Helena Truchlá Helena Truchlá | Komentáře
14. 3. 2023 13:00

V Němcích se do sebe pustily dvě jejich velké lásky. K planetě a k rychlým vozům

Pokud chtějí naši západní sousedé i nadále zůstat automobilovou velmocí, nezbývá jim nic jiného než vzít na milost elektrický motor. Bez toho v konkurenci Asie a Spojených států neobstojí.
Auto, hlavně to se spalovacím motorem, má v německé kolektivní paměti speciální místo. Slavný Volkswagen "Brouk" se měl stát "vozem německého lidu" už za Adolfa Hitlera.
Auto, hlavně to se spalovacím motorem, má v německé kolektivní paměti speciální místo. Slavný Volkswagen "Brouk" se měl stát "vozem německého lidu" už za Adolfa Hitlera. | Foto: Tomáš Rybecký

Na dálničním odpočívadle se nedýchá úplně dobře. Kolem sviští auta na Drážďany a Berlín, druhým směrem je česká státní hranice. Zplodiny se hromadí i za vozy, jejichž posádky se tu zastavily na občerstvení - a nechaly přitom v chladném březnovém podvečeru běžet motor.

V budoucnu by to tu mohlo vypadat o něco lépe. Drtivá většina osobních aut v Evropě má být totiž podle stávajících dohod za pár dekád bezemisní. To slovo je klíčové a ještě se k němu vrátíme.

Stále více automobilek sází na elektromobilitu, takže by se měla již v dohledné době stát masovější, a tedy podstatně levnější záležitostí. Německého ministra financí Christiana Lindnera ale zajímá něco jiného. Jako milovník rychlých luxusních sportovních aut, ideálně s výfukem, začal na poslední chvíli prosazovat změnu celoevropských pravidel tak, aby spalovacím motorům zůstala pootevřená dvířka. Protože se ale jeho strana současně tváří jako pokroková, maskuje vše slibem, že tankovat by se do nich napříště měla už jen neškodná syntetická paliva. Ta jsou ale bohužel předraženou a pro praktický život nesmyslnou alternativou.

Proč se jimi tedy Lindner zaklíná? Důvodem není jen jeho dobře známá láska k Porsche, ale i snaha získat voličské sympatie. V poslední době se mu totiž nedaří a Němci, kteří auta milují, půjdou k urnám hned několikrát ještě letos.

Das Auto

Auto, hlavně to se spalovacím motorem, má v německé kolektivní paměti speciální místo. Slavný Volkswagen "Brouk" (v němčině Käfer) se měl stát "vozem německého lidu" už za Adolfa Hitlera. Nakonec ale dostala přednost výroba zbraní.

Po válce pak nechybělo mnoho, aby celá továrna v jihoněmeckém Wolfsburgu zanikla. Nejdříve ji měli rozebrat a odvézt do Anglie - tam ale o autíčka nikdo nestál. Takže teprve když jednoho z britských majorů napadlo, že by si je mohla objednat jeho armáda, byla fabrika zachráněna. A v poválečné bídě spolu s ní nejspíše i lidské životy: první hotová auta Britové "kupovali" za jídlo pro dělníky a obyvatele továrního města.

Když se pak západní Německo začalo z válečné katastrofy pomalu oklepávat a bohatnout, stal se "Brouk" nejen symbolem hospodářského zázraku a prosperity, ale i opečovávaným zhmotněním rodinných snů. Na výlety se s ním jezdilo až do slunné Itálie. Lidé v bývalé NDR si takovou radost sice dopřát nemohli, ale i chudý saský trabant se v časech všeobecného nedostatku nakonec proměnil ve statusovou záležitost.

Taková lepší budoucnost

Historie německého "das Auto" se ovšem začala psát ještě mnohem dříve. Porsche či Mercedes - názvy dnes neoddělitelně spojené s automobilismem - si v dřevních dobách lidé asociovali především s německými vynálezci či vynálezkyněmi. Však to také byl v 19. století Němec Nicolaus Otto, kdo vynalezl spalovací motor. A pro německou duši se právě tito lidé postupně stali tím, čím byl pro Američany Henry Ford. Jak připomíná rakouská socioložka Christa Bösová, vztah k autu se ale u našich sousedů přece jen utvářel jinak než za Atlantikem.

Zatímco ve Spojených státech vůz nahradil koně - a platil tak za symbol svobody a nezávislosti -, v Německu se auto začalo v prvopočátku šířit jako náhrada za kočáry - tedy prostředek dopravy majetných, vlivných lidí. Jinými slovy fungovalo jako synonymum společenské prestiže.

Časy se však rychle mění. Dnes jsou auta v Německu samozřejmě dávno běžnou záležitostí, spotřebním zbožím. Pro řadu mladých už není jejich vlastnictví symbolem hrdé dospělosti jako dříve. Prim přebírá ohled na životní prostředí.

Emisí z provozu osobních aut ale rok od roku dál přibývá. A s nimi nabírá na obrátkách debata o budoucnosti spalovacího motoru. Teď, během projednávání nových evropských pravidel, se dostává do klíčového bodu.

Splín made in Deutschland

Jak by asi o budoucnosti spalovacích motorů uvažovali průkopníci Carl a Bertha Benzovi nebo Nicolaus Otto? Jednu z odpovědí nabízí bruselský server Politico: pravděpodobně by vymýšleli něco na způsob osobních dronů nebo bezemisních raket, sotva by však lobbovali za záchranu 150 let staré technologie.

Volkswagen, největší současný výrobce automobilů, hodlá ukončit evropskou výrobu vozů se spalovacími motory do roku 2033, tedy ještě dříve, než žádají unijní pravidla. Chce ale, aby ve věci bylo a zůstalo jasno. Jenže v úvodu zmiňovaný postup německého ministra financí do ní vnáší spíš chaos.

A německá veřejnost? Podle průzkumu má většinově za to, že elektroauta se v příštích letech prosadí. Současně z toho ale nemá radost. Touha, aby zůstala zachována sláva značky "made in Deutschland", jejímž prominentním zástupcem jsou ještě stále klasické vozy, je příliš silná.

Svět se ale už ubírá trochu jiným směrem. A pokud chtějí Němci i nadále zůstat průkopníky, budou muset vzít v potaz elektrický pohon. Bez toho v konkurenci Asie a Spojených států neobstojí. Vývoj široce dostupných nízkoemisních aut jim ovšem také dává šanci elegantně skloubit hned dvě jejich velké lásky: tu k planetě i tu k rychlé jízdě.

Video: Policie rozhání aktivisty, kteří obsadili vysídlenou vesnici Lützerath, aby zabránili jejímu zboření (16. 1. 2023)

Německá policie rozhání aktivisty, kteří obsadili vysídlenou vesnici Lützerath, aby zabránili jejímu zboření kvůli těžbě uhlí. | Video: Der Spiegel
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy