Při zprávách z tunelu Blanka člověk neví, jestli má plakat, nebo se smát. Stavba za 43 miliard je od září v provozu. Pouze zkušebním, aby se obešly podmínky stavebního povolení. V zemi, kde jednotkou dočasnosti je jeden furt, dobře víme, co to znamená.
Nedejte se zmást tím, že stěrače stírají a tunelem se jezdí, takže to vypadá, že je hotovo. Blanka je i tak s 1,3 miliardy korun největší dopravní investicí pražského rozpočtu na rok 2016. Zdaleka vše není zaplaceno, zdaleka vše není rozsouzeno a rozarbitrážováno. Že Praha bude platit dál, je prakticky jisté, jde jen o to, kolikamístnou sumu.
Poslední novinka: magistrát chce udělat v tunelu hloubkovou kontrolu. Místo nomen omen říkejme raději forenzní audit, ať to není tak nápadné a působí to vědečtěji. Univerzální lék na všechny strázně města: audit!
Postup je prostý. Napřed se (někdy do léta) vypíše výběrové řízení na auditora. Kdo ho vyhraje, bude se forenzně vrtat nejen ve všech možných papírech, ale i v samotném tunelu, aby zjistil, jaký je v něm beton. Výsledek se oznámí na tiskové konferenci a pak se jím bude šermovat po soudech. Ale to už jsme daleko v budoucnosti a ten, kdo bude zrovna u moci, si možná objedná audit auditu auditu, aby ukázal, jak to všechno bylo doopravdy a měl co na koho hodit …
Audit číslo 1 bude pravděpodobně stát desítky milionů. To se při částkách, jaké tunelem lítají, pořád vyplatí, usoudili radní. Abychom předešli nedorozumění ohledně slovesa „vyplatí“, dodejme:
Audit s razítkem může být užitečná věc, ale auditovat teď Blanku, to je jako byste nechali dveře dokořán, a když vám vykradou dům, začnete forenzně prověřovat, jestli fungoval alarm.
Město Praha při stavbě Blanky propadlo jakémusi investorskému nihilismu. Tento zvláštní stav se projevoval tím, že jako správný investor klopilo peníze na požádání, ale málo se staralo o to, proč, za co a jak dlouho ještě bude klopit. Na závěr (ale mluvit o závěru je tu vždycky riskantní) pak objednává audit, aby si ověřilo, jestli je Blanka Blankou. Je to vzhledem k její temné minulosti částečně pochopitelné a hlavně kuriózní.
Na každé trochu větší stavbě, natož u supertunelu, funguje kromě toho, kdo to platí, také ten, kdo pozoruje, jestli stavitel nebere investora na hůl, zda dodržuje projekt, technologie a tak dále. Stavební a technický dozor, správce stavby. U Blanky si na tuto práci město najalo firmu IDS, respektive napoprvé si ji moc najímat nemuselo, protože to bylo v dobách, kdy mu ještě patřila. Potom většinu akcií koupili její manažeři a dnes už je to stoprocentně soukromá společnost. Se kterou magistrát ohledně Blanky vytrvale válčí o stovky milionů. Auditu předchází mimo jiné zbožné přání dokázat, že IDS nedělal, co dělat měl, takže mu dál není za co platit.
Město chce vlastně za své peníze auditovat ještě jednou něco, co už pro něj jednou „auditovala“ IDS. Vítejte v Praze.
Vzhledem k tomu, jak se stavba Blanky vlekla, co ji provázelo a do jakých výšek bobtnal rozpočet, si akce s auditem zaslouží krycí jméno S křížkem po funuse. Kardinál Duka přestřihával až slavnostní pásku, ale kdyby magistrát odevzdal do rukou božích i průběh a kontrolu výstavby, vyšlo by to pomalu nastejno.
