátu na někdejšího amerického prezidenta Moskvu. Jenže s klíčovými důkazy jsou na tom obdobně jako my v případě Jana Masaryka - chybí. A my jsme na tom zase v lecčems podobně jako oni: záhadná smrt samozřejmě stále láká badatele, historiky i autory literatury faktu, kteří mají a budou mít vždy své čtenáře.
Tichý výkřik
Jan Masaryk byl možná slabý politik, přesto se jeho strašná smrt stala klíčovou událostí. Mnozí pamětníci vzpomínali, že nikoli v únoru 1948, ale teprve po ní pochopili, v jaké situaci se země opravdu nachází: vše je ztraceno a Československo, kdysi svobodná země, o kterou se zasloužil prezident T. G. M., už patří minulosti. Stejně jako jeho syn. Tak to vnímali i emigranti a uprchlíci za železnou oponou. Nepochybovali, že Jan Masaryk byl zavražděn, a žádným jiným zprávám z druhé strany hranice nevěřili.
Masarykova smrt od samého počátku přitahovala mnohem větší zájem než jeho život. Dnes tím může napomoci k zájmu o pochopení celé tehdejší smutné doby i metod, ke kterým se uchylovaly - a různě po světě stále uchylují - totalitní režimy. Navzdory všem nejasnostem totiž jedno zůstává zřejmé: Jan Masaryk zemřel v důsledku nastupující diktatury, jíž nedokázal čelit. Ať už jeho život skončil z cizího, či jeho vlastního rozhodnutí. Tělo ministra zahraničí ležící v pyžamu na nádvoří Černínského paláce názorně ukazovalo světu, jak nepřipravená byla zdejší společnost čelit rudému tlaku a jak snadno se zde nakonec Stalinovi věrní chopili moci.
Komunismus byl v Československu i jinde provázen smrtí, zklamanými a zničenými životy. Ne vždy přitom lidé umírali rukou vrahů, mnohdy tak daleko režim ani nemusel zacházet.
Nevyřešený problém bývá silnou výzvou. Může se jí stát i záhadná smrt někdejšího československého ministra zahraničí. Pokud nás pohne k přemýšlení o tom, za jaké situace k ní došlo a jak učinit naši společnost odolnější. Pomůže-li tomu jedno neúspěšné policejní vyšetřování, můžeme být za něj ve výsledku vlastně vděčni.
