Prach si pomalu sedá, kaše, která nás ve středu ráno opařila, chladne. Trumpovi podporovatelé v Americe i jinde za sebou mají – doufejme – skvělý večírek. Nezazlívejme jim ho. Jsou mezi nimi i lidé, kterým život nenabízí příliš mnoho příležitostí k vítězným oslavám. Radost z pocitu, že na mě záleží, že nejsem něčí bezmocná hračka, ale člověk s vlastní vůlí a možností něco změnit, je dobrá a pro demokracii prospěšná věc.
Výsledek amerických voleb by měl vést k obnově důvěry v demokracii u té části obyvatel (a teď mluvím spíš o nás – Češích), která se o ní vyjadřuje skepticky. Dostali v poslední době už několikátý důkaz o tom, že demokratické mechanismy fungují, že je nikdo nemanipuluje.
Ani média, ani nikdo jiný nebyl schopen zabránit vítězství Miloše Zemana před třemi lety. Když se v Rakousku ukázalo, že zvolení Alexandra Van der Bellena provázely prohřešky proti volebnímu zákonu (jakkoliv jen formální), soud výsledek voleb zrušil a vítěz to respektoval. Řeči o volebním podvodu byly a jsou nesmysl. Nebo spíš úmysl – dále snížit důvěru v demokracii.
Teď před vůlí voličů kapitulovala (skoro) kompletní americká politická elita podporovaná (skoro) každým, kdo má v Americe peníze, jméno, nebo obojí. Jaký by kdo mohl přinést silnější důkaz toho, že americká demokracie funguje? Že politiku neovládají zednáři, Bilderberg, Židé, ilumináti, klan Rockefellerů, rodina Saúdů, Wall Street, média – dosaďte si libovolné postavy z vaší oblíbené konspirační teorie.
Ukázalo se, že prezidentský úřad se nedá koupit, že výsledky nikdo nefalšuje. Donald Trump by se samozřejmě měl za své řeči, v nichž to před volbami naznačoval, omluvit.
Část společnosti – u nás i v Americe – má pocit, že demokracie nefunguje, k volbám nemá smysl se obtěžovat, rozhoduje se jinde. Kdo není úplně zaslepený, ten teď vidí, že to není pravda.
Čtyři roky s Trumpem v Bílém domě budou těžké. Pokud ale nedojde k nějaké opravdové, nenapravitelné katastrofě, nemusely by být příliš vysokou daní za to, že politiku znovuobjeví ti, kdo měli dosud pocit, že tudy cesta k obraně jejich zájmů nevede.
Volba Zemana i Trumpa bývá popisována jako zdvižený prostředníček, či dokonce Molotovův koktejl vržený do oken politických paláců lidmi, kteří mají pocit, že jsou jejich obyvatelům ukradení.
To je dobrý začátek, milí voliči Zemana a Trumpa, ale jenom začátek. Věřte si víc. Nic nepomůže demokracii tolik jako vaše důvěra v sebe a v ní, vaše hlasy ve volbách, které přinutí politické elity, aby na vás nekašlaly. Použili jste dvojici hulvátských lhářů jako beranidla a do politických paláců vstoupili hlavním vchodem vytrženým z pantů. Teď se o vás politika snad bude muset zajímat. Zajímejte se i vy o ni. Pokud budete moct příště volit někoho, kdo bude skutečně stát za vámi, a ne populistické egomany, kteří ve vás vidí schůdky k vlastní moci, vykonali jste pro demokracii a svobodu nás všech víc než všichni komentátoři a aktivisti Česka a Ameriky dohromady.
Jen ať si voliči Zemana a Trumpa plnými doušky vychutnají svoje vítězství, nadechnou se, pocítí sebedůvěru, začnou věřit v politiku a prosazovat se v ní. Společnost možná nebude vypadat úplně přesně tak, jak by si představovaly ony takzvané, mytické elity. Jenže o to právě jde – demokratická společnost nemá a nesmí vypadat „úplně přesně“ tak, jak by si představoval jeden její segment.
V jednom z minulých komentářů jsem napsal něco v tom smyslu, že intelektuálové a respektované osobnosti působí v každé společnosti jako stabilizační prvek, který brzdí případné tendence k populismu a nebezpečným, zdánlivě jednoduchým a rychlým řešením.
Je to tak, ale je třeba dodat, že má-li loď demokracie a prosperity plout opravdu bezpečně a klidně, potřebuje ještě jeden stabilizační plovák. A tím musí být právě ta skupina, která teď americký katamarán nebezpečně rozkymácela.
Lidé, kterým se z nedostatku lepšího zobecňujícího pojmenování říká „obyčejní“, zdravou a fungující společnost také stabilizují – vyrovnávají zase jiné nebezpečné tendence, kterým občas mají sklon podléhat intelektuálové a příslušníci elit. Příliš nekritické nadšení pro vše nové, příliš lehkovážné opouštění všeho starého. I protagonisté tak jednoznačně pozitivních věcí (Václav Klaus by jistě pro každou z nich našel označení končící na -ismus), jako je ochrana životního prostředí, rovnoprávnost pohlaví nebo pomoc lidem prchajícím z válečných oblastí, potřebují občas slyšet pochybovačný, skeptický hlas.
Loď, katamarán je jeden celek. Je nesmysl zazlívat jednomu plováku, že se nám z jeho pořádného cáknutí o hladinu udělalo na zvracení. Nejspíš visel dlouho nad vodou, plachetnice dlouho spoléhala jen na ten protější a plula příliš nakloněná a zatížená na jednu stranu.
Budoucnost nedokážou odhadnout ani renomované a (teď už o něco méně) prestižní agentury plné profesionálů skvěle placených za předvolební průzkumy; nebudu se o to pokoušet ani já. Jistě, zvolení Donalda Trumpa může přinést světu mnoho utrpení, a zejména našemu koutu planety nevěstí jeho obdiv vůči Vladimiru Putinovi nic dobrého.
Jsme uprostřed – nebo spíš na začátku – velkých proměn světa, které dokáže málokdo odhadnout, natož ovlivnit.
Jedna věc se ale nezmění – pokud mají přežít svobodné a demokratické země tak, jak si jejich komfortu užíváme dnes, pak jedině jako společenství poskytující bezpečí a domov všem skupinám svých občanů.
Tento vzkaz nám poslalo 59 milionů Trumpových voličů.
