Teď desítky tisíc lidí protestují v ulicích proti CDU a v Hannoveru dokonce krajně levicoví aktivisté vybrakovali křesťanským demokratům kancelář. To všechno kvůli jednomu hlasování v Bundestagu.
Lídr CDU Friedrich Merz předložil pět bodů k reformě migrační a azylové politiky s tím, že je ochoten je schválit s kýmkoliv. To zapůsobilo jako výbuch bomby - bylo jasné, že slovem "kýmkoliv" míní i Alternativu pro Německo, se kterou dosud žádné ostatní strany v ničem nespolupracovaly a vybudovaly kolem ní sanitární kordon (v němčině Brandmauer neboli "požární zeď"). Návrh minulou středu prošel těsnou většinou 348 ku 345, a to hlasy CDU, většiny FDP, AfD a nezařazených poslanců (někdejší členové AfD).
Nutno říct, že o skutečnou změnu migrační politiky ve středečním hlasování nešlo. Návrh CDU nemá žádný právní dopad, jelikož je jenom výzvou spolkové vládě, pro kterou ovšem není závazný. Rozhodně má význam psychologický a symbolický. A to přesto, že Merz návrh prezentoval stylem "buď uděláme něco my, nebo to udělají extrémisté" a u řečnického pultu se omluvil za to, že návrh prošel díky hlasům z AfD.
Jenže po dvou teroristických útocích (v Magdeburgu a především Aschaffenburgu, kde odmítnutý azylant z Afghánistánu zavraždil dvouleté dítě) něco udělat musel. Začátkem prosince měla CDU ještě 33 procent, AfD "jen" 17 procent. Aktuálně má AfD 21 procent a křesťanští demokraté se propadli pod 30 procent (měřeno před středečním hlasováním o azylové politice).
Ozývá se "Mutti" Angela
Na druhý den se ze svého politického důchodu ozvala Angela Merkelová, která Merzovi připomněla jeho závazek z listopadu loňského roku o nehlasování s AfD. Podle Merkelové je nesprávné, že se lídr CDU svého slibu nedržel. "Místo toho je nutné, aby všechny demokratické strany spolupracovaly napříč stranickými politickými hranicemi, nikoliv jako taktický manévr, ale poctivě, umírněně v tónu a na základě platného evropského práva, aby udělaly vše pro to, aby se v budoucnu zabránilo takovým hrůzným útokům, jako byly ty nedávné v Magdeburgu krátce před Vánoci a před několika dny v Aschaffenburgu," prohlásila.
Připomíná to situaci z roku 2020, kdy se zemským předsedou vlády v Durynsku stal Thomas Kemmerich z FDP, rovněž díky většině složené z CDU, AfD a FDP. Merkelová se tehdy ozvala z Jihoafrické republiky, pokárala své kolegy a řekla, že "tento výsledek je třeba zvrátit". Kemmerich ihned odstoupil a za necelý měsíc byl předsedou vlády zvolený bývalý komunista Bodo Ramelow. Jenže nyní je necelý měsíc před volbami. Co vede Merkelovou k tomu, že se uprostřed předvolební kampaně rozhodla podkopat pozici svého stranického nástupce?
Angela Merkelová změnila CDU jako nikdo jiný. Stranu posunula takovým způsobem doleva, že tím zapříčinila vznik politického konkurenta napravo od křesťanských demokratů. Někdejší poslanec za CDU Arnold Vaatz popsal tento proces i na úrovni členské základny - nikdy předtím nebyl v CDU takový pohyb v členské základně jako pod vedením Merkelové. Jedni kvůli Merkelové ze strany vystupovali, druzí do ní, rovněž kvůli Merkelové, vstupovali.
AfD vznikla původně jako důsledek Merkelové politiky záchranných eurovalů. Když se pak v roce 2015 zdálo, že AfD bude jenom krátkou neúspěšnou epizodou, rozhodla se Merkelová v létě toho roku otevřít hranice Německa milionům uprchlíků, čímž nabrala AfD druhý dech. Jenže dopady uprchlické krize nebo obrat v energetické politice - odstoupení od jádra, které má rovněž na svědomí Merkelová, začaly být neúnosné až po odchodu kancléřky do politického důchodu.
Merz teď usiluje o korekci tohoto kurzu a zdá se, že Merkelová mu to nemůže prominout. A navíc jde o staré politické protivníky.
Soupeření Merkelové s Merzem trvá od roku 2002, kdy ho politička vytlačila z pozice předsedy poslaneckého klubu a zaujala sama tuto funkci. Z Merze se stal jenom místopředseda klubu a i této funkce se v roce 2004 vzdal. O pět let později se pak z politiky úplně stáhnul a vrátil se až v roce 2018, kdy usiloval o zvolení za předsedu strany. To se mu povedlo teprve na třetí pokus v roce 2022.
I když byl za předsedu strany zvolený většinou 94,6 procenta hlasů, je v CDU i nadále dost přívrženců Angely Merkelové, pro které byl Merz jen nouzovým řešením po dvou nepovedených předchozích předsedech (Annegret Krampové-Karrenbauerové a Arminu Laschetovi). Jenže pokud bude Merz trvat na výraznější profilaci strany v oblastech, jako je uprchlická politika nebo návrat k jádru, bude to znamenat jediné - přiznání, že politika Angely Merkelové měla pro Německo fatální důsledky. A to si část CDU neumí představit.
S kým chce Merz vládnout?
Páteční hlasování dopadlo pro Merze neúspěšně, zákon nepodpořilo 12 poslanců z CDU - vesměs stoupenci Merkelové, z nichž vícero už v únorových předčasných volbách nekandiduje - a 23 poslanců z liberální FDP. Ta si tímto hlasováním nejspíš podepsala ortel smrti - kvůli lavírování mezi levicí a pravicí voliči ztrácí důvod pro tuto stranu hlasovat. A jelikož se liberálové v průzkumech pohybují kolem čtyř procent, je téměř jisté, že tato strana zůstane před branami parlamentu.
CDU se tím dostává do svízelné situace, jelikož jí bude chybět koaliční partner. Merz zároveň nadále trvá na "protipožární zdi" a nepřipouští spolupráci s AfD. Nabízí se proto otázka - s kterou stranou chce provést slibovanou "novou politiku"?
Z pátečního hlasování tak vyšla jako vítěz AfD. Zatímco ještě ve středu se zdálo, že strana má v oblasti azylové a uprchlické politiky konečně soupeře, o dva dny později bylo zřejmé, že jenom AfD "jako jeden muž" hlasovala pro změnu, kterou si přejí nejen pravicoví voliči, ale dokonce i voliči SPD.
Autorka je politoložka žijící v Berlíně.
