Z knih o amerických prezidentech nejdřív začínají po internetu kolovat ty nejvíce šokující úryvky. Z té Woodwardovy se tak skrze většinu médií napřed dozvíte, že jedna z prvních věcí, kterou chtěl Donald Trump udělat, bylo s dětskou naivitou natisknout pro svou vládu více peněz. Jeho ekonomičtí poradci mu museli vysvětlit, že to není tak jednoduché. Stejně tak od jednoho z nich později dostal přednášku, že jako republikán by opravdu neměl zvyšovat daně.
Už teď nejslavnější historkou z Fear je scéna, kdy se poradce Gary Cohn rozhodne z prezidentova stolu ukrást jeden důležitý dokument. Kdyby ho Trump podepsal, nastartoval by tím zrušení dohody o volném obchodu s Jižní Koreou. Prezidentovo okolí je jeho plánem zděšeno jak z ekonomických, tak z vojenských důvodů. Obzvláště Gary Cohn a Trumpův (teď už bývalý) tajemník.
"Nejde o to, co jsme my udělali pro svou zemi. Jde o to, před čím jsme zachránili jeho," plácá se po zádech Cohn. Woodwardova kniha naznačuje, že mnoho lidí v Trumpově okolí spoléhá na jednoduchý princip: sejde z očí, sejde z mysli. Zneužívají Trumpovy bídné paměti a snaží se tak obrousit jeho (alespoň podle nich samotných) nejhorší nápady.
Největší slabinou knihy jsou právě její zdroje. V žádném případě nejde o tak velký průšvih jako v případě předchozího díla novináře Michaela Wolffa, u kterého se v mnohém dalo těžko věřit i jejímu autorovi. Nicméně i Woodward podle všeho z velké části spoléhá na výpovědi bývalých členů administrativy, jejichž motivace může být různá. Není ale pochyb o tom, že se opravdu snaží dostat co nejblíže k pravdě, na rozdíl od Wolffa, který se mnohdy nechal ukojit těžko ověřitelnými, banálními příhodami - například o Trumpově konzumaci cheeseburgerů.
Ne že by Fear neobsahoval řadu historek, které mohou být stejnou měrou zábavné jako děsivé. Když Ivanka Trumpová zalobbuje u svého otce, aby odpověděl na chemický útok v syrském městě Chán Šajchún, prezident okamžitě volá svému ministru obrany Jimu Mattisovi. "Pojďme ho zabít," řekl prý Trump do telefonu o Bašáru Asadovi. "Nic takového dělat nebudeme," sdělil Mattis svému poradci, sotva zavěsil.
Jindy se zase údajně bývalý Trumpův poradce a černý mág amerického hnutí alt-right Steve Bannon vztekal, že Ivanka Trumpová má přednostní přístup k prezidentovi, a křičel na ni, že není nic víc než řadový zaměstnanec Bílého domu (oficiálně opravdu ano). "Nejsem a nikdy nebudu! Jsem první dcera!" oplatila Bannonovi.
Steve Bannon je také jedním z evidentních zdrojů knihy. "Populistické hnutí ukázalo, že nemá sílu prorazit krustou neměnné politické třídy. Trump byl protitankovou střelou, která zvládla prorazit clintonovský plášť, ale dál nepronikla," shrnuje Woodward Bannonovy myšlenky z Trumpova prvního roku v Bílém domě, "bažina vyhrála."
Zbytek knihy a její více "establishmentové" zdroje mu alespoň na povrchu dávají za pravdu - u některých je velmi zřejmé, že s Woodwardem mluvili už jen proto, že kniha operuje s jejich nevyřčenými myšlenkami. Gary Cohn a extajemník Rob Porter nebo bývalý ředitel kanceláře Bílého domu Reince Priebus se vykreslují tak trochu jako dozorci bdící nad takřka nesvéprávným prezidentem, kterým si oni vrtí podle svých potřeb. Škoda, že ve Fear nemůže Woodward operovat i s Trumpovým vnitřním monologem - prezident mu rozhovor neposkytl. Ping-pong mezi bludy Trumpa a jeho poradců, kteří si myslí, že se navzájem ovládají, to by teprve byla ta pravá fraška.
Další slabina: Woodwardovy zdroje se snaží vykreslit své drobné sabotáže jako velké vlastenecké zásahy, díky nimž několikrát zabránily katastrofám. Mnoho jich ale nejmenují. V půlce případů řeší Trumpovo obsesivní tweetování. Jednou se obávali, že by neuvážený tweet mohl spustit konflikt se Severní Koreou, ale většinou šlo spíš o strach z pádu v prezidentských průzkumech.
Obzvlášť v kontrastu s establishmentovými "strážci dospělosti" působí v knize Trump až jako nekontrolovatelné děcko. Woodward i jeho zdroje se to pochopitelně snaží vykreslovat jako vlastnost neslučitelnou s prezidentským úřadem. Nabízí se ale otázka, jestli náhodou tenhle bezohledně impulzivní přístup není právě důvodem, proč Trumpa tolik lidí volilo po osmi letech uměřeného Obamy. Mimo bublinu washingtonského establishmentu a médií se může Trumpovo "nepárat se s tím" zdát celkem atraktivní.
Hodně pozornosti se po vydání dostalo také závěru knihy, ve kterém se (taktéž už bývalý) Trumpův právník John Dowd snaží prezidenta odradit od výpovědi před zvláštním vyšetřovatelem Robertem Muellerem. Údajně se obává, že prezident je zvyklý na takový styl neukočírovatelné komunikace a sebevychvalování, že pro Muellera bude velmi jednoduché ho nachytat při lži. Prezident ve Woodwardově podání působí jako žák první třídy, který začne učiteli lhát, že mu pes sežral domácí úkol, a zapomene, že vlastně má hotový úkol v aktovce. Nevadí, učitel je na něj přece stejně zasedlý, a něco už by si vymyslel… To samozřejmě neznamená, že Mueller na Trumpa nemůže mít nic velkého. Jenom to nenajdete ve Woodwardově knize.
Nic naplat, že minulé Woodwardovy knihy především o Obamově administrativě Donald Trump chválil. Proti Fear samozřejmě prezident rozjel masivní kampaň, kde jinde než na Twitteru. Podle Trumpa je Woodwardova kniha plná lží, nepřesností a anonymních zdrojů. Nelíbí se mu, jaké knihy o jeho administrativě vycházejí, a tu správnou si prý bude asi muset napsat sám. Snad na to do několika dnů nezapomene…
