Vláda Petra Fialy, nejen politika, ale také politologa a vysokoškolského učitele, se neustále potýká s jednou patálií za druhou. Válka a uprchlíci z Ukrajiny, mezi nimi mnoho dětí. Ceny energií, inflace, zděděný obří státní dluh, klimatická změna a požadavky mladých občanů, abychom se jí účinně bránili. Do toho protivládní protesty, osmidenní hladovka disidenta Jiřího Gruntoráda za odstoupení vicepremiéra Jurečky, stávka univerzit za klima a nyní i stávka škol. Takové pěkné, české politické peklo.
Určitě stojí za to připomenout, že za velké potíže, v nichž se stát brodí, tato vláda v podstatě nemůže, buď je připravili její předchůdci, nebo mají širší mezinárodní kontext.
Premiér Fiala však čelí ještě jedné potíži. Vystřídal Andreje Babiše, jeho pětikoaliční kabinet nastupoval s étosem změny, s étosem poctivého, otevřeného vládnutí. Voliči pětikoalice do Fialovy vlády vložili obrovská, zjevně nereálná očekávání.
Nereálná ze dvou důvodů. První: Když zdědíte těžce zadlužený stát, těžko tu obří sekeru vyřešíte za rok či dva. Snížit dluh je mimořádně náročný proces, kde oblíbené srovnávání s rodinným rozpočtem naprosto selhává. Vláda musí měnit zákony, potřebuje připravit stovky analýz a kroků, aby se posunula ne o metr, nýbrž o milimetr. Všecko to trvá, jenomže netrpěliví voliči čekali, že se věci změní hned.
Druhý důvod je neméně problematický a těžko rychle řešitelný. Fiala má k dispozici ministry, které mu dodala vlastní strana a další koaliční partneři. Často žádné lumeny. Od 90. let strany opustilo mnoho zklamaných, schopných politiků. Kvalita je dnes až na výjimky jinde. Politiku velkých stran roky ovládají silné stranické klany, "vlivové skupiny". Není divu, že o mimořádně schopné není tak úplně zájem, pokud nejsou s vlivovými skupinami spojeni.
A zároveň není divu, že členové vlády moc nenaslouchají poradcům z NERVu (Národní ekonomická rada vlády), jenž není zdaleka jen ekonomický. Ne vždy je kvalitní byrokratický aparát schopen dodávat data k rozhodování. Alespoň členové NERVu, tedy elitní poradci, si už vícekrát stěžovali na to, že data k rozhodování chybí. Dodejme, že když je dodají, jako třeba u zdanění alkoholu, stejně se nic nemění; ani tato vláda není tak úplně nepopulistická.
Jedním z evergreenů české politiky je "vzdělanost" a "věda a výzkum". Není premiéra, který by nehlásal, že jestli nás něco spasí, je to "vzdělanostní společnost", "vysoká úroveň školství a vědy". Roky posloucháme, jak jsou učitelé na všech úrovních finančně podhodnoceni a jak by měli brát víc, protože jinak do škol nepůjdou ti nejlepší, a když tam nebudou ti nejlepší, kvalita výuky nebude dobrá.
Nastoupí nová vláda, jež vzbudila maximalistická očekávání, naděje, ale ví, že musí šetřit, jinak se časem stát může zhroutit. Šetří i na školách a je zle. Školské odbory vystihnou svou chvíli a vyhlásí stávku.
Za Babiše, když byl ministrem školství Robert Plaga, jeden z nejlepších členů tehdejší vlády, odbory stávkovaly. Za "opačného" Fialy a opět kvalitního ministra Mikuláše Beka stávkují také. Paradox? Ale ne, školství je prostě dlouhodobá, vážná, málo řešená, zanedbávaná bolest této země.
Nabízejí se zásadní otázky. Je stávka školských odborů na místě? Je situace tak zlá, že vyžaduje toto tvrdé gesto? A na druhou stranu, vysvětloval premiér a jeho ministři dost razantně a srozumitelně, co se děje, oč se dneska u nás, ale i okolo nás hraje?
