V neděli vpodvečer skončil dvoudenní volební sněm ANO. Program strana dál nemá, zřejmě ho k ničemu nepotřebuje. V sobotu si zvolila nové vedení. Partička Agrofertu, Babišovi věrní, drží semknutě pohromadě. Předseda dostal sto procent hlasů. Není to překvapení. Čekalo se to. ANO propáslo šanci dospět, nebýt stranou jen a jen miliardáře Andreje Babiše.
Na sněmu jste mohli vidět: Babiš je jedinou osou hnutí. Absolutně udává tón. Pokud jsem byl s to celé jednání sledovat, zazněly tam jen dva náznaky odporu, jakés takés samostatnosti. Nejprve se ozval neúspěšný kandidát na místopředsedu Ivan Pilný. „Já jsem říkal, že ve vedení by měli být lidé, kteří se mohou o svoji minulost opřít, mají nějaké zkušenosti, ne takoví ti šíbři,“ řekl. Podle něj vyhráli lidé, kteří hnutí používají jako výtah k moci.
Konkrétně mluvil o Radmile Kleslové, starostce Prahy 10. A taky o věcech, které se děly před sněmem v Ostravě a v Praze. Kleslová prý za ním přišla a žádala výměnný obchod: ty podpoříš mě, já podpořím tebe. Pilný odmítl. Kritizoval i to, že se nejdříve volí, a až pak diskutuje. Dotkl se ještě jedné vady, že hnutí nemá program. Na sněmu to byl učiněný rebel. Jediný.
Z řady ještě velmi jemně vybočila Helena Válková, v neděli poslední den v roli ministryně spravedlnosti. Jako v podstatě jediná na sněmu naprosto jasně a jednoznačně poděkovala koaličním partnerům za dobrou spolupráci. To však bylo z debaty asi tak všechno. Vlastně se vůbec nedebatovalo. Na sněmu zaznívala kritika sociálních demokratů, přesně v duchu úvodní řeči Andreje Babiše. Předsedu nekritizoval nikdo, vlastní resorty samozřejmě taky ne.
Smyslem strany nebo hnutí je mimo jiné „agora“, tedy prostor pro výměnu názorů, pro jejich tříbení. Tenhle sněm to měl nastaveno úplně jinak. Tón udal Babiš ve své úvodní řeči, natočil hnutí směrem doprava, rozcupoval ČSSD a to už nikdo nezpochybnil. Naopak, delegáti se předháněli ve zdůrazňování, jací jsou pravičáci. Prostě to vzali jako fakt a basta. A koaliční partnery hojně okopávali.
Poslouchá, ale nic neřekne
Předseda ANO se v závěrečné řeči podivil nad mým textem Babiš začal rozvodové řízení s ČSSD a námluvy s TOP 09, ve kterém jsem napsal, že se vydal od sociální demokracie směrem k topce. Kde jsem to prý vzal? - Vysvětlení je prosté. Sociální demokraty předseda ANO popsal jako soupeře, nepřátele, brzdu pokroku. Hlavní mantrou je pro něj (mimochodem rozumně) nezvyšovat daně. Odtud celkem jasně plyne, že se nabízí jako budoucí partner TOP 09. Ne zítra, ale časem.
Babiš mluvil několikrát o tom, že by chtěl většinový systém, jedna strana vládne, druhá kritizuje. Zní to pro jeho delegáty pěkně, ale na tak zásadní změnu ústavy jeho hnutí nemá sílu. A zřejmě ani mít nebude. Ostatní strany jeho hnutí v tomhle nepodpoří. Takže ANO bude muset vlády skládat, pokud nezanikne, s jinými stranami. Když nechce ČSSD, zbývá topka.
To je pro ANO příznačné: předseda na začátku oznámí, jak to bude, nenastane žádná debata, sněm zvolí jeho lidi, žádné odlišné (Pilného ne) do vedení. Pak se sborově nadává na koaliční partnery a jaksi mimochodem se přijmou stanovy. Nikoli program. Stanovy. Stojí v nich: „Při zastupování Hnutí jedná samostatně předseda Hnutí, a to ve všech záležitostech.“ Všecko řídí předseda a předsednictvo.
Tomu odpovídala atmosféra – Babiše se nikdo na nic nedovolil zeptat. To se prostě nedělá. Je jako božstvo. Když jsem se bavil s některými delegáty, popisovali jednání s předsedou asi takto: No, já mu říkám, jak to je, popíšu mu ty věci. A vidím, že poslouchá. Vidím, že mě vnímá. Ale pak nic neřekne. Neřekne jo, beru to, nebo ne, neberu to. Takže nevím.
Trochu to připomíná profesora Jiřího Zlatušku, který taky postoj předsedy Babiše, když ho málem sesadili z místa šéfa školského výboru za pomoci hlasů ANO, uhadoval z jeho grimas, úsměvů, odečítal mu ze rtů. Ale to přece nejde, takhle nemůže fungovat žádný rovnocenný vztah. Takže vztahy v ANO prostě nejsou rovnocenné. – Velká zábava na sněmu byla udělat si fotku s předsedou, to zabralo část nedělních přestávek. Babiš je tam hit, hvězda, jednička, king.
ANO? Typická česká partaj
Nevadilo by to, kdyby se debatovalo. Kdyby delegáti kladli otázky, kdyby mluvili třeba o mediální kampani proti Válkové, kdyby se ptali, proč má jít na její místo člověk, který měl na starosti ono tolik vyčítané zdržování legislativy. Kdyby se ptali, jak to bude s kontrolou Finančně analytického útvaru ministerstva financí (FAÚ), s nikým nehlídanou Babišovou tajnou finanční policií. ANO chce přece všecko transparentní! Nebo ne? Ani slovo o tom.
Místy to bylo v Praze na Chodově, v Agrofertu, komické. Martin Komárek mluvil o tom, že by se měly napravit vztahy mezi novináři a ANO, že hnutí ono napadání médií škodí. Ale novináři nesměli do sálu (až na výjimky). Byli odděleni na malé galerii. Připomíná to metody jiných stran. Babiš stále vykládá, jak jsou jiní, musí být jiní, ale oni jiní nejsou. Jsou vzorovou, klasickou, českou politickou stranou. Včetně oněch čachrů před volbou.
Nic se nezměnilo, ANO = Babiš, Babiš = ANO. Je to hra na demokracii, hra na politickou stranu. Program hnutí nemá, takže ho předseda může kormidlovat, kam se mu hodí. Babiš = program, program = Babiš. Proto s jistotou nevíme, co od hnutí můžeme čekat.
Smutné bylo účtování ministra Martina Stropnického. Na konci sněmu ministři (krom Andreje Babiše samozřejmě) měli popsat, čeho dosáhli v resortech. Ministr obrany mluvil jako účetní či úředník. Člověk fyzicky cítil, jak se zoufale snaží zalíbit šéfovi. Vtípek, že na obraně kupují papír levnější než na financích. Trapné. Člověk si uvědomil, jak málo máme u nás skutečných politiků, skutečných osobností.
Jasný postoj k Rusku a Ukrajině, jak by člověk v této době od tak klíčového ministra čekal, Stropnický delegátům nenabídl. Podivné. Ministr obrany je dnes jednou z hlavních postav země. A on dá místo zásadního postoje k lepšímu, že si začal tykat s prezidentem Milošem Zemanem. Proč? V hnutí se zřejmě moc neví, jaký postoj k Putinovi zaujímá jeho šéf. Nebo se tuší (viz jeho poslední rozhovor pro MF Dnes), že Putinovi je spíše nakloněn. Tak co si pálit prsty?
Něco pozitivního? Velmi svěže působilo vystoupení, sebehodnocení ministrů dopravy Dana Ťoka, životního prostředí Richarda Brabce a ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové. Vypadlo to, že všichni tři vědí, o čem hovoří. Taky Helena Válková předvedla, že spravedlnosti rozumí, i když ji vyhnali.
Výsledek? Nic se nezměnilo, ANO = Babiš, Babiš = ANO. Je to hra na demokracii, hra na politickou stranu. Program hnutí dál nemá, takže ho předseda může kormidlovat, kam se mu hodí. Babiš = program, program = Babiš. Proto s jistotou nevíme, co od hnutí můžeme čekat. Třeba v zahraniční politice. Neexistuje tam diskuse, to je zřejmě jen ztráta času. O směřování hnutí bylo rozhodnuto předem. Delegáti si to jen přijeli poslechnout. Demokracie podle Babiše. A vy na to s údivem koukáte a říkáte si: Oni to tak chtějí. Oni to tak prostě chtějí.
A napadne vás: kdyby Babiš zmizel, kdyby odjel někam na Riviéru, hnutí ANO by za pár týdnů přestalo existovat. Je na něm stoprocentně závislé.
