Už aby ty sněmovní volby byly za námi. Jak ničivě působí kampaň na mysl poslanců, ukázkově vidíme v posledních týdnech. I z racionálních politiků se stává před volbami běsnící stádo, které zoufale hledá, co křiklavého by si mohlo urvat pro své voliče na billboardy.
Naposledy tak bohužel pod dusotem poslaneckých lakýrek pádících k co nejlepšímu volebnímu výsledku zůstalo ležet sto šedesát tisíc kantorů. Novela zákona o pedagogických pracovnících je opět odsunuta. A pokud ji sněmovna nestihne přijmout do prázdnin, mohou školy zapomenout na nejrůznější zlepšováky, které by pomohly učitelům, studentům i jejich rodičům.
Je to absurdní. Když v lednu ministr Robert Plaga dotlačil normu ve sněmovně k závěrečnému hlasování, byla přijata drtivou většinou. Proti byly jen dva hlasy.
Už tehdy se přitom v zákoně objevila garance 130 procent průměrné mzdy pro kantory, kterou tam přilepili Piráti. Nad zbytkem zákona panovala celosněmovní shoda.
Jenže pak Senát neodolal pokušení vrátit sem tam nějaký ten paragraf poslancům. V tomto případě navrhuje - obrazně řečeno - změnit pár interpunkcí. A kvůli takové malichernosti se teď celý tolik potřebný právní předpis stal úplně zbytečnou obětí předvolební řeže. Z původně zcela konsenzuální novely, na kterou úpěnlivě čeká mnoho škol, se jak mávnutím kouzelného proutku stalo vrcholné politikum a za řečnickým pultíkem rázem duní decibely a soutěží se kdo z koho.
Ač původně poslanci ANO byli pro návrh, nyní si už osvojili novou generální linii předsedy Andreje Babiše, podle níž je cokoli od Pirátů jen ďábelským neomarxisticko-polyamorním pokusem o rozvrácení republiky. Takže ministryně financí Alena Schillerová začala najednou vypočítávat, kolik by přidání učitelům stálo jednotek miliard, ač přitom nemá problém se zákony, které lusknutím prstu odebírají rozpočtu jejich celé stovky. Nažhavená opozice na oplátku tepe vládu za pohrdání učitelským stavem.
Slogany do voleb jsou z toho sice hezké, ale potřebných změn se školy zase nedočkají.
Je to ostuda.
Předvolební dostihy a sázky
Zákon dobře ukazuje, jak lze před volbami hezky vrtěti psem. O normě se v médiích prakticky výhradně mluví jen v souvislosti s platy učitelů. Přitom její podstata je v něčem úplně jiném - změně nároků na kantorskou profesi.
O garanci 130 procent průměrné mzdy v ní jde spíš v druhé řadě a vystavěná je dost na písku. Prakticky žádné veřejné povolání nemá jistý růst měsíční odměny (snad vyjma soudců, kteří si to umí vysoudit). Není tedy moc jasné, proč by zrovna učitel něco takového měl mít - a ne třeba policista či zdravotnický personál. S celým konceptem navíc moc nekamarádí ani realita: Státní rozpočet je rozvalený, každý rok nám chybí stovky miliard a nová vláda nejprve bude muset dát tuto paseku dohromady.
A v neposlední řadě by tato zákonná jistota ztížila i tolik potřebné rozrůznění učitelských platů. Pevná tarifní složka by dál musela zůstat velmi vysoká a ředitelé by zase mohli rozhodovat o osobním hodnocení podle kvality kantora maximálně v haléřových objemech. Návrh počítal s tím, že do nadtarifní složky by putovala jen šestina peněz. To je málo na to, aby se už konečně sesypal poslední bastion postkomunistických rovnostářských mezd.
Škola hrou - politiků
Jak už řečeno, tím podstatným v novele zákona ale nebyly platy učitelů, nýbrž opatření, o kterých se v médiích prakticky nepíše. Takže aspoň krátké zpravodajství:
Návrh by například umožnil do školního sboru uvést sociálního pedagoga, což je při náporu na výuku po covidu více než záhodné. Děti se potřebují začít nejen znovu učit, ale také si dobře zvyknout na školní prostředí. Dále by se učitelé pro první stupeň snáze dostávali k možnosti učit v mateřských školách. A kantoři druhostupňoví by zase snáze mohli získávat odbornost pro různé předměty.
Kdyby zákon měl to štěstí, že by ho minula dryáčnická předvolební kampaň, největší debata by se asi strhla o možnost otevřít učitelskou profesi lidem bez pedagogického vzdělání. Pro jedny je to degradace školství, ale ve skutečnosti je to možnost najmout na tři roky odborníka, který si při výuce vzdělání doplní. Současný stav, kdy do výuky nemohou odborníci z praxe, ale zároveň v mnoha krajích učí roky nekvalifikovaní kantoři, je neudržitelný.
Těch zákonných úprav je mnohem více - velká část se týká i lepšího podchycení začínajících učitelů. Především pak takzvaného adaptačního období dvou let, kdy nováčkovi ve sborovně je k ruce zkušený kolega a pomáhá mu se nezbláznit z práce hned v prvních letech.
A paragrafy pamatovaly i na systém celoživotního vzdělávání, protože kdo jiný než učitel potřebuje být neustále v obraze.
Konec zpravodajství, byť by mohlo být ještě mnohem delší.
Hlavně se nedohodnout
O ničem z toho však debatu nevedeme, protože z konsenzu vlády a opozice žádné předvolební body nikomu nezaprší. Místo toho sledujeme naprosto absurdní přetahovanou o platy.
Takže vláda Andreje Babiše, která nepochybně udělala pro růst učitelských mezd nemálo, teď blokuje jejich udržení na slušné úrovni, i když to přitom sama slibuje. Piráti a další opozičníci ze zákona o pedagogických pracovnících dělají manuál k tabulkovým platům. Senát je pak už zcela mimo realitu, když naprosto nesmyslně do předvolební sněmovny vrací zákon a doufá v jeho vylepšení.
Nyní lze už udělat jediné - tento sněmovní cirkus nějakým způsobem utajit před kantory. Pokud by se to dozvěděli, mnozí by možná jednou provždy vyšli ze své třídy rozvážným krokem zešílevší učitelky Maxové z Obecné školy…
Video: On-line debata Učitel pro 21. století. Jaké změny potřebujeme v přípravě a podpoře učitelů v době postcovidové?
