Někdejší šéf Bílého domu to opět dokázal. Otevírat tento týden webové stránky velkých amerických novin bylo za trest. Od minulé soboty, kdy Donald Trump bombasticky ohlásil, že má být zatčen, je ho opět všude plno. Přičemž "opět" není to správné slovo, spíše by to mělo být 24/7. Už dva roky a dva měsíce není americkým prezidentem, ale jako by jím stále byl. Jsou dny, a je jich hodně, kdy je v USA na titulce novin i na homepage tamních zpravodajských webů Trump, Trump a zase Trump.
V oválné pracovně sice úřaduje Joe Biden, ale média často působí dojem, jako by z ní jeho předchůdce neodešel a odsluhoval další mandát. David Remnick, šéfredaktor časopis New Yorker, to vystihl až literárním jazykem. "Kdyby v tomto padlém světě převládlo milosrdenství a spravedlnost, Donald Trump by nemohl nekonečně, zadarmo squatovat ve veřejném povědomí. Po svém ponížení u volebních uren by se odplížil stranou, aby dožil své dny na své tropické Elbě na jižní Floridě, kde by hrál golf a krmil se tím, co nazval ,nejkrásnějším kouskem čokoládového dortu, který jste kdy viděli´."
Jenže jak hořce dodává Remnick: "Není šance, že by se tak stalo." A realita navíc není ani trochu tak poetická jako výše citované řádky. S Trumpem Státy zažívají cirkus, jehož zatím posledním dějstvím je upatlaná, trapná kauza, v níž jde o to, že před prezidentskými volbami v roce 2016 nechal Trump vyplatit 130 tisíc dolarů své bývalé milence, pornoherečce Stormy Daniels, aby pomlčela o jejich někdejších sexuálních hrátkách.
Vyhrajeme, jako jsme prohráli!
Je to stará známá věc. Bývalý Trumpův právník a muž na špinavou práci Michael Cohen, který popsanou platbu zprostředkoval, byl už v roce 2018 odsouzen a poslán za mříže. Protože porušil legislativu o financování předvolebních kampaní. Okresní prokurátor z Manhattanu Alvin Bragg se nyní ovšem rozhodl, že zákon nekompromisně uplatní "padni komu padni", a jde i po samotném exprezidentovi.
Trump se patrně stane prvním bývalým šéfem Bílého domu, který bude tresně obviněn a postaven před soud. Což se nepovedlo ani Richardu Nixonovi, kterého jeho nástupce ve funkci Gerard Ford omilostnil - a tím ho možných stíhání ušetřil. Nabízí se otázka, zda by to Biden teď neměl udělat také.
Vzal by tak republikánskému exprezidentovi, který navíc může být jeho příštím volebním soupeřem, vítr z plachet. Protože přesně k tomu je všechen ten humbuk Trumpovi dobrý. Kdyby se kolem něho nic nedělo, jeho význam v americké politice by vyvanul. Štafetu už jsou připraveni převzít jiní, jmenovitě floridský guvernér Ron DeSantis. Republikáni v něm vidí pokračovatele nastolené agendy a navíc věří, že osobnostně ukázněnější politik by byl při jejím prosazování efektivnější.
Strana i voliči by se bez Trumpa už obešli. Jenže to on nemůže dopustit. Ani golf pod floridským sluncem ho nebaví tak - a ani čokoládový dortík není dostatečný lákadlem -, aby nechal Ameriku na pokoji. A tak od minulého víkendu už opět burcuje své příznivce, aby šli bránit jeho, ale především prý svoji svobodu. "Protestujte, protestujte, protestujte," vykřikuje na své sociální síti Truth Social. A na motivačním videu tvrdí, že "tak, jako jsme vyhráli dvakrát, vyhrajeme i potřetí".
Oběť George Sorose
Je to nechutné, lživé, ale funguje to. Když si loni v srpnu FBI odvezla ze sídla v Mar-a-Lago tajné dokumenty, které si exprezident odnesl z Bílého domu a odmítal je vrátit, vzplanulo tvrdé jádro jeho příznivců nejen hněvem na sociálních sítích, ale v prvních dnech po zásahu mu poslalo i nejvíce finančních příspěvků od doby, co odešel z úřadu.
Známý americký axiom zní, že před zákonem jsou si všichni rovni. V kauze Stormy Daniels by ale bylo lepší, kdyby spravedlnost byla selektivní a případnou Trumpovu vinu už neřešila. Pro třicet procent jeho věrných by bylo toto trestní stíhání - zařízené demokratickým prokurátorem z New Yorku, jemuž přispěl na kampaň George Soros - hlasem revoluční polnice.
A právě těch třicet procent by pak Trumpovi mohlo stačit, aby se vítězně prosmýkl republikánskými primárkami obdobně, jako se mu to povedlo v roce 2016. Proti Trumpovi nemá nikdo nic jisté. Ani zmiňovaný DeSantis, ale ani Biden, pokud by příští rok skutečně došlo na jejich opakovaný duel.
Když už má být Trump pohnán k odpovědnosti, ať je to za jeho snahu zvrátit výsledek řádných voleb. Třeba ve státě Georgia, kde vyhrožoval státnímu volebnímu dozorci a osobně po něm žádal, aby našel hlasy, které mu scházely na Bidena. Nebo za roli, kterou sehrál v útoku na Kongres, když se v lednu 2021 jeho příznivci - svoláni a nabuzeni svým guru - pokusili zamezit definitivnímu potvrzení Bidenova vítězství.
Bidenova "rána z milosti"
Trumpovi nejvěrnější jsou samozřejmě i v těchto případech na stráži, připraveni jít na barikády, kdyby byl zažalován. Ale poměr společenské a politické vážnosti skutku vůči riziku, že případné stíhání exprezidenta posílí, je zde na straně práva a spravedlnosti. Ne tak v případě Stormy Daniels. Obvinit Trumpa za peníze pro pornoherečku je podobné, jak to v deníku Financial Times vystihl komentátor Ed Luce, "jako by Mezinárodní trestní soud vydal zatykač na Vladimira Putina za to, že kradl v obchodě, spíše než za to, že do Ruska nechal zavléct tisíce dětí".
Prokurátor Alvin Bragg je patrně přesvědčen, že má proti Trumpovi silně nabito, že své rozhodnutí dokáže obhájit před soudní porotou, a že tedy musí konat. Ale obdobně jako v případě Richarda Nixona by americké společnosti a politice v tomto konkrétním případě už více prospěl klid než další vášně. A k tomu by demokraté mohli přispět.
Konkrétně guvernérka státu New York Kathy Hochulová, která by mohla Trumpovi udělit milost. Radikálnější demokratické voliče, kteří prahnou po pomstě, by tím asi naštvala. Ale jako celek by tím demokraté včetně Bidena možná naopak získali. Už v loňských kongresových volbách se ukázalo, že středoví voliči mají cirkusu kolem Trumpa tak akorát. A mohli by tak ocenit, že milost pro Trumpa je ušetřila dalšího šíleného pokračování. Že Trumpovi pro jednou někdo elegantně odebral jeho uřvaný megafon.
Upozornění - oprava: Původní verze textu mluvila o tom, že Trumpovi by měl milost udělit prezident Biden. Tato výzva byla i součástí původního titulku. Prezident ale může udělovat milosti jen ve federálních kauzách, nikoli v těch, které se řeší na úrovni jednotlivých států. Tam je to v pravomoci guvernéra/guvernérky. V tomto smyslu byl původní text i jeho původní titulek opraven. Za chybu se autor omlouvá.
