V pátek 7. dubna Spojené státy zaútočily 59 střelami Tomahawk na leteckou základnu syrského letectva Šajrát u Homsu. Útok byl evidentní reakcí na nálet ve městě Chán Šajchún několik dní předtím. Celá řada mezinárodních organizací a vlád, včetně té americké, viní z použití chemických zbraní režim Bašára Asada. Na domácí scéně sklidil Donald Trump poprvé během své vlády souhlasné reakce takřka všech velkých medií a od politiků napříč spektrem. Přitom obešel Kongres, který mu dle americké ústavy k použití vojenské síly měl udělit povolení.
Zásah Spojených států je pozoruhodný z mnoha důvodů. Úder odpálený z lodí ve Středozemním moři vyvolává hned několik klíčových otázek vznášejících se kolem čerstvého prezidenta. V průběhu loňské volební kampaně opakovaně zdůrazňoval nesmyslnost zapojení Spojených států do konfliktů na Blízkém východě v uplynulých desetiletích. Přes mnohá velkohubá prohlášení Donalda Trumpa, že se ihned po nástupu do funkce s Islámským státem rychle vypořádá, v otázce zapojení Spojených států do syrského konfliktu se jako větší jestřáb projevovala Hillary Clintonová. Zároveň to není tak dlouho, co vzbudila pozornost kontroverze ohledně napojení několika členů Trumpova týmu na Kreml. Vývoj této kauzy přitom není ani zdaleka u konce. Přitom právě Rusko je aktivně zapojeno v syrské občanské válce na straně režimu Bašára Asada. Nyní se Trumpova administrativa poprvé dostává s Kremlem do střetu.
V ideálním světě by určitě útok vyvolal diskuse o tom, jestli takový úder něčemu vůbec pomůže. Případně jestli tak komplikované situaci, jaká v Sýrii panuje už několik let, lze vůbec něčemu pomoct zásahem zvenčí. Přistupme prozatím na dominantní narativ západních médií: přesvědčení, že tento americký zásah skutečně může mít na syrský režim "výchovný" efekt. Odsuňme i případné pochybnosti o tom, jestli za použitím chemické zbraně skutečně stála vláda Bašára Asada. To je sice vysoce pravděpodobné, ale pochybnosti zatím nejdou zcela smést se stolu. Ponechme stranou i to, jestli se Trump úderem na syrské letiště alespoň částečně nesnaží ukázat, že se nebojí jít proti Rusku. Je klidně možné, že jen rád vidí věci vybuchovat. Přehlédněme také do očí bijící pokrytectví Trumpa ale i mnohých kongresmanů z obou stran, kteří se k zapojení v Sýrii stavěli během vlády Baracka Obamy zcela jinak než teď. Hořkému zadostiučinění při vzpomínce na komentátory, kteří v zahraniční politice viděli Trumpa jako bezpečnější volbu se těžko odolává, ale zapomeňme i na to.
Ve dnech po americkém zásahu je bohužel nejpozoruhodnější absence kritického pohledu na Donaldem Trumpem schválený útok. Server FAIR upozorňuje na to, že z 18 komentářů, které vyšly v pěti nejvlivnějších amerických novinách bezprostředně po útoku, nebyl ani jeden kritický. Z jindy nesmiřitelně rozpolceného Kongresu se po útoku ozývalo jen souhlasné mručení. Trump by přitom správně měl podle amerického práva žádat o povolení k takovému útoku Kongres. Někteří kongresmani mu to neopomněli pro příště připomenout. Jejich poznámky ale byly spíš jen smířlivými poznámkami pod čarou. Je zvláštní, že se Trump rozhodl Kongres obejít, přestože je momentálně takřka nepředstavitelné, že by povolení k útoku nedostal - proti většímu angažmá se staví jenom několik obvyklých podezřelých jakými jsou senátoři Bernie Sanders, kontroverzní Tulsi Gabbardová nebo Rand Paul. Po útocích na letiště syrského režimu volala i Hillary Clintonová, jen pár hodin před samotným úderem. Radost měli bezpochyby také akcionáři zbrojařské firmy Raytheon, která vyrábí střely Tomahawk - cena jejích akcií po útoku stoupla o 2,5 procenta.
Ještě před několika dny se zdálo, že se Donaldu Trumpovi nic nedaří a jeho popularita každým dnem padá ke dnu. Teď si pro kritický náhled na jím schválený útok musíte dojít až na okraje politického spektra. Na stránkách paleokonzervativního časopisu The American Conservative bije na poplach Daniel Larison. "Vzhledem k tomu, že většina členů Kongresu, zdá se, zapomíná na své povinnosti a na to, že by měli dohlížet na ústavní omezení výkonné moci, Trumpovi útok asi projde. Usnadní mu to (a možná i příštím prezidentům) zahájení případné budoucí války," varuje Larison ve svém textu, ve kterém zároveň pochybuje o tom, že bude mít americký zásah kýžený dopad na chování syrského režimu. "Stranické pokrytectví a bažení po válce ze strany republikánských zákonodárců je jen stěží překvapivé. Trumpův útok byl ale umožněn znatelnou podporou ze strany liberálů a demokratů," stěžuje si Branko Marcetic na webu newyorského socialistického magazínu Jacobin. "Vzorec se zdá být jasný: když lidé umírají, Trump sklízí potlesk," uzavírá Marcetic text, ve kterém mapuje obrat ve vztazích mezi prezidentem a jeho odpůrci. Pamatuje si ještě někdo včetně samotného Trumpa, že před dvěma měsíci kontroverzně označil media za opoziční stranu?
Nemusíte být zavilý pacifista, sympatizant Bašára Asada, propagandista Kremlu, ani socialista, ani paleokonzervativec, nebo jen takzvaný užitečný idiot, aby vás znervózňovalo pomyšlení na to, co znamená Trumpův krok pro budoucnost. Americký prezident se rozhodl obejít jak Kongres, tak Radu bezpečnosti OSN, byť ta je snad ještě méně funkční institucí než americký parlament. Samozřejmost, s jakou se vyhnul této povinnosti, by měla být alarmující pro každého. O to více, že se tak děje za uznalého přikyvování politiků i médií. Mnoho z nich přitom ještě nedávno nebylo ochotno ani uznat legitimitu Trumpova prezidentství. Bůhví, k jakému válečnému aktu bude chtít dát Trump bez svolení Kongresu příkaz příště. Vzhledem k tomu, jaký efekt má útok na Šajrát na jeho popularitu, má k opětovnému použití síly mnoho důvodů.
