Celé Česko dlouho přežívá v podivném napětí, lidé jsou nervózní, nedůvěřiví, nevidí dobře svoji, naši budoucnost. Slyšíte to všude okolo sebe. Na chvilku ten pocit zmaru změnily sněmovní volby, část voličů jako by dostala posilující injekci, protilátky na skepsi. Další část sice byla zklamána, nevyhráli ti jejich, ale i pro ně to znamenalo, že je na čas klid, prostě bylo rozhodnuto.
Jenomže ono vlastně rozhodnuto není. Sice je jasné, kdo bude příštím premiérem, Petr Fiala (ODS), nikdo jeho jmenování nezpochybňuje, ani dosluhující premiér Andrej Babiš (ANO), dokonce ani prezident Miloš Zeman, který byl mimochodem nucen porušit svůj slib, že v prvním kole jmenuje vítěze samostatné nejsilnější strany, tedy Babiše.
Za to, že jsme se ocitli v situaci, kdy je rozhodnuto a není rozhodnuto, nese plnou odpovědnost jediný člověk, prezident Zeman. Všichni to víme, každý, kdo byť jen minimálně sleduje veřejné dění, ví, že do změny vlády hází vidle "hlava státu" stižená alkoholismem. Petr Fiala a pět stran (koalice Spolu a Pir/STAN) mají připravenou komplet vládu, odsouhlasena je koaliční smlouva, základ k vládnímu programu. Existuje široký politický konsenzus na výsledku voleb a na jeho logickém, ústavním vyústění, výměně vlády.
Je tu ještě jedna fatální okolnost, či spíše fatální situace, divoká pátá vlna covidu, nejvyšší čísla nakažených a nebezpečně se plnící nemocnice. Přitom pozorujeme to, co nám nemohlo unikat poslední rok a půl - Babišova vláda není schopna pandemii řešit. Je jen zázrak, že se nějaká skupina právníků už dávno neodhodlala podat na ni žalobu za to, do jakého stavu nechali zemi dojít.
Stačí jeden čerstvý příklad: ministr zdravotnictví Adam Vojtěch navrhne nouzový stav (kvůli prudce zhoršené situaci v nemocnicích), ale Babiš mu to zatrhne. Nemohu rozsoudit, jestli má, nebo nemá být "nouzák", ale ta neschopnost se dohodnout v přímém přenosu, působí destruktivně. Naživo vidíte, jak vláda neví, co dělat. K tomu si připomeňme, že Babiš si nedokáže udržet odborníky, ti se nakonec sdruží v nějaké od vlády oddělené skupině (Mezioborová skupina pro epidemické situace, MeSES) a tam nabízejí, co se má dělat, ale Babiš je neposlouchá.
Odpovědnost za to, že ještě nemáme novou vládu a hned tak ji mít nebudeme, nese jednoznačně Zeman. Tedy člověk, který z výkonu své funkce není odpovědný (s výjimkou velezrady a hrubého porušení ústavy či jiné součásti ústavního pořádku). Ústavně neodpovědný prezident odpovídá za nečinnost, která je pro zemi tragická a nebezpečná.
V pátek chce jmenovat Fialu, pak si dává deset dní, aby poklábosil s kandidáty na ministry. Předem avizoval, že část z nich považuje za lidi, kteří nemají na to, aby funkci vykonávali, to však milostivě toleruje, jednoho (stále s jistotou nevíme koho, to nám Fiala absurdně tají) však vetuje, ačkoliv kandidáta na ministra vetovat podle ústavy nemůže (vetovat smí jen zákon). Prý "přes to vlak nejede", takže vláda nebude moci vzniknout. Proč? Fiala oznámil, že bude na svém týmu trvat, a popravdě mu ani nic jiného nezbývá, pokud se chce nazývat premiérem změny.
Změnila Zemana nemoc? Změnila jeho mysl?
Zatímco Fiala a jím vedených pět stran se prohlašuje za změnu, Zeman se stal národní brzdou změny. Nevíme, co to způsobuje, jestli jeho potřeba pětivládu ničit, nebo snad jeho nemoc? Ovládá jeho mysl? Málokdo si dnes uvědomuje, že stále platí vyjádření Zemanova lékařského konzilia: "Prezidentův stav nadále vyžaduje hospitalizační péči. A v tento moment mu neumožňuje věnovat se naplno pracovním povinnostem. Stanovit prognózu dalšího vývoje zdravotního stavu je i nadále velmi obtížné."
Viděli jsme prezidenta v rozhovoru pro TV Nova, vypadal jako někdo, kdo je schopen dát jakž takž rozhovor; znamená to však, že je s to naplno vykonávat úřad, který nyní podle ústavy hraje klíčovou roli? Být Zeman běžný občan, měl by nyní prostě neschopenku a práci by vykonávat nemohl. My si však potrpíme na nadobčany, takže ačkoliv není zdravý, třímá v rukou celý stát.
Do toho přišlo vyjádření šéfa prezidentova lékařského konzilia Tomáše Zimy, jež poskytl Deníku.cz. Zeman (nebo jeho těsné okolí) chce z Ústřední vojenské nemocnice odejít do Lán, Zima k tomu však říká: "Nemocnice není v žádném případě vězení. My se domníváme, že by doba hospitalizace měla být delší, ale to nevylučuje propustku na den nebo víkend, na ceremoniální akty, aby si pacient i jeho okolí vyzkoušelo, jak to funguje." To nevypadá na člověka, který je v pořádku.
Zima dále řekl, co takový přesun z nemocnice obnáší - ošetřovatelskou péči, tedy rehabilitaci a dostatečnou výživu, musí obstarat kvalifikovaný personál. "Službu je třeba zajistit 24 hodin denně včetně víkendů, takže jde o pět až sedm zdravotníků. Zaměstnanci zámku Lány či Pražského hradu to mohou saturovat zhruba z 30 procent."
Nechme stranou fakt, že dnes je v nemocnicích potřeba každá ruka a pět až sedm jich bude kvůli Zemanovu rozmaru chybět. Držme se toho, že člověk v tomto stavu nyní brzdí změnu, na kterou země čeká. Brzdí ji zcela vědomě, schválně.
Zemanovu taktiku chápeme: soustřeďuje se na z jeho pohledu nejslabší článek budoucí vlády, tedy Piráty, zřejmě jim chce blokovat ministra, do společenstva pěti hodlá buď rozbroj zasít, nebo ho posílit. Možná se ovšem mýlí, možná bude jeho taktika fungovat opačně, pětici bude stmelovat, protože jen málokterý z ministrů má k Zemanovi blízko (Pavel Blažek ano, ten má zřejmě blízko ke kdekomu, ale těžko může v pětce za Zemana kopat, to nejspíš není jeho styl).
Ani zdravotní kolaps Zemana nezměnil, je v něm něco do hloubky chorobného, stal se brzdou změny, kterou země nutně potřebuje, je mu lhostejné, že tu zuří covid, že důvěra lidí ve stát klesá k nule. Jako by mu to až zvráceně vyhovovalo. Strašný konec kdysi úspěšného politika. Státní destruktor. A zároveň je opravdu s podivem, jak jeden člověk, byť ve vysoké funkci, může blokovat pohyb země dopředu, z marasmu. Jeví se býti velmi slabou česká demokracie.
