Uplynulý týden byl velmi úrodný na republikánské kandidáty do prezidentských voleb 2024, hned tři noví muži se přihlásili do souboje a celé republikánské pole se tak rozrostlo na deset účastníků. Sice stále není tak početné jako před volbami 2016, kdy se o kandidaturu na začátku pralo hned sedmnáct republikánů, nicméně v jedné věci se začínají obě kampaně podobat.
Tím, kdo v roce 2016 nejvíce vydělal na tom, že hlasy voličů se na začátku primárek roztříštily mezi více kandidátů, byl Donald Trump. Stačila mu třetina všech hlasů, aby vyhrával, protože nikdo další si sám pro sebe nedokázal urvat víc. To se může docela dobře opakovat a zatím k tomu vše směřuje.
Trump má stále své tvrdé voličské jádro, s kterým nehne vůbec nic. Ani současné trestní stíhání za peníze pro pornoherečku, ani to, že v občanskoprávním sporu byl odsouzen coby sexuální násilník. Pro tyto voliče se nic nezmění, i když budou proti Trumpovi otevřeny další soudní kauzy, například za vědomé, protizákonné přechovávání tajných vládních dokumentů v jeho soukromé rezidenci Mar-a-Lago. Pro tyto voliče to bude naopak další důkaz, že prohnilý politický establishment se snaží jejich vůdce odstřelit, bude to jen další důvod, aby při něm stáli, hlas pro Trumpa bude jejich pomstou za všechny ústrky, které musel nespravedlivě strpět.
Podle aktuálních průzkumů Trump dominuje republikánskému poli, má i výrazný náskok - 50 ku 30 procentům preferencí - před floridským guvernérem Ronem DeSantisem. Jehož akcie tak sice v poslední době zřetelně poklesly, ale ani tak by nemusel být bez šance. Část voličů, kteří se nyní vyslovují pro Trumpa, není ve své víře tak kovaná jako výše zmíněné tvrdé jádro, stále mohou být otevřeni přepřáhnutí od Trumpa k DeSantisovi, jak už se vyjadřovali na začátku roku, kdy měl DeSantis v některých průzkumech navrch.
Trumpův osvědčený scénář
Jenže ouha, první primárky se budou konat v Iowě, kde dvě třetiny republikánských voličů tvoří hluboce věřící evangelikálové. A komu by dali část svých hlasů? Trumpovi už ne, ovšem ani DeSantisovi. Nýbrž svému bratrovi ve víře, bývalému Trumpovu viceprezidentovi Miku Penceovi, jenž je jedním z těch tří, kteří v uplynulém týdnu oznámili kandidaturu.
V pořadí druhé primárky budou v New Hampshire, kde by Trumpa mohly oslabit jeho osobní excesy, jež už tamním konzervativním, ale nikoli radikálním republikánům lezou na nervy. Ovšem ani v tomto případě by tyto hlasy nemusely směřovat k DeSantisovi, ale k bývalému guvernérovi New Jersey Chrisu Christiemu, který právě v New Hampshire, kde cítí své voličské zázemí, tento týden potvrdil kandidaturu.
A než se nadějeme, budeme svědky scénáře, který bude kopírovat rok 2016. Trump opět vítězí díky své věrné voličské skupině, která sice tvoří jen třetinu všech republikánů, jenže žádný z jeho soupeřů nedokáže získat více. Ani DeSantis, který má sice papírově potenciál, jenže ten se po kouskách rozdrobí mezi ostatní kandidáty. A po výhrách v úvodních státech primárek už Trumpa nikdo nezastaví, jako nebyl k zastavení před volbami 2016.
Přesuneme-li se k demokratům, tak prezidentu Joeu Bidenovi by se tím splnilo, co si přeje. Věří, že když Trumpa porazil jednou, dokáže to i podruhé. Což je ovšem ve skutečnosti bez záruky, američtí voliči se v aktuálních všeobecných průzkumech vyjadřují nerozhodně. Z možného Trumpova návratu vůbec nadšeni nejsou, ale ani osmdesátiletý Biden by podle nich už v Bílém domě pokračovat neměl.
