Jan Moláček Jan Moláček | Komentáře
6. 2. 2018 10:00

Stop meteoritům! Proč politiky necháme řešit jiné věci, než které nás pálí? 

Politice v Česku by prospělo, kdybychom do ní více promítali vlastní zkušenosti a potřeby a méně názory z druhé ruky.
Hrozba budoucnosti. Příští hit volebních programů.
Hrozba budoucnosti. Příští hit volebních programů. | Foto: Allexxandar / Shutterstock.com

Strach z migrace překreslil politickou mapu Česka. A nic nenasvědčuje tomu, že by parlamentní a prezidentské volby byly posledním triumfem těch, kdo ho v politice zneužívají. Právě naopak, s jídlem roste chuť, a není vůbec nereálná představa, že si udělají na pažbě další zářezy. Políčeno mají na kapitální trofej - Czexit. Až ten bude - řečeno se znovuzvolenou hlavou státu - jejich "poslední politické vítězství", za kterým "už nebude žádná politická porážka". A možná ani politika.

Podle průzkumu CVVM z loňského prosince se 89 % Čechů bojí uprchlíků a čtyři z pěti dotázaných označili za velkou či aspoň malou hrozbu obecně "cizince žijící v ČR".

Vzpomněl jsem si na tato čísla, když se mi dostalo do ruky únorové vydání radničního zpravodaje Prahy 8. Radnice totiž shodou okolností zjišťovala totéž, co CVVM v celé zemi. A každého, kdo se zamýšlí nad obavami svírajícími českou společnost, musela doslova praštit do očí jedna věc. Pražané z osmičky mezi největší hrozby zařadili: "shromažďování lidí s rizikovým chováním", "vykrádání a kradení aut" a "konzumaci drog a jejich prodej". O cizincích či islámu není v anketě vůbec řeč. Je pravda, že respondenti vybírali z nabídnutých možností, ale i to, že její autory vůbec nenapadlo mezi ně uprchlíky zařadit, o něčem svědčí. A to v Praze 8, na rozdíl od 99,99 % českých obcí, dokonce stojí mešita, takže místní možná občas i nějakého toho muslima zahlédnou na vlastní oči.

Přemýšlíme-li o bezpečnosti v rámci vlastní obce, vzpomeneme si, že sousedovi vykradli auto. Přemýšlíme-li o tomtéž nad rámec vlastní obce, děsíme se uprchlíků. Jak to? Česko jsou přece obce, jedna vedle druhé. V nich bydlíme, pracujeme, trávíme volný čas. Žádná část našeho života se neodehrává mimo ně, v nějaké "nadobecní" dimenzi. Pokud nás něco neohrožuje v obcích, neohrožuje nás to vůbec, protože nemá kde.

Někdo by mohl namítnout, že obavy z cizinců jsou projektované do budoucnosti, že se jich lidé nebojí v každodenním životě, protože jich tu moc nemáme, ale mají strach, že přijdou a bude zle. Zčásti je to pochopitelné, ale téměř totální rozpor mezi vnímáním hrozeb na místní a vyšší úrovni tím vysvětlit nelze. Navíc - průzkum CVVM výslovně zjišťoval "reálnost hrozby v současné době".

Zdá se, že je to jinak - čím víc se vytváření postojů vzdaluje od každodenní zkušenosti, tím menší roli v něm každodenní zkušenost hraje. Její místo zaplňují informace, a taky dezinformace. Snažíme se zorientovat v abstraktních konceptech, ovlivňují nás většinové nálady. U nás na návsi nikdy žádný cizinec nebyl, ale u Plzně jich prý desítky utekly z autobusu, psala to nějaká poslankyně od Okamury na internetu! Logicky pak taky směrem od obce výš musí klesat kvalita našich voličských rozhodnutí, pokud ji budeme měřit tím, nakolik mohou přispět k řešení našich problémů. Z Míly Roznera by v Týně na Vltavou starostu asi neudělali, poslancem se stal bez problémů.

