Příští rok budeme zřejmě obdařeni třinácti dny pracovního klidu. Pokud prezident Miloš Zeman podepíše Velký pátek jako svátek. Změnu navrhli poslanci „napříč“, v jejich čele stáli lidovci. Po Sněmovně s návrhem souhlasil i Senát.
Co to znamená? Že máme rádi volno? Je to exportní souběh, pátek, sobota, neděle, pondělí velikonoční, čtyři dny. Nebo že se přikláníme ke křesťanské víře, vracíme ke kořenům a z postkřesťanské a postkomunistické konzumní společnosti se měníme zpět v křesťanskou?
O Velkém pátku jako státním svátku poslanci debatovali víc než dvacet let. Je to starý hit. Co se změnilo, že na sklonku hektického roku 2015 tahle nečeská novinka prošla? Dost možná za to může islám. Poděkujme muslimům. Nebo přesněji, mohou za to džihádisté.
Nebýt strachu z islámu, o žádných hodnotách evropské civilizace bychom se nebavili. Křesťanství automaticky a poněkud atavisticky bereme jako protipól islámu. Velký pátek posloužil při hlasování jako symbol. Teroristé a Islámský stát nás zahnali do kouta a my se teď potřebujeme něčeho chytit. Rádi bychom zase „něčím byli“. Ale čím? Co nám dnešek nabízí? Co bychom tak mohli vyznávat?
Po křesťanství žádné nové, masové náboženství nepřišlo. Jen spotřebák, který ovšem své vyznavače nijak hluboce neuspokojuje. Těžko stavět proti šílené demagogii džihádistů Tesco nebo obří nákupní centra, i když tam, nikoli v kostele, miliony lidí tráví svoje neděle.
Nespokojení, frustrovaní mladí lidé se ve Francii, Belgii, Británii, Německu a dalších zemích občas, není jich moc, nechají zverbovat militantními islamisty. Křesťanská společnost jim víru nenabídla. A tak zbaští nějakému imámovi, že je čeká sedmé nebe, když se vyhodí v davu nevěřících do povětří.
Hluboký, existenciální strach
Ale co my? K čemu se máme uchýlit, když se bojíme o život? Protože za všemi těmi obavami, které spojujeme s uprchlickou vlnou a s islamisty, je hluboký, existenciální strach o život. Strach ze smrti, ze zmrzačení, ale i strach, že náš život nemá žádný velký cíl a směr.
Velký pátek, ukřižování Ježíše. Křesťané ten den skutečně slaví, i když se neřehtají a neopíjejí, není to běžné slavení. Slaví potichu, neboť věří, že zabití Ježíše bylo popravou božího syna a že Bůh (Ježíš) s tím souhlasil, protože tím vzal na sebe naše viny, „bídu světa“, jak vyznávají katolíci i další církve. Je to vyznání vin, lidské nedokonalosti, slabosti, hříšnosti.
S ukřižováním se pevně pojí vzkříšení, víra, že Ježíš vstal z mrtvých, „sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé“, jak stojí v Apoštolském vyznání víry. Ukřižování je bytostně spojeno s nadějí na odpuštění, posmrtný, věčný život.
Kolik lidí tomu u nás věří? Kolik lidí věří, že Ježíš je syn Boha? Že se za nás obětoval? Údajně jsme nejateističtější národ světa. Kolik lidí křesťansky věří, se nedá odhadnout, jestli desetina, setina, tisícina. Nepochybně je to menšina. O návrat ke křesťanství nejde.
A ke křesťanským hodnotám? Tedy k dědictví křesťanství, k humanismu, k úctě k životu a ke každému jednotlivci? Humanista je dnes nadávka. „Ty humanisto jeden,“ to zní vysoce pejorativně, minimálně vás to označuje za blázna, spíš však za nebezpečného jedince, který žene společnost do maléru se všemi těmi řečmi o lidských právech (eurohodnotách).
Společnost padlého anděla
Vezměme si několik příkladů z poslední doby. Skoro tři pětiny dotázaných českých obyvatel v průzkumu CVVM sdělily, že jsou proti přijímání uprchlíků ze zemí, kde zuří válka (59 procent). Natrvalo by uprchlíky přijímala jen 4 procenta zkoumaných. Počet odmítačů roste.
Pro většinu je to přístup rozumný, neboť bere v potaz bezpečnostní rizika. O.K. Ale není to přístup křesťanský, ježíšovský. To ani náhodou.
Druhý příklad. Skupina Ortel uspěla v anketě Český slavík. V kategorii Hudební skupina roku skončila druhá, v kategorii Zpěvák roku získal Tomáš Ortel třetí příčku. Ortel je skupina krajní pravice. Hlasování, těžko o tom pochybovat, ovlivnil strach z islámu a imigrantů. – Kristovská společnost? Spíš Azazelova, společnost padlého anděla.
Třetím příkladem je popularita Miloše Zemana, který neskrývá xenofobní názory, který se zhlíží v diktátorech, vystupuje s islamofobem Konvičkou atd. Mimochodem, pokud by chtěl být Zeman konzistentní, nemohl by Velký pátek jako svátek podepsat. On je přece opakem kristovské pokory, všecko, jenom ne "beránek ten tichý".
Velký pátek, pokud bychom vzali vážně událost ukřižování, by mohl být tuzemskou většinou slaven spíš naopak, tedy jako oslava ukřižování bláznivých ježíšovských myšlenek, lásky proti nenávisti, odvahy proti strachu. Možná by bylo příhodnější nazvat ho Pilátův pátek.
Pokud se stane ukřižování Ježíše svátkem, velmi by mě zajímal poměr mezi lidmi, kteří ten den odjedou na chatu, vyrazí si do nákupních center, a lidí, kteří půjdou na pašije do kostela. Můj tip (hodně nadsazený ve prospěch kostelů): tisíc ku jedné.
