Závěrečná zpráva zvláštního výboru Sněmovny reprezentantů, který v minulých dvou letech vyšetřoval útok, jež 6. ledna 2021 příznivci Donalda Trumpa vedli na Kongres, má 845 stran. A jak se už v USA stalo zvykem, nyní vyšla i v knižní podobě.
Je ovšem jisté, že nebude ani zdaleka tak úspěšná, jako byl jiný obdobný titul - "The 9/11 Commission Report", tedy zpráva, shrnující výsledky vyšetřování teroristických útoků z 11. září 2001. Ta se jako kniha ve Spojených státech v roce 2004 stala bestsellerem a byla zařazena do finálního výběru prestižního ocenění National Book Awards.
Hlavním důvodem, proč dokument o obléhání Kongresu na nic takového aspirovat nemůže, je jeho zásadní slabina. Na rozdíl od skutečně nadstranického týmu, který pátral po okolnostech teroristických útoků, je determinován vyhraněným pohledem. Soustředí se prakticky jen a jen na Donalda Trumpa.
Není to vyšetřovací spis, ale spíše rovnou žaloba. "Ústřední příčinou událostí 6. ledna byl jeden člověk, bývalý prezident Donald Trump, kterého mnozí následovali. Nic z událostí 6. ledna by se bez něho nestalo," konstatuje zpráva. Je samozřejmě pravda, že Trump stál v centru dění. Jak ale ve svém textu pro časopis The New Yorker píše historička Jill Leporeová, zadání pro výbor znělo, že má "vyšetřit a shrnout fakta, okolnosti a příčiny" toho, co se stalo. V tom naprosto selhal.
Opravdu divné volby
Výsledek podle Leporeové působí, jako by Donald Trump "vše dělal osamoceně". "Přišel odnikud, neměl minulost. Stejně jako ani národ ji nemá. Zbytek země vlastně vůbec neexistuje," kritizuje profesorka historie na Harvardu to, co jinými slovy pak ještě označuje za "příběh vyprávěný mimo čas".
Vadí jí, že zpráva se ústředně točí okolo "Velké lži". Big Lie, jak demokratičtí politici a mnozí žurnalisté označují Trumpova tvrzení, že volby 2020 vyhrál on. Vadí jí to ovšem hlavně proto, že výbor sice konstatuje, že tato lež je "pozoruhodně vytrvalá, protože je otázkou víry - nikoliv důkazů či rozumu", ale pak už nepátrá po tom, proč tomu tak je.
"Dva z pěti Američanů, tři z pěti Republikánů stále věří. A Republikáni, kteří tomu věří nejurputněji, drží stranu pod krkem," upozorňuje historička. Aby vyšetřovací výbor zjistil, jak je to možné, musel by "popsat historii úpadku stranického systému, oslavování politické intolerance na pravici i na levici, podíl sociálních médií na politickém extremismu a slabin americké žurnalistiky".
Jill Leporeová se vrací k zásadní otázce: jaké jsou zdroje a příčina Trumpova vzestupu. A k tomu se navíc ptá, oč jsme teď po všech těch letech s ním vlastně moudřejší?
Na některé věci, jež zpráva zcela opomíjí, sama upozorňuje. Třeba na fakt, že to byly "opravdu divné volby". Uprostřed "smrtelné pandemie, lockdownů, nezaměstnanosti, zavírání firem". Bezprecedentní množství lidí tak volilo poštou, "a i když jste se vydali k urnám, čekala vás mizérie ochranných masek, osamění, ztráty a - pro mnoho lidí - pocit blížící se zkázy".
V popisu dobového kontextu pokračuje. "Zbraně a masové střílečky, krize psychického zdraví, každodenní zprávy o ničivých bouřích a požárech, George Floyd, Black Lives Matter - a zároveň rozdílný, vyhroceně stranický pohled na každý jeden bod z tohoto seznamu."
Lži flagrantního podvodníka
Proč tedy ta víra v ukradené volby? Protože na jedné straně jsou zde velká média, která dlouho dopředu věděla, že nejdříve přijde "červená vlna" republikánských hlasů, ale konečný výsledek se bude dopočítávat několik dnů. Jenže pak si novináři prostě nemohli pomoci a uprostřed noci avizovali Trumpovo vítězství, na něž pak nedošlo.
