V pondělí a úterý probíhaly na středních školách studentské volby. Organizovala je společnost Člověk v tísni, dělá to od roku 2010. Hlasy odevzdalo 40 899 žáků z 312 středních škol po celé republice. Celkem na středních školách studuje více než 400 tisíc žáků, takže volila zhruba desetina. Každopádně necelých 41 tisíc žáků představuje velmi slušný obraz o tom, koho by si mladí lidé na středních školách vybrali. Zároveň tím Člověk v tísni obrací jejich pozornost k veřejnému životu a k politice, jež zásadně ovlivňuje jejich budoucnost.
Volí žákyně a žáci mezi 15 a 18 lety, dozvídáme se tedy, jak se tato vzdělávaná výseč českých občanů dívá na nabídku politických stran. Podle ředitele vzdělávacího programu Jeden svět na školách Karla Strachoty se během dvanácti let studentských voleb ukazuje, že existuje jakási souvislost mezi volbami žáků a budoucím úspěchem či neúspěchem stran ve skutečných volbách. Kdo dostane hodně u žáků nyní, v příštích letech půjde nahoru, kdo málo, bude mít ještě méně.
Zároveň však funguje i jiná zákonitost, okolo pětadvaceti let (dnes možná ještě o něco později) mladí lidé často končí s ideály, začnou se víc přizpůsobovat tomu, čemu většina říká „realita“, „skutečný život“, ideály překážejí, postupně blednou, mizí, nastupuje kariéra, vlastní rodina, masivní přizpůsobení se většině. Pokud nejsou mladí lidé doma od dětství směřováni k tomu, aby se zajímali o stav společnosti, o své okolí, o věci veřejné, o druhé lidi a jejich těžkosti, dokonce o dění ve světě, o planetu, pak velmi snadno svoje ideály odloží jako naivní, zbytečné, marné, překážející. I proto mají studentské volby velký smysl.
Od roku 2010 víme, že skutečné volby nedopadnou stejně jako ty studentské nanečisto. Na rozdílu mezi nimi můžeme docela dobře měřit onen „úbytek hodnot“ po přechodu do „skutečného života“ často už s mnohem méně ideály než dříve. I to na studentských volbách stojí za pozornost. Doma to holky a kluci slyší často jinak, než jak sami volí. Ještě vzdorují. Ještě nejdou s masou.
Výsledky letošních středoškolských voleb ukazují, že pro mladé není Andrej Babiš žádný velký fenomén, jednička. A zároveň ukazují i jiný fakt - Babiš tu není pro mladé, soustředí se především na penzisty, na nejstarší generaci. Nedá se mu to vyčítat, na staré lidi myslí málokdo.
Dredař a stanař vítězí
U středoškoláků by vyhrála koalice PirSTAN (dredař Ivan Bartoš a stanař Vít Rakušan), dali jí 30,4 procenta hlasů, tedy zhruba tolik, kolik v posledních průzkumech před sněmovními volbami dostává Babišovo ANO. U mladých ještě tolik nefunguje ochota, potřeba vzhlížet k mocným, k premiérovi a prezidentovi, a věřit jim. Škoda, že si to tak často nedokážou zachovat i ve vyšším věku, že příliš rychle „zestárnou“. A PirSTAN je jim blízko větším důrazem na ekologii.
Těsně druhá skončila koalice Spolu (Markéta Pekarová Adamová, Petr Fiala a Marian Jurečka) s 29,4 procenta. Skoro stejný výsledek, jaký získali Piráti a starostové, rozdíl činí jen jedno jediné procento. Nelze si přitom nevšimnout, že Spolu je koalice pro mladé jen dosti málo. Zjevně však stačí, že pro ně garantuje pokračování svobody, demokratického systému, dokonce snad i jeho rozvíjení místo krnění. Garantuje pro ně, že zůstaneme součástí západního světa, že nás nepotáhne někam na periferii EU. Mladým je dnes svět o hodně bližší než mnoha starším a starým.
Třetí skončilo Babišovo ANO, dostalo 8,5 procenta hlasů. Podle Člověka v tísni to znamená, že v budoucnosti půjde dolů (zatím takový trend, vyjma doby krátce po pandemii covidu, nevidíme). Otázkou je, co by se dělo, kdyby se Babiš se svými marketéry soustředil stejně silně na mladé lidi, jako se nyní soustředí na staré.
Nebo jinak, ostřeji, co by se dělo, kdyby se soustředil na budoucnost, ne na minulost. (To by ale nesměl na Hradě sedět mastodontní Miloš Zeman.) Dokázal by šéf ANO přesvědčit stejně snadno mladé, jako získává staré? Zřejmě ne (a jeho PR tým to asi ví), protože mladí ještě drží své ideály, ještě to houfně nezabalili, ještě si možná uvědomují, že bývalý agent StB není to pravé ořechové na post premiéra.
Nejsme Německo, ještě ne
Strana zelených skončila čtvrtá, od studentů středních škol dostala 7,1 procenta. Nejsme Německo, dalo by se to stručně shrnout. Zelení to u nás mají těžké, jejich myšlenky sice uspívají čím dál víc, ekologie pomalu, ale jistě infiltruje do našich často líných myslí, ale Zelení nemají dost peněz na PR, nejsou kvůli nízkým preferencím zváni do debat nejen v ČT, ale ani v soukromých médiích, nebalí změny, které svět nutně potřebuje, do měkkých, tlumivých povlaků, aby to tolik nebolelo. Jejich čas nepochybně přijde, až se klimatická situace ještě víc zhorší.
Středoškoláci by do sněmovny nezvolili SPD Tomia Okamury (získala by 4 procenta), Volný blok (3,3 procenta, mimochodem u žáků zřejmě boduje díky odporu k proticovidovým opatřením), ČSSD (2,4 procenta) a komunisty (2,3 procenta), Šlachtovu Přísahu (2 procenta).
Voličské trendy mladých se zjevně dost výrazně liší od trendů starších a starých. Ale je tu patrný jeden společný, celospolečenský trend, který bývá popisován jako střet intelektuálů s méně vzdělanými občany, nebo taky jako střet města s venkovem, jen je zde jinak zaobalený a formulovaný. Vidíme poměrně velký rozdíl mezi frekventanty gymnázií a mezi žáky odborných škol a učilišť.
Gymnazisté by ANO do sněmovny nepustili, získalo u nich jen 4,6 procenta hlasů, na učilištích však skončilo druhé a hlasovalo pro ně 16,4 procenta žáků. Studenti středních odborných škol a učilišť by do poslaneckých lavic poslali i SPD; na odborných školách Okamuru volilo pět procent žáků, mezi učni získal dokonce 9,9 procenta hlasů, což se blíží jeho hodnotám v průzkumech veřejného mínění. Tamtéž získali 5,2 procenta voličských lístků i komunisté. (Další důkaz, jak důležité je vzdělání, vědění, schopnost posuzovat a třídit informace.)
Pro strany by studentské volby mohly mít velkou hodnotu, ukazují jim, kde mají slabiny, na koho se málo soustředí, nebo vůbec nesoustředí. Speciálně pro Babišovo hnutí ANO znamenají opravdu důležitý vzkaz. Ale zřejmě až pro dobu, kde jeho současný šéf skončí a vystřídá ho někdo mladší.