Příliš křehký na prezidenta
Jeho přesvědčení, že volby 2024 by byly opakováním jeho vítězného duelu s Trumpem z roku 2020, je tak spíše jen soukromým přáním než odrazem reality. A pokud se jeho současná situace v něčem podobá kampani 2020, tak v tom, že jeho vlastní demokraté jsou z něho, nyní tedy z jeho neústupného rozhodnutí obhajovat prezidentský úřad, rozpačití.
Je to nespravedlivé, protože v prosazovaní demokratické agendy byl Biden jako prezident úspěšný, má na svém kontě několik důležitých zákonů, například investice do infrastruktury či do zelené agendy, a v neposlední řadě teď vyšel poměrně dobře, jen za cenu několika kompromisů, ze složité politické hry s republikány ohledně nutného navýšení státního dluhu USA.
Jenže marná sláva, Bidenův křehký fyzický a psychický stav dělá i demokratům vrásky, přemýšlejí o alternativách. Stejně jako přemýšleli už před volbami 2020. Připomeňme, že ani tehdy si nebyli Bidenem vůbec jisti, ještě v pokročilé fázi jeho kampaně prosakovaly z demokratické strany nápady na možné náhradníky. V jednu chvíli to byl například tehdejší newyorský guvernér Andrew Cuomo - a stačilo k tomu jen to, že ve srovnání s Bidenem imponoval demokratickým voličům svým razantním vystupováním za epidemie covidu.
Andrew Cuomo mezitím politicky padl, nicméně demokraté se opět rozhlížejí, zda by nebyl někdo jiný než Biden. Jedině tak si lze totiž vysvětlit dvacet procent preferencí, jež mezi demokratickými kandidáty, kteří by chtěli Bidena vyzvat na souboj o nominaci na prezidenta, v posledních průzkumech získal Robert F. Kennedy jr..
Nositel jména, ale ne odkazu
Devětašedesátiletý syn někdejšího ministra spravedlnosti Roberta Kennedyho a synovec jeho bratra, amerického prezidenta J. F. Kennedyho, je sice nositel slavného jména, ale za politického pokračovatele rodu ho rozhodně považovat nelze. V politice zatím nepůsobil, pracoval jako právník zastupující ekologické organizace, a pokud něčím proslul, tak svými konspiračními teoriemi.
Je například propagátorem údajné souvislosti mezi očkováním a autismem, proti očkování tvrdě vystupoval i za epidemie covidu. Za vraždou JFK podle něho stála CIA a rovněž v případě jeho otce prý nebyl odsouzen pravý pachatel.
Robert Kennedy junior sice Bidenovu kandidaturu s největší pravděpodobností ve výsledku neohrozí. Nemá finance, nemá aparát kampaně, nemá žádnou podporu vedení Demokratické strany, která zatím ani nepočítá s tím, že Biden by se měl s případnými vyzyvateli střetnout v televizní debatě. Ale pětina demokratických voličů, kteří by byli ochotni o Kennedym uvažovat, je pro současného prezidenta a pro demokraty nepříjemným upozorněním, varováním. Máme kandidáta, kterému sami příliš nevěříme. Obhájce Bílého domu, o kterém pochybujeme, zda má do souboje vůbec ještě jít. Biden je náš prezident, ale my si nejsme jisti, zda by jím měl zůstat další čtyři roky.
A pokud se bude příští rok skutečně opakovat duel z roku 2020, budou to jedny z nejpodivnějších prezidentských voleb moderní americké historie. Trump si kandidaturu vydupe na ostrovu svého tvrdého jádra, když jeho soupeři se vystřílí navzájem, a Biden demokratům tak nějak zbude, protože nemají kde brát. V obou případech to bude smutné naplnění sousloví "z nouze ctnost".
