Když nějakou událost označíme slovem "historická", ukazuje to na její jedinečnost, důležitost, mimořádný význam. Americká média si tento přívlastek oblíbila v souvislosti s Donaldem Trumpem. Právě ve spojení s ním to ale má zpravidla hořký nebo trapný nádech.
Tento týden se stal Trump "historicky prvním" bývalým prezidentem USA, proti kterému bylo vzneseno federální obvinění z trestného činu. Žaloba cituje 37 bodů, kdy měl exprezident porušit zákon tím, že si z Bílého domu odvezl a odmítal vrátit přísně tajné dokumenty, které se navíc různě povalovaly po jeho sídlech v Mar-a-Lago na Floridě a v Bedminsteru v New Jersey, čímž měl Trump ohrozit národní bezpečnost.
Není to první (a pravděpodobně ani poslední) žaloba, které exprezident čelí. Už letos v březnu ho newyorský prokurátor Alvin Bragg obvinil kvůli penězům, které v předvolební kampani 2016 vyplatil pornoherečce Stormy Daniels, a už tehdy média psala o "historické" události. Ovšem na rozdíl od březnové žaloby, kde mají i Trumpovi kritici pochybnost, zda měla být vůbec vznesena a zda prokurátor Bragg svoji věc důkazně a procesně udrží, se zdá být aktuální kauza s tajnými dokumenty pevně dokladována a precizně vystavěna.
Přiznávají to i právníci, kteří dlouho stáli nebo obecně ještě stále jsou na Trumpově straně, jako například Alan Dershowitz, bývalý profesor práva na Harvard Law School, který Trumpa zastupoval, když proti němu v lednu 2020, ještě jako vůči prezidentovi, Sněmovna reprezentantů Kongresu uplatnila ústavní žalobu, takzvaný impeachment.
Podle Dershowitze, který jinak většinu z toho, co bylo vůči Trumpovi kdy vzneseno, považuje za právně chabé, za politicky motivované konstrukce, to je v tomto případě sám Trump, kdo dal žalobě trumfy do rukou. Když si Dershowitz prostudoval žalobní dokument, konstatoval, že "jsou v něm důkazy, kterých se každý obhájce děsí a o kterých naopak každý prokurátor sní".
Podívejte se na mé poklady!
Problémem by nebylo, že Trump měl u sebe, už jako civilní osoba, tajné dokumenty. Toho se nevyvaroval ani současný prezident Joe Biden, ani bývalý viceprezident Mike Pence. Jenže zatímco oni uznali chybu a vše odevzdali, Trump udělal pravý opak. Ignoroval úřední výzvy, i když si byl patrně vědom, jak dokládá žaloba, že překračuje zákon. A navíc se těmito materiály, které obsahují mimořádně citlivé vojenské informace, například o íránském jaderném programu, chlubil svému okolí. Podívejte, co mám! Kdo to má?
Mnozí američtí komentátoři tak Trumpovo chování označují za "dětinské". Například Karl Rove, bývalý poradce prezidenta George Bushe, napsal, že "vina za celou tuto pohromu leží výhradně na panu Trumpovi a jeho dětinském impulzu schovat si památníčky z doby, kdy byl v Oválné pracovně, bez ohledu na to, co říká zákon". Jenže i dítě většinou pochopí, kdy je konec, kdy už nemá cenu trucovat, vzdorovat, zatloukat. A normální dítě přijme pokárání, aby pak třeba mohla přijít i úleva, že už není proč se bát.
Jenže Trump není normální. Co je jeho osobním problémem, co mu v hlavě přebývá, nebo naopak schází, tady řešit nebudeme, to je věc pro psychology či psychiatry. Ale jako politik je patologicky samolibý narcis, jeho starost o Ameriku, kterou se tolik ohání, je ve skutečnosti jen nástrojem, kterým zneužívá voliče pro své sobecké, bezohledné, pro společnost nebezpečné ego.
Už zde bylo popsáno, jak si Trump přivlastnil Republikánskou stranu, většina jejích politiků není ochotna mu vzdorovat, protože jsou rukojmími jeho tvrdého voličského jádra. Nyní je už ale navíc zřejmé, že si uzurpuje celou americkou společnost. Jeho republikánští soupeři v souboji o prezidentskou kandidaturu tančí mezi vejci, když sice připouštějí, že s tajnými dokumenty to Trump už přehnal, ale jedním dechem žalobu označují za politický útok.
Test věrnosti vůdci
A jeden z nich, bohatý podnikatel Vivek Ramasvamy, už vyhlásil, že pokud by se on stal prezidentem, udělil by Trumpovi milost. Podnikatelovy šance jsou sice mizivé, ale o to ani nejde, je to myšleno jako test čistoty, zda jste vůbec hodni ucházet se o přízeň republikánského voličstva. Podle Ramasvamyho by se ohledně možné milosti měli jasně vyslovit všichni ostatní kandidáti. Tato otázka se tak stane jedním z klíčových témat republikánských primárek, což Trumpa zároveň posouvá k vítězství a zisku republikánské nominace.
Protože ten, kdo odpoví, že by mu milost nedal, bude u republikánských voličů automaticky vyřízen. A ti, kteří přikývnou, v republikánských voličích jen utvrdí přesvědčení, že Trump je obětí zpolitizované justice. A tím spíše by se měl znovu stát prezidentem, aby ve Washingtonu mohl konečně udělat pořádek.
Trumpovi republikánští soupeři jsou tak chyceni v pasti a v primárkách nejspíše už půjde jen o to, kdo se mu nejvíce zalíbí, aby si ho nebo ji pak Trump k sobě vzal jako kandidáta či kandidátku na viceprezidentský úřad. V Trumpově pasti se ovšem ocitli i demokraté. Jejich prezident Joe Biden jim sice dělá starosti, rádi by se poohlédli po alternativách, ale možný návrat Trumpa je děsí. Na experimenty, na vnitrostranický souboj není čas, takže prostě Biden.
Mezi těmito dvěma tábory rozhodnutých budou stát středoví voliči. Už jednou, loni ve volbách do Kongresu, naznačili, že jsou z Trumpa unaveni. Jeho kandidáty odmítli, čímž byl obecně republikánský výsledek výrazně slabší, než strana očekávala.
Referendum o Trumpovi
V příštím roce, v prezidentských volbách se to může opakovat. Ale také nemusí, více těchto voličů (44 procent oproti 37 procentům) si sice myslí, že trestně žalovaný Trump by neměl kandidovat. Jenže prakticky ve stejném poměru (45 proti 37 procentům) mají většinově za to, že jeho stíhání je politicky motivované.
Jinými slovy, tito voliči mají vážné pochyby o Bidenově administrativě a byli by nakloněni změně. Ale tím klíčovým faktorem bude i pro ně Trump a zase Trump. V prezidentských volbách nepůjde o souboj politických programů a idejí, bude to referendum o jeho maličkosti. Trump slibuje pomstu, a republikáni to tak chtějí. Demokraté nemají moc o čem přemýšlet, jejich hlas pro Bidena bude u mnohých především hlasem proti Trumpovi. A nezávislí budou zvažovat, zda jeho možný comeback je pro ně už nesnesitelnou, nebo ještě přípustnou představou.
Trump si z Ameriky, z tamních voličů udělal svoji hračku. Ještě nikomu před ním se to nepovedlo, může se chvástat, že je první, jedinečný, výjimečný. A média mohou psát o historickém okamžiku. Ale jestli toto je historie USA, tak příštím generacím Američanů z toho bude hodně smutno a stydno.