Nedostatečná péče o duševní zdraví dětí
Učitelům za poslední roky platy stouply, ale ne dost na to, aby se úroveň základních nebo třeba i vysokých škol zásadně zlepšila. Ředitelé základek mají velký problém sehnat dobrého matikáře, dobrou chemikářku, angličtináře, třídní. Děti často učí ženy a muži bez aprobace, bez pedagogického minima. Ve školách pracuje málo asistentů, chybí školní psycholožky a psychologové, sehnat kvalitního správce počítačové sítě je úkol pro vraha. Učit moderně? Malé skupiny žáků? To jde jen na lepších školách.
Učitelská platforma, sdružení dvou tisíc učitelek a učitelů MŠ, ZŠ, SŠ, ZUŠ a VOŠ, popsala, co způsobí nedostatek financí ve školách: pokles hodin, kdy mohou školy dělit třídy na skupiny, ve kterých je vzdělávání efektivnější, a to plošně, bez ohledu na potřeby konkrétních škol. Pokles počtu asistentů pedagoga, tedy podpora pro děti nadané i znevýhodněné. Podle platformy to dopadne zničujícím způsobem na školy, "které se dobře naučily, jak s podpůrnými opatřeními pracovat, vychovaly si asistenty pedagoga a kvalitní inkluze je pro ně samozřejmostí".
Platforma dál upozornila na "absolutně nedostatečnou péči o duševní zdraví dětí. Přitom více než 40 procent dětí a mládeže čelí vážným psychickým problémům". Toto je naše moderní, neřešená bolest. Dále platforma argumentuje obrovskou nejistotou pedagogických i nepedagogických zaměstnanců a také tím, že méně financí ohrozí malé školy.
Ministr školství Mikuláš Bek (ve školském křesle sedí teprve od 4. května, předtím zastával post ministra pro evropské záležitosti) patří mezi kvalitní, fundované členy vlády. Dostal se do nezáviděníhodné situace, zcela jistě by chtěl školám pomoci, sám vysokoškolský učitel, docent muzikologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Nedostačující rozpočet školství zdědil.
Bek kritizuje školské odbory: "Každý týden se mění argumenty a v zásadě jednání neprobíhá o tom, že by odbory jasně řekly, co chtějí, a vláda mohla vyjednávat, jak se k tomu cíli přiblížíme. Nic takového neprobíhá." Tvrdí, že jeho resort odborům poskytl argumenty, podle nichž k "ohrožení kvality v souvislosti s úpravou tzv. PHmaxů (pozn. red.: maximální počet hodin výuky - včetně nezbytného dělení - ve třídě v oboru vzdělání v závislosti na počtu žáků ve třídě) nedojde".
Odbory však svoji stávku neodvolaly, i ony potřebují dát najevo, že nejsou úplně k ničemu, jak to celé roky mimochodem vypadá. Je zřejmé, že mezi velké slabiny Fialova kabinetu patří malá schopnost vysvětlovat, osvětlovat, atakovat veřejnost pádnými argumenty.
Přitom dvě věci jsou dnes jasné: vláda musí šetřit, ale zároveň musí posilovat obranu. Pokud máme pud sebezáchovy a pokud sledujeme vývoj ruské agresivní války na Ukrajině, nemůžeme nevidět, že nejen my, ale celá západní Evropa musí zásadně posílit svoji schopnost se bránit. Proto tak nutně potřebujeme kupříkladu stíhačky F - 35, proto musí rozpočet armády stoupat do pro nás závratných výší. Pokud neodradíme Rusko, ztratíme za pár let svobodu. Pak bude úplně fuk, jaké máme školství.
Je chyba, že toto neumí Fiala a jeho lidé vysvětlit a dnes a denně to neopakují. Že neargumentují tím, jak Rusko zuřivě zbrojí, jak nám vyhrožuje, jak je ochotno posílat na smrt statisíce vojáků za tupé podpory většiny obyvatel.
Stávku, která zřejmě nebyla nijak nezbytná, může Petr Fiala brát jako připomenutí těch stovek slibů, že chceme být vzdělanostní společností, že to je cíl. Aby na něj nezapomínal. Jiný význam ta stávka asi nemá.