Na druhé straně si zase vedly svou sociální sítě, "které těží ze šíření dezinformací a poskytují organizační architekturu k povstaleckému odporu". Když Trumpovi lidé z jeho týmu řekli, že tvrzení o podvodných volbách nemají žádnou věcnou oporu, odpověděl: "Vy pravděpodobně nesledujete internet tak jako já."
Leporeová je renomovaná historička, její hodnocení by se mohlo zdát až příliš akademicky přísné. V podstatě stejné výtky ke zprávě vyšetřovacího výboru má ovšem ve svém textu pro deník Washington Post i známý novinář a publicista Joe Klein. Také podle něho zůstaly nezodpovězené důležité hlubší otázky.
Kdo byli ti lidé v davu na Kapitolu? Proč v nich byla taková zloba? "Jak se mohlo prolnout americké vlastenectví s autokracií, když smysl Ústavy - dokumentu, který je jim drahý - obracejí vzhůru nohama?" A co je vede k tomu, že věří "velké lži flagrantního podvodníka"?
Při hledání odpovědí si šestasedmdesátiletý Klein pomáhá srovnáním hnutí hippies a levicově demokratického proudu New Left z přelomu 60. a 70. let se současnou Trumpovou MAGA pravicí. "Politické spektrum není přímá linka. Spíše je to řecké písmeno omega, s levicí a pravicí ohnutých k sobě," píše.
Všechny barvy hněvu
Pro hippies a MAGA definuje společného jmenovatele: "Bludně pesimistický pohled na naši zemi a pokřivený důraz na osobní vyjádření bez odpovídajícího ohledu na odpovědnost." A ještě jednu jejich podobnost vypichuje - "paralelní struktruru". "V obou případech masivní hnutí obklopuje vyšinuté jádro. Nová levice na začátku 70. let ovládla Demokratickou stranu; MAGA pravice teď kontroluje Republikány," nabízí svůj postřeh Klein.
Jeho jazyk je ve srovnání s profesorkou Leporeovou jiný, více publicistický. Ale oba texty se dotýkají velmi podobných věcí. Tam, kde historička ohledává komplikované souvislosti víry v Trumpa, Klein připomíná, že jen velmi malá část útočníků na Kongres patřila k nějaké extremistické skupině, jakou představují například Proud Boys. Většina tam byla sama za sebe.
"Je to amorfní odpor namířený proti černým, kteří mají výhody, jež jejich děti při přijímání na univerzitu nedostanou, proti imigrantům prolamujícím hranice, proti profesorům z elitních škol, kteří chtějí reformovat jejich zájmena," vyjmenovává Klein příklady "kulturního hněvu".
Upozorňuje ale i na jiný zdroj vzdoru. "Je to zloba namířená proti úřadům, které vám diktují, kdy máte mít otevřeno nebo zavřeno vaše holičství," připomíná rozbroje a pnutí, jež se rodily z protipandemických opatření.
Příbuzné je nakonec i vyznění obou zmiňovaných textů. Podle Kleina ve zprávě není nic, co by vysvětlovalo "elitářské pózóvání levice a nativismus pravice". A podle Leporeové "pod kopulí Kapitolu vznikla zpráva, která viní Trumpa, ale vysvětluje velmi málo. Zatímco venku zuří a burácí poryvy větru, z očima připnutýma k Trumpovi se jeho kritici "nechali zcela uhranout jeho divokým vyšinutím". Jako by sledovali "stuhu na konci draka uprostřed tornáda, ale zcela přehlédli tornádo samotné".
"Jako žaloba je zpráva důkladná. Ale jako historické vysvětlení za nic nestojí," konstatuje Leporeová. Je to znepokojivé, pro Američany a jejich zemi je to varování. Špatně se ptáme, nevíme, proč se stalo, co se stalo, ani co čekat dál. A už vůbec ne, jak tomu případně předejít. Amerika je na cestě. Možná prostě jen dobrodružné, jak jí to je vlastní. Ale možná také nebezpečné, v každém případě však zatím neznámo kam.
