Pohled za Atlantik potemněl. Autor tohoto textu stále věří, že dříve či později Spojené státy současné otřesy překonají, ostatně jeden z předchozích amerických týdnů touto nadějí končil. Jenže právě v tuto chvíli se zdá, že to bude spíše později než dříve. A že to, co se stane mezitím, bude bolestné, možná i násilné.
V USA přestaly platit fyzikální zákony, kdy v přírodě každá akce vyvolává reakci, ale intenzita rázů se postupně snižuje až do obnovení klidové rovnováhy. Dlouho to takto platilo i v americké politice, kdy se kyvadlo vychýlené k jedné straně s výměnou administrativ pak zhouplo zpět a opačným směrem.
A i když přímo ve středu se nikdy nezastavilo, prostor mezi oběma póly nebyl prázdný, právě v něm byla podstatná část Ameriky. To je ale nyní zcela jiné v tom, že politické a společenské kyvadlo létá do extrému, zatímco střed se vyprazďňuje. Nebo přinejmenším přestává mít sílu kyvadlo zklidnit.
Trump: hlas "zoufalců"
Jakkoli bylo zvolení Donalda Trumpa překvapivé, nepřišlo z čistého nebe. Trump byl projevem do té doby spíše tichého, ale intenzivního vzteku velké části (i když podle výsledku voleb 2016 nikoli většiny) americké společnosti.
Těch lidí, které v roce 2016 tehdejší demokratická kandidátka Hillary Clintonová nazvala "zoufalci". Což bylo nesmírně politicky hloupé, ale zároveň to byla pravda. Protože tito Američané se skutečně cítili ve své zemi tak trochu jako cizinci, byli frustrovaní a ne bezdůvodně. Progresivní města si poslední desítky let žila vlastním životem a podivínský soused - "redneck" - jim přišel směšný, překonaný a nepochopitelný.
Tím výrazem už nemínili jen farmáře s krkem spáleným od slunce, ale třeba i cukráře, který má problém upéct svatební dort homosexuálnímu páru. V kterém si myslí, že asi žije století?!, vrtí nad tímto "zoufalcem" nechápavě hlavou progresivní městský liberál a dobře se při tom na účet "vidláka" baví.
Trump, sám sice městský bohatec, ale s instinktem prohnaného sňatkového podvodníka vycítil, že tuhle část Ameriky si získá, že se mu odevzdá. "Jsem váš hlas," vzkázal této Americe na republikánském nominačním sjezdu před čtyřmi roky. A opravdu se jím stal. Pak už bylo ovšem právě na Trumpovi, jak si s touto až kultovní důvěrou poradí. Mohl ubrat bez toho, že by o své voliče přišel. On ale jen přišlápl pedál naštvanosti, vzájemné averze, společenského rozkolu.
Už padají i otcové zakladatelé
Když v létě 2017 po kampusu University of Virginia mašírovali mladí bílí muži s pochodněmi v rukou a s hesly "židé nás nevytlačí", aby se pak druhý den u sochy konfederačního generála Roberta E. Leea střetli s levičáky, prohlásil Trump, že na obou stranách tohoto sporu "jsou někteří velmi dobří lidé".
Což ovšem nebyla, jak by se snad mohlo zdát, snaha najít rovnováhu, ale zcela záměrné přitakání extrémům. Trump se nehodlá vzdát rasistů mezi svými voliči, a tak rasismus prostě nevidí. A to na druhé straně jen radikalizuje levici, která nyní usoudila, že přišel čas průlomu, kdy vše závadné, staré a shnilé musí pryč.
Black Lives Matter leader states, “If U.S. doesn’t give us what we want, then we will burn down this system and replace it”. This is Treason, Sedition, Insurrection!
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) June 25, 2020
"Tento týden to byl Robert E. Lee. Odhaduju, bude to příští týden George Washington? A další týden pak Thomas Jefferson?" provokoval v létě 2017 Trump myšlenkou, že po symbolech jižanské Konfederace přijdou na řadu sochy otců zakladatelů. Uplynuly čtyři roky a už se tak děje, i tyto sochy se už v Americe nyní kácí k zemi.
Pro Trumpovy voliče je to důkaz, že jejich prezident měl už tehdy pravdu. A že jeho postoje a politika jsou jen obrannou hrází. Jenže Trumpovou metodou je ve skutečnosti provokativní agrese. Přikládá pod kotel, nepotřebuje společenský smír, ale pravý opak: my versus oni, a čím hůře, tím lépe.
Pro své voliče už Trump není "jen" jejich hlasem, už je jejich lídrem. A možná za ním jdou už i dále, než původně sami chtěli. Pro druhou stranu je také vůdcem, ale v úplně opačném smyslu. Diktátorem, kterého je potřeba odstranit, a na smetiště dějin poslat i ty, které vede.
Proč nešel Ježíš do Dánska?
Trump tlačí na "zákon a pořádek" a svým voličům na předvolebním shromáždění minulou sobotu v Tulse poradil, že při "pohledu na ty lunatiky v ulicích je zatraceně dobré být ozbrojen". Jeho syn Eric pak o demonstrantech mluví jako o "zvířatech". Na americkém venkově chodí Trumpovi voliči s poloautomaty AR-15. Jsou připraveni, až přijde Antifa.
Yes, I think the statues of the white European they claim is Jesus should also come down.
— Shaun King (@shaunking) June 22, 2020
They are a form of white supremacy.
Always have been.
In the Bible, when the family of Jesus wanted to hide, and blend in, guess where they went?
EGYPT!
Not Denmark.
Tear them down.
Shaun King, aktivista hnutí Black Lives Matter mezitím volá po svržení soch, které znázorňují Krista jako bělocha. "Je to projev bílé nadřazenosti. Vždy byl," píše King na Twitteru. "Kam šla podle Bible Ježíšova rodina, když se potřebovala schovat, splynout? "Do Egypta! Ne do Dánska!"
"Strhněte je!" troubí King do útoku ke konečnému zúčtování s nadřazeností bílé rasy. A jako důkaz, že "bílé křesťanství bylo vždy násilné" v dalším tweetu informuje: během 48 hodin mi přišlo na 500 výhrůžek smrtí.
Extrémy jsou na barikádách, prostor mezi nimi připomíná území nikoho. Rozdíly v politických názorech se stávají vzájemnou nechutí, nedůvěrou, nepřátelstvím. Loni na podzim, v třetím roce Trumpova prezidentství, považovalo 55 procent republikánů a 47 procent demokratů členy druhé strany za "amorálnější", než jsou ostatní Američané. Bylo to o osm (u republikánů), respektive 12 (u demokratů) procent více než dva roky předtím.
Spojené státy jsou ve studené občanské válce. Není to dobré, nelze z toho mít radost. Pro všechny, kdo věří, že silná Amerika, ke které lze vzhlížet a v případě nutnosti se o ni opřít, je kotvou, bez které se svět bude divoce kymácet, je pohled za Atlantik nyní hodně skličující.
