Jak lidé u nás věří armádě, policii, bankám, soudům, výzkumům veřejného mínění, internetu atd.? Změřilo to Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), výzkumné oddělení Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Vyhrála armáda, poslední se umístily, jak jinak, církve.
Říkáte si: Co je to za průzkum? Co se to tu srovnává do žebříčku? Stojí za uvedení, jaké "instituce" (internet přece není žádná instituce, výzkumy veřejného mínění snad také ne) a v jakém pořadí se umístily od nejlepší po nejméně oblíbenou: armáda, česká policie, soudy, banky, výzkumy veřejného mínění, rádio, internet, odbory, neziskové organizace, televize, tisk, církve.
Začněme konstatováním: proč je armáda oblíbená? Protože se o ní lidé dozvídají poměrně pozitivní informace v tisku, v médiích, vidí ji jako fungující sbor, kompaktní sílu, ve zprávách, v televizi.
Pokud však lidé nevěří médiím, pak výzkum ztrácí smysl. Informuje o něm zase tisk, média, rádio atd. Je jasné, že když někdo bez důvěry zveřejní, že armáda má důvěru, pak ji vlastně asi nemá, že. "Média" přece lžou. Začarovaný kruh.
Legrační a mimořádně "akademicky vědecké" je srovnávat armádu a internet, nebe a dudy, hrušky a černé díry. Armáda pro každého představuje profesionální sbor s jednotným velením (vrchním velitelem je prezident Zeman), vojáci nosí uniformy, jsou viditelným vtělením řádu.
Porovnejme s internetem; co je internet? Totální opak armády, bez hranic, takřka bez pravidel, svět sám pro sebe, free zóna lidstva, opak uniformnosti (byť ji tam v jistém slova smyslu najdeme také). Je pochybné měřit důvěru v internet, to by se mohla měřit důvěra v počasí, Pacifik, nálady brouků či v nesmírný vesmír.
Ano, bylo by zajímavé srovnávat důvěru, dejme tomu, v Novinky.cz s důvěrou v dezinformační server Aeronet, to by asi mělo cenu a to by o nás něco dokonce vypovědělo. Případně srovnávat důvěru ve Wikipedii a Encyklopedii Britanniku nebo Ottův slovník naučný.
Věříte církvím? Babičku máte v hospicu?
CVVM v komentáři píše o "internetu" - což zdaleka nejsou jen přepestrá internetová média, ale třeba také e-shopy - jednoznačně jako o kompaktním celku (ačkoliv je asi stejně kompaktní jako mínění yettiho a důchodce z Nového Veselí). "V září 2016 a v březnu 2017 došlo k tomu, že nedůvěra převážila nad důvěrou (o 5, resp. o 8 procentních bodů). V letošním roce se tento rozdíl snížil na statisticky nevýznamné tři procentní body. Jak jsme již uvedli výše, důvěra k internetu je výrazně podmíněna věkem." Poslední větu jako jedinou lze brát vážně, ano, mladí mají prokazatelně k netu blíž.
Co lze z tabulky důvěry v instituce, jak ji zveřejnilo CVVM, vyčíst? Pomiňme, že se nám předkládá jakési srovnání. Důvěra v armádu a policii v zemi, kde jsou lidé od rána do večera strašeni útokem teroristů a záplavovou vlnou muslimů, nepřekvapí. (Stejně se politici podílejí na růstu rasistických projevů a nenávisti ve společnosti.)
Podobně poslední místo církví. Staly se politickým terčem (doba bolševická se tu dojemně sjednotila s dobou po sametu), splynuly se slovem "restituce". Nedivil bych se, kdyby v nějakém hromadném emočním testu slovo restituce automaticky evokovalo církve. Tuhle hloupou škodu původně spustili komunističtí a sociálnědemokratičtí politici, dnes se na honu na "restitucecírkve" přiživuje samozřejmě i ANO a nezabrání mu ani povolební touha primase českého Dominika Duky hlídat naše bezpečí spolu s Tomiem Okamurou a jeho SPD.
Mnohem zajímavější by byl průzkum věnovaný ad hoc církvím a jejich práci ve společnosti: Dali jste babičku do hospicu evangelické Diakonie? Využívá vaše rodina služeb Charity pro seniory, lidi se zdravotním postižením, nevyléčitelně nemocné, ženy s dětmi v tísni atd.? (Lidé běžně církevních služeb využívají, stojí o ně, dávají jim přednost, ale zároveň pilně "nedůvěřují církvím"…)
Podobně se to má s informačními médii (rozhlas, televize, noviny a ověřované servery): dnes a denně je napadají známí politici od Zemana přes Babiše (ten nekritizuje samo sebou svoje tituly) až po Kalouska. Klasická média čelí ataku fake news serverů, které nabízejí, co někteří lidé chtějí slyšet.
K tomu nadějeplná poznámka. Letos v říjnu dělali v USA průzkum, který se týkal sociálních sítí. Podle něj informace ze sociálních médií považuje za věrohodné jen 37 procent Američanů; dvakrát víc je těch, kteří důvěřují tištěným novinám a časopisům. Situace se v Americe obrací, u nás zatím ne, ale přijde to.
Zpět k průzkumu CVVM. Srovnávat důvěru v armádu, církve (vyjma Armády spásy), rádio a internet je unikum. Je to výzkum "utvrzovací", klade vedle sebe nesrovnatelné, jako by to mělo smysl srovnávat. Ale píšu to na internetu, který má důvěru jen 43 procent, čili je to mírně nedůvěryhodné.