Toto téma dobře dokreslují dva střípky z dob, kdy jsem působil jako zpravodaj ČT ve Vídni. V březnu 2008 se konaly zemské volby ve spolkové zemi Dolní Rakousko, která hraničí s Českem. Tři měsíce předtím jsme vstoupili do Schengenu a otevřené hranice patřily k hlavním tématům. Populisté z FPÖ rozehrávali na maximum obavy z přeshraniční kriminality, které podle předvolebních průzkumů cítilo i mnoho voličů. Jenže - když jsme se v pohraničí snažili najít někoho, kdo by se skutečně bál Čechů, nebylo to tak snadné. Ne že bychom nepotkali žádného odpůrce otevřených hranic, ale vzpomínám si, jak i většina z nich cítila potřebu dodat něco jako "to není nic proti vám", "Češi jsou v pohodě, ale to víte, přes hranice teď může volně každý", "já mám támhle za hranicí kamaráda vinaře, ale my se bojíme různých band z východu", apod. Zkrátka - obavy panovaly, ale jejich podstata byla mnohem vágnější, než nějaká konkrétní, viditelná hrozba.

Druhý střípek se týká Temelína. Na otázky o něm odpovídá většina Rakušanů stejně mechanicky jako Češi, když přijde řeč na migraci: "nechceme, odmítáme, bojíme se, apod." Jenže zvláštní je, že se tento údajný strach nijak nepromítá do každodenního života. V roce 2011 jsem zjišťoval, zda obavy z havárie nějak ovlivňují ceny nemovitostí v nejbližších okresech. Odpověď realitních odborníků byla jednoznačná - vůbec ne. Také strach z Temelína se odehrává v úplně jiných závitech mozku, než tam, kde racionálně uvažujeme. Což je mimochodem zřejmé i z toho, že ho necítí Jihočeši. A pořvávajícího hloučku opilců na zastávce autobusu se budou zcela jistě bát obyvatelé Freistadtu úplně stejně jako lidé z Českého Krumlova.

Politice v Česku by prospělo, kdybychom do ní více promítali vlastní zkušenosti a potřeby a méně názory z druhé ruky. V zemi se nám kupí problémy, jejichž zanedbávání bychom ve vlastní obci nedopustili. Neopravené silnice, o nových nemluvě, o něčem současnějším typu rychlé vlaky už vůbec ne. Dýchavičné zdravotnictví, zastaralé školství, statisíce obětí lichvářů a exekutorů ponechané svému osudu. Proč se tomu politici nevěnují, nebo ne hlavně? Protože jim to dovolíme. Je pro ně samozřejmě jednodušší překřikovat jeden druhého, kdo víc zatočí s Dublinem IV, na mimořádných schůzích řešit nesmysly typu "krádež českého lithia" a podobně. Nestojí to žádnou námahu, a když je po tom poptávka, jen hlupák by jí nevyšel vstříc.

Chováme se jako obec, která platí metaře, a on místo zametání vajglů a psích exkrementů sepisuje hlášení, co bude dělat, až na obec dopadne sprška meteoritů.

A my se brodíme čím dál větším svinstvem, ale ani nám to už nevadí, protože meteority - to fakt není sranda. Psala to tuhle ta poslankyně od Okamury.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Španělský král pověřil premiéra Sáncheze sestavením další vlády

Úřadující španělský premiér a šéf socialistů Pedro Sánchez ve středu po jednání se španělským králem Felipem VI. oznámil, že od panovníka přijímá pověření k pokusu o sestavení nové vlády. Upozornil však, že celý proces pravděpodobně potrvá ještě týdny.

Sánchez uvedl, že od příštího týdne se pokusí získat na svou stranu další politické subjekty ve značně fragmentovaném parlamentu. "Žádná jiná alternativa není možná," zdůraznil socialistický politik. Hlasování o důvěře nové vládě v parlamentu však budou podle Sáncheze pravděpodobně předcházet ještě týdny jednání.

Socialisté (PSOE) zvítězili v listopadových předčasných volbách, ale nepodařilo se jim získat nadpoloviční většinu v parlamentu. Ze 350 poslanců jich mají pouze 120.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

V 88 letech zemřela filozofka Eva Formánková. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77

Ve věku 88 let zemřela filozofka a redaktorka Eva Formánková. V 60. letech stála u vzniku edice Váhy, která se věnovala nemarxistické filozofii. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77. Formánková zemřela v neděli v Praze, poslední rozloučení se uskuteční v pátek od 14:30 na olšanském hřbitově. ČTK o tom dnes informoval její syn Jaroslav Formánek.

Zdroj: ČTK
Další zprávy