Byl to den, který "navždy změnil Ameriku". "Spojené státy dospěly." "Amerika ztratila nevinnost." Těmito a obdobnými větami Američané popisují největší teroristický útok na jejich zemi z 11. září 2001, jehož sedmnácté výročí si v USA tento týden připomněli.
"9/11" ale není jediná událost, ke které se Američané v těchto dnech vracejí. 15. září uplyne deset let od pádu bankovního domu Lehman Brothers, největšího bankrotu v historii USA.
Tiché 11. září, hlučný krach Wall Street
A pokud se podíváme na americkou politickou a mediální scénu, vynoří se pozoruhodný obraz. Bankrot Lehman Brothers coby symbol celé finanční krize 2008 vypadá dnes pro USA jako důležitější, přelomovější událost, než bylo 11. září 2001.
I na sedmnácté výročí 9/11 se v New Yorku na Ground Zero četla jména bezmála tří tisíc obětí teroristického útoku. Tyto zmařené životy jsou samozřejmě nesouměřitelné s jakýmkoliv finančním krachem. A pro pozůstalé bude 11. září 2001 vždycky dnem, kdy se jejich vlastní životy zlomily na "před a potom" a navždy se změnily.
Pocity širší společnosti ovšem vystihly úterní první stránky tří velkých deníků, New York Times, Wall Street Journal a Washington Post. V den výročí 11. září k tomu ani jeden z listů neměl na titulu text.
V New York Times zato na první straně začínal obsáhlý text novináře a spisovatele Andrewa Sorkina, autora bestselleru Too Big to Fail, ve kterém takřka thrillerově popsal nejkritičtější týdny finanční krize 2008.
Sorkin vydal knihu v roce 2009 a teď, na desáté výročí krize, ke svému tehdejšímu popisu a pochopení, co se vlastně stalo, doplňuje: "Když jsem před bezmála deseti lety psal Too Big to Fail, tak jsem věděl, že tato krize změní Wall Street a ekonomiku. Ale nedocenil jsem, jak zásadně změní politické prostředí (Spojených států)."
Krize ukázala, kdo plaval nahý
Krach Wall Street náhle "odkryl ekonomiku, která byla šarádou". Se stagnujícími platy a zásadním úbytkem pracovních míst ve výrobní sféře. Což byly problémy, které se hromadily už dlouho před krizí. Ale - jak Sorkin cituje miliardáře Warrena Buffetta - "teprve když odezní příliv, poznáte, kdo plaval nahý".
Krize podle Sorkina "rozštěpila naši zemi". "Rozlomila společenskou smlouvu mezi plutokraty a všemi ostatními. A také zlomila důvěru nejen ve finanční instituce a ve vládu, která je kontroluje, ale v samotný koncept odborníků a odbornosti. Posledních deset let sledujeme veřejnou revoltu proti inteligenci."
Asi tušíte, kam Sorkin směřuje - a je to tak, scéna byl připravena pro Donalda Trumpa. "Není to přehánění, když řekneme, že zvolení prezidenta Trumpa bylo přímým výsledkem finanční krize," píše Sorkin.
Liberál Sorkin není zdaleka sám, kdo s výročím krize upozorňuje, že velká část americké společnosti se už předtím cítila jako nahá. Ekonomicky nezabezpečená, strádající. Kulturně stále více odcizenější od elit. A tento "pocit hořkosti", který krize a těžká ekonomická recese uvolnily, kulminoval v Trumpově vítězství.
Kromě jiných je o tom přesvědčen i konzervativec Steve Bannon, bývalý stratég a poradce Donalda Trumpa. Svoji přednášku, se kterou v uplynulých měsících objížděl Evropu a v květnu se zastavil i v Praze, má vymyšlenou jako pódiový skeč (ale spíše stand-up tragedy nežli comedy), postavený právě na dramatických chvílích finanční krize 2008.
Oheň revolty, brexit a Trump
"Všichni ti nejchytřejší hoši v místnosti," deklamuje Bannon se zřetelným ironickým despektem na adresu "elit a strany Davosu", podle něho tehdy netušili, že jejich rozhodnutí nechat padnout Lehman Brothers "spustí řetězec událostí, které ve výsledku povedou ke zvolení Donalda J. Trumpa 45. prezidentem USA".
"Elity, globalisté se zachránili a nechali obyčejné lidi, ať to zaplatí. V USA máme socialismus pro ty nejbohatší a pro ty nejchudší a brutální kapitalismus pro všechny mezi tím," promlouval Bannon do sálu na pražském Žofíně.
Mnohým přítomným českým byznysmenům a pravicovým politikům to možná znělo jako laciný a nebezpečný populismus. Podle Bannona ovšem krize 2008 zažehla "oheň revolty po celém průmyslovém Západě" a výsledkem byl nejen Trump, ale už předtím brexit.
Samo o sobě nejde o originální závěr, o širších příčinách Trumpova zvolení už byly napsány knihy. Ale kontrast, kdy Spojené státy letos už týdny dopředu debatují o dopadech finanční krize, zatímco 11. září je jen tichou, spíše osobní vzpomínkou, nelze vysvětlit jen tím, že v prvním případě jde o "kulaté", desetileté výročí, zatímco k sedmnácti letům novináři a politici prostě nemají čas co říct.
11. září 2001 Ameriku samozřejmě zásadně změnilo. Začala se bát terorismu, obrnila se masivním (fyzicky i novými zákony) bezpečnostním aparátem, vstoupila do dvou válek, z nichž ta v Afghánistánu stále trvá. Ale přes rozdílný pohled na tu druhou, v Iráku, kdy se na tomto tématu americká společnost rozešla, teroristický útok na USA neukázal to, co se o sobě Američané dozvěděli o několik let později po finanční krizi.
"Sadly, American dream is dead"
"Obraz amerického snu byl rozbit. Už nevěříme, jakkoliv to bylo sentimentální, že tahle obrovská země má přes všechna svá rozdělení někde v DNA zásadní sdílené hodnoty, které nás nakonec dostanou z každých potíží," napsal před pár týdny známý newyorský novinář Frank Rich.
"Je to smutné, americký sen je mrtev," prohlásil Donald Trump v projevu, kterým v červnu 2015 zahájil prezidentskou kampaň. A jedné části společnosti, která skutečně cítila, že jejich Amerika zaniká, slíbil, že ji učiní znovu velkou. Pro druhou část společnosti bylo ale právě Trumpovo zvolení zásadním ohrožením jejich amerického snu, jejich Spojených států.
"United we stand," bylo jedno z hesel po 11. září 2001. A i když společenské semknutí dlouho nevydrželo, země se nerozštěpila tak, jak se naopak rozevřely společenské průrvy po finančním krachu 2008.
Terorismus Amerikou otřásl. Pád Lehman Brothers ale ukázal na mnohem vážnější nebezpečí, které nepřichází zvenčí, ale je přímo uvnitř. Spojené státy dnes připomínají dva oddělené kontinenty, mezi kterými není takřka žádný průnik.
