Stranou vládních krizí žije svým životem strana číslo 3, čeští a moravští komunisté. Aktuálně 13,5 procenta, už dlouhá léta stabilní čísla volebních preferencí.
"Je to nepřijatelné a je to hanba české politiky, že komunisté stále v parlamentu sedí," pravil ve čtvrtek na interpelacích ministr kultury Daniel Herman, který občas plní - v době třeskutého pragmatismu zcela okrajovou - roli jakéhosi svědomí politického provozu. Rozohnil se, když poslanci KSČM grilovali ministra Stropnického za spolupráci s Bundeswehrem, což se podle Hermana změnilo "v komunistickou propagandu".
Načež komunisté vyletěli jako čertík z krabičky, žádali okamžitou omluvu svým voličům a expolicajt pohotovostního pluku Zdeněk Ondráček exkněze Hermana vyzval, ať si svoje "pindy" nechá na srazy sudeťáků. Pokud jde o téma interpelace, poslanec Pavel Kováčik shrnul, že "NATO není mírotvůrce, ale agresivní pakt".
Historka z parlamentu volně navázala na včerejšek, kdy vicepremiér Bělobrádek oznámil, že v červnu pojede na sudetoněmecký sjezd do Augšpurku. Předseda KSČM Vojtěch Filip to označil za "provokaci a ponížení českých obětí fašismu", Kováčik zase protestoval, že "takové návštěvy zásadně přepisují dějiny".
Ve srovnání s dramaty demisí a šermování prezidentskou hůlkou to vypadá jako pouhá výměna názorů, navíc nijak nová. Stát se to před dvěma týdny, podle pravidel mediální pozornosti to odzíváme.
Že se něco děje pořád stejně, ale neodebírá dění význam. Že komunisté jsou pořád stejní, si ověřujeme několik měsíců před parlamentními volbami. A několik měsíců potom, co Bohuslav Sobotka sdělil, že vládní koalice s KSČM by nebyla problém. Sociální demokracie tak nabídla komunistům podanou ruku - s tím, že by neslevila z členství v Evropské unii a NATO. Ale "balónek" byl vypuštěn.
Po vládní krizi a potýkání s Milošem Zemanem bývá Sobotka vnímán div ne jako hlavní praporečník liberální demokracie západního střihu. A není divu. S tím by ovšem vládní partnerství s komunisty dohromady nešlo. Jeden autentický postoj nemůže obsáhnout liberální orientaci a zároveň vládnutí se stranou, která vězí v totalitní minulosti. Bělobrádek ani Herman sice do Augšpurku nejedou za vládu, nýbrž za sebe a za lidovce; to ale neznamená, že když koaličního partnera posílají komunisté "pindat sudeťákům", může být Sobotka hluchý a slepý.
Sudeťáci a Merkelová (a její Bundeswehr), to jsou pro komunisty dva arcinepřátelé v jednom. Ve volební kampani proti nim - zase - budou mobilizovat. Účast českého ministra na Sudetoněmeckém dni je normální, to není nic skandálního, provokace ani neúcta k obětem fašismu, ani přepisování dějin. Víc než 70 let po válce, odsunu a dalších peripetiích historie jde o přirozenou záležitost, i když se KSČM tváří, jako by se tam po večerech pořádaly hajlovací orgie. (Mimochodem, minulý týden Pavel Bělobrádek odhaloval pamětní desku hrdinům odboje Mašínovi, Morávkovi a Peltánovi.)
Moderní, otevřená, západně orientovaná země, kde se daří svobodomyslnosti, je nekompatibilní s vládnutím komunistů. Snad si toho už všiml nejen Bohuslav Sobotka a sociální demokracie.
