reklama
 
 

Tuhý překročil povolenou rychlost. Nejspíš o hodně. Kdy, kde, proč je tajné. Mlčí, nic nevíme

8. 8. 2016 13:30
Když policejní prezident sám uklouzne a něco provede, měl by to být důvod k maximální otevřenosti. Místo toho nastalo ticho po pěšině.

Budou tomu tři týdny, co policejní prezident Tomáš Tuhý zaslal agentuře ČTK tiskové prohlášení: „V nedávné době jsem byl při jízdě služebním vozidlem kontrolován hlídkou Policie ČR v Ostravě, která mi sdělila, že jsem překročil nejvyšší povolenou rychlost. Jsem připraven plně spolupracovat a nést důsledky tak, jako každý jiný občan.” To jsou dodnes veškeré potvrzené informace k případu. Nastalo ticho po pěšině.

Jen Česká televize s odvoláním na několik svých zdrojů informovala, že Tomáš Tuhý překročil rychlost o víc než 50 kilometrů v hodině. Tedy možná dvojnásobně!

Tuhý to nijak nekomentoval, nicméně čteme-li správně mezi jeho řádky, tak „důsledky“ teprve ponese, zřejmě tedy nedostal pokutu na místě. Což by odpovídalo vážnému porušení dopravních předpisů. Tak vysoké překročení rychlosti se netrestá blokovou pokutou, o potrestání se rozhoduje ve správním řízení. Viníkovi hrozí pokuta pět až deset tisíc korun a zákaz řízení motorových vozidel na půl roku až rok. Dostane pět trestných bodů.

Správní řízení je neveřejné, úřad (v Tuhého případě ministerstvo vnitra) o něm, dokud neskončí, nesmí veřejně informovat. Kdo naopak informovat může a musí, je první muž policejního sboru. Jeho přiznání je zatím nicneříkající a nemá valnou cenu (i proto, že v něm chybí slůvko lítosti nebo omluvy). Tuhý přece sám dobře ví, co, kde, kdy a proč se stalo. Nemusí se schovávat za úřední orgán a postup.

Když náčelník těch, kdo „řeší“ a trestají řidiče, sám uklouzne a něco provede, měl by to být důvod k maximální otevřenosti. To je správná cesta k zachování nebo obnovení důvěryhodnosti. Postavit se k věci čelem, a ne bokem.

Zatím se jen dokořán otvírají dveře představivosti. V kolik hodin se to stalo, za hustého provozu, nebo brzy ráno na liduprázdné silnici? Bylo to v Ostravě, tedy v zastavěném území obce, nebo na nějaké autostrádě? Jaká tam vlastně byla nejvyšší povolená rychlost? Kolik přibližně Tuhý jel? Víme, že řídil služební vůz: kam, za čím pospíchal, souviselo to s prací, bylo to naléhavé?

Zodpovězených otázek, které by umožnily posoudit, jak dalece byl policejní prezident za volantem nebezpečný, nebo do jaké míry je jeho počínání omluvitelné, by se dala vymyslet řada. Daly by se hledat a propírat přitěžující i polehčující okolnosti. Ale proč by i ta základní fakta měli novináři páčit z nejmenovaných policejních zdrojů, nebo by se měla šířit v legendách? Přeci by – minimálně pro začátek – stačilo, kdyby Tuhý celou záležitost ze svého pohledu veřejně popsal, vysvětlil. To s neveřejným správním řízením nemá nic společného – veřejný činitel může veřejnosti říct totéž co do protokolu. Když jde o policejního prezidenta a vážný dopravní přestupek, má to udělat. Je ve veřejném zájmu znát, co se přesně stalo.

V jedné věci se totiž Tuhý trochu plete: „Nést důsledky tak jako každý jiný občan“ musí jen v tom smyslu, že se podrobí spravedlnosti. Pokud jde o to, jak se zachová nad rámec správního řízení, platí pro něj jiná měřítka než pro „každého jiného“.

Jestli opravdu v Ostravě překročil rychlost o více než 50 kilometrů v hodině, mohl by kromě odevzdání řidičského průkazu a zaplacení pokuty udělat leccos. Od demise (u nás spíš teoretické) po zapojení do nějaké kampaně Besipu jako polepšený hříšník. Nebuďte jako já. Víte, že padesátka v obci snižuje trojnásobně smrtelné riziko při nehodě? Že v Moravskoslezském kraji – znám to tu jako své boty, čtyři roky jsem byl krajským ředitelem – se vloni víc jak tři čtvrtiny nehod staly v obcích, což je – mimo Prahu – nejvyšší podíl v republice? A totéž platí i o počtu usmrcených? Vloni jsme tu měli o 308 nehod v obcích víc než rok předtím. Proto: uberte plyn, kolegové… Nebo tak nějak.

Výsledkem Tuhého mlčení zatím je, že celá věc v médiích šťastně usnula. Jako to byl jen jeden z mnoha podobných případů: ale není. Správní řízení může trvat až jeden rok. Pokračování příště.

autor: Jan Lipold | 8. 8. 2016 13:30

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama