Spolek Zvířata nejíme zveřejnil na Facebooku video nazvané Děsivé násilí páchané na zvířatech na jatkách v Českém Dvoře. Záběry byly natočeny tajně, obličeje krutých zaměstnanců jsou rozostřeny, ale kupříkladu hlava a oči krávy, která leží na zemi a strká hlavu pod kovový plot v marné touze uniknout, rozostřena není.
Záběry byly pořízeny při vykládce zvířat. Kdo se na ně dívá, je najednou konfrontován s něčím, co si při nákupu masa v řeznictví či supermarketu, oddělen od reality celého "procesu" přípravy masa, dávno neuvědomuje. Že totiž jí zabité, dříve živé tvory a že ti tvorové museli podstoupit často krutou cestu na talíř a do jeho žaludku.
Letos v lednu jsem psal o reportáži v České televizi. Popisovala likvidaci chovu drůbeže nakaženého ptačí chřipkou. Duch celé té reportáže jako by se netýkal živých tvorů, spíš jako by vyprávěl o jakési "likvidaci čísel", likvidaci vadných výrobků. Život z ní byl vytěsněn. Takhle to máme už dlouho, alespoň my, kteří zvířata na jídlo, na vejce, na mléko, na maso doma nechováme.
Psal jsem tehdy, že "když někdo mučí koně či psa, díváme se na něj jako na barbara, může být odsouzen a jít do vězení". Na záběrech spolku Zvířata nejíme vidíte, jak je nakládání s kravami a býky jakoby zautomatizované. Vědomí, že jde zároveň o živého tvora na vysoké úrovni, ne třeba o komára či octomilku, je zcela vytěsněno. Chybí přesně to, co chybělo v reportáži o zplynování drůbeže - úcta k životu.
Posunu to ještě o kousek dál, úmyslně použiju náboženský termín - chybí úcta k oběti. My si ta zvířata chováme, pak si výrobky z nich kupujeme, ale to nic nemění na faktu, že se za nás, že se pro nás obětují. Ta zvířata jsou pro nás obětována. Chápu, že to dělník tahající den co den, rok za rokem býky z náklaďáku nevnímá, ale měl by to vnímat jeho zaměstnavatel. Měl by vědět, že si ten dobytek zaslouží úctu a vděčnost, ochranu, stejně jako si slepice odsouzené ke zplynování kvůli ptačí chřipce zaslouží v televizní reportáži pietu.
Na začátku roku jsem psal: "Pokud nebudeme o zvířatech mluvit s úctou a jako o tvorech obdařených životem, bude nám tento 'detail' dál unikat. Dál to budou jen kusy jako ztvrdlé housky nebo vadné vruty." To bohužel platí beze změny dál. Dopředu jsme postoupili jen velmi málo.
Na Facebooku spolek Zvířata nejíme píše o záběrech z jatek, z momentů, kdy se nikdo nedívá: "Kolik důkazů o tomto skrytém násilí na zvířatech ještě společnost potřebuje, aby pochopila, že se nejedná o pochybení v práci jednotlivce, ale o chronický problém odehrávající se dnes a denně na jatkách České republiky i jatkách po celém světě? A k čemu teprve dochází za zdmi jatek, když už při vykládce, odkud skryté záběry pocházejí, zvířata zažívají nadávky, kopání, bití a drasticky jsou odvlečena k zabití?"
Povinný kamerový systém s online přenosem
Spolek upozorňuje na důležitý fakt, totiž že my tušíme, jak zvířata, která později konzumujeme, trpí. Kdybychom se donutili na to myslet, nemohlo by nám to uniknout. Ale nesoustředíme se na to a necháme si tento další "detail" unikat, přehlížíme ho, vytěsňujeme. Proces jednoduchý, ze zvířete kdesi v myšlení "nevědomě" uděláme věc. Věc pak nemá nervovou soustavu, necítí, netrpí, jen nám slouží. A důležitý moment, můžeme s ní nakládat, jak chceme.
Spolek na Facebooku píše: "Jatka Český Dvůr jsou jedním z dalších míst, která se podařilo odhalit. V roce 2019, po našem prvním zveřejněném případu kampaně Chci znát pravdu - jatka ve Všeticích, nařídilo ministerstvo zemědělství kontrolu všech jatek. Jatka po čase svůj provoz uzavřela. Poslední zveřejněný případ v Hraběticích donutil tato jatka zavřít týden po zveřejnění záběrů. Od té doby se ale nic nezměnilo! Jatka v Českém Dvoře, která se pyšní produkty označenými jako prémiové, stejně tak že chovatelé dbají na kvalitu a welfare zvířat, jsou tak dalším důkazem o brutalitě na jatkách…"
Je potřeba partyzánština, mladí lidé se tajně vplíží někam, kam de facto nesmí, a přinesou záběry z chovů slepic, které připomínají koncentrační tábory, záběry krav vlečených na smrt, přitom bitých a trýzněných. Někdo jim pošle tajně pořízené snímky krav, jež chovatel nechá, aby se brodily ve vlastních výkalech… Ta partyzánština nám pak ukazuje dvě věci, jednak utrpení zvířat, která způsobuje člověk, jednak naši hroší kůži lhostejnosti, s níž tyto jevy potlačujeme. Ono by bylo jinak dost nesnadné jít nakupovat, jíst maso…
Zvířata nejíme nabízí cestu, jak ze zbytečného utrpení zvířat ven. Tou cestou zjevně nejsou, jak lze pochopit z výše uvedeného, namátkové či vynucené kontroly ministerstva zemědělství či veterinární správy. Spolek v petici žádá, aby byl v Česku zřízen povinný kamerový systém s online přenosem, "aby se každý mohl sám přesvědčit, jaká je skutečná cena kupovaných produktů". Konzumenti by se na to asi moc nekoukali, ale tento systém by mohl fungovat jako hráz proti krutosti, mohl by zaměstnance odradit od trápení zvířat.
Už slyším ty hromady výtek: GDPR, práva zaměstnanců, kteří nechtějí být v práci online, náklady, které by do toho musely firmy vložit, atd. atd. To, že i zvířata mají právo nebýt mučena, bude zase něco, co zní divně, cize, co nás nakonec nebude zajímat.
Spolek v petici píše: "Kamery požadujeme na místech vykládání či vyhánění zvířat z transportního vozu, předporážkového ustájení zvířat a na místech usmrcování, vykrvení a následného stahování z kůže, vyvrhování a zbavování se jednotlivých částí těla. Požadujeme, aby byl celý tento proces živě vysílán na webových stránkách jednotlivých jatek tak, aby se na něj kdokoliv mohl kdykoliv podívat. Vzorem může být např. společnost Hollandia, která pod heslem 'jsme průhlední' vysílá online každou z částí svých činností."
Zřejmě se vývoj bude odvíjet právě od ochoty jednotlivých společností, jako je zmíněná Hollandia, nic neskrývat, nakládat se zvířaty transparentně. A díky tomu taky získávat citlivější zákazníky, konzumenty, kteří stojí o "pohodové, nikoli vystresované maso".
Spolek Zvířata nejíme si zaslouží nejen dík trýzněných zvířat, ale i nás, lidí, kteří máme k výrobě masa daleko a kteří se zákonitě propadáme do nevědomosti a lhostejnosti. Kteří si mylně myslíme, že oběť je něco samozřejmého. Pokud vůbec to slovo ještě nějak vnímáme.
