Prezident Miloš Zeman pokračuje ve své roadshow, tentokrát v Olomouckém kraji. Na besedě s obyvateli Černotína na Přerovsku se vyjádřil k tématu pracovních návyků imigrantů islámského vyznání.
Šlo o reakci na dotaz z publika, který se týkal zaměstnávání Ukrajinců. Prezident republiky se jich zastal s tím, že dělají často podřadnou práci, kterou čeští občané odmítají. „Mluvím o Ukrajincích, ne o muslimech. Ti by nechtěli pracovat, ti by chtěli sociální dávky,“ dodal. A pak ještě jednou: „… většina (běženců, pozn. red.) šla do Německa kvůli vysokým sociálním dávkám. Nedělejte si iluze, migranti sem nechodí za prací, ale za sociálními dávkami.“
Takže už nejen klást bomby, zavádět šaríu a zahalovat a znásilňovat ženy. Ale taky brát sociální dávky (což se naneštěstí věcně vylučuje s tím, brát nám práci.) To jsou prý motivy "uprchlíko-muslimů".
Zemanovi uprchlíci a muslimové zjevně splývají, a ono je to vlastně jedno, jestli dotyčné lidi hází do jednoho, nebo do dvou pytlů. Nízké je to tak jako tak. Nechuť pracovat, štítění se práce, je v podání prezidenta „skupinovou vlastností“. To známe: jsou k dispozici víceméně neškodné, úsměvné příklady národních povah (pořádkumilovní Němci, šetrní Skotové nebo Holanďané), ale i tragická klišé (lstiví Židé).
Když tenhle model uvažování hlásá politik – hlava demokratického státu –, je to trapné. Migrantů tu máme nula celá nic, nikdo žádného nezná, leč prezident občanům vštěpuje, že jsou líní pracovat a hodlají týt ze sociální podpory. Pro pořádek: podstata problému není v tom, že by se mezi utečenci žádní takoví lidé nevyskytovali, ale že se jim to podsouvá jako kolektivní vina.
Mimochodem, co uprchlíci – nemuslimové, křesťané, bez vyznání, ti se taky chystají žít na dávkách, nebo se to týká jen věřících muslimů? Nechutné.
Příměr uprchlické vlny jako „povodně“ – tedy ztělesněného neštěstí – je také nevkusný, ale není původní, před Zemanem už ho použil Andrej Babiš.
Žádný populista v podstatě nemá šanci Zemanův názorový a výrokový arzenál přebít, respektive to už by musel být opravdu extrém extrémů. Za situace, kdy jim Zeman přebral slovník (a částečně skutky), populisté chtě nechtě nemohou moc vyčuhovat, emancipovat se, a nezbývá jim než se schovat za jeho záda (viz také volební alianci Okamura-Veleba). Jestli je to dobře nebo špatně, nevím.
Miloš Zeman funguje v takzvané Klausově spirále. Aby si opakovaně získával pozornost, aby mobilizoval a živil pocit ohrožení, musí být stále ostřejší, kontroverznější, vyhraněnější. Nesmí ubrat. Tuhle hru přitom ovládá ještě o dost lépe než jeho předchůdce a hraje ji se zjevným gustem. Ta role mu padne jako dobře vyšlapané pantofle.
Je to ale zároveň past. Pokud bude Zeman znovu kandidovat, bude muset dál tlačit na pilu. Ne že by se tím sám unavil, to těžko – ale pocit únavy z toho všeho se může dostavit u voličů. I u některých z těch, co s uprchlíky spojují vážné obavy, a jak to prostince a zároveň rafinovaně vyjádřil prezident na zmíněné besedě, jsou jako on „odpůrci migrační vlny“. (Být „přívržencem migrační vlny“ je nesmysl už z toho důvodu, že ji tvoří z velké části zoufalí lidé, kteří se nevydali na cestu jen tak mírnyx dýrnyx, ale proto, že život ve vlasti byl nesnesitelný).
Je prostě možné, že kontroverzní, donekonečna rozdělující a rozčilující Zeman některé voliče vyčerpá. Jiné třeba od jeho volby odradí jejich vlastní sebeúcta. Nebo ne.
