David Klimeš David Klimeš | Komentáře
29. 6. 2021 7:30

Z boje o post šéfžalobce je nebezpečný spaghetti western Hodný, zlý, ošklivý a Stříž

Po chybném odchodu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana vypuklo peklo. O osiřelé křeslo urputně bojují Benešová, Babiš a Zeman. Přes všechny své chyby by nyní byl Igor Stříž nejlepší volbou.
I největší lásky mají své krize...
I největší lásky mají své krize... | Foto: Jakub Plíhal

Vysvětlit aktuální souboj o jméno Zemanova nástupce je už prakticky nemožné. V normálním státě by hlava veřejné žaloby neodstupovala v předvolební kampani. V normálním státě by existovala kvalifikační pravidla pro výběr nástupce. V normálním státě by na novém jménu nezáviselo, jak dopadne korupční kauza premiéra. V normálním státě by se politici předháněli o to, kdo zaručí, že veřejná žaloba může vykonávat své poslání bez politických tlaků.

Jenže jsme v Česku. Navíc pár týdnů před klíčovými volbami, kdy už všechny mocenské aliance - svaté i nesvaté - vzaly za své a každý kope toliko sám za sebe. I proto má ministryně spravedlnosti Marie Benešová smůlu a její návrh na jmenování nového nejvyššího státního zástupce Igora Stříže neprošel. Ba dokonce o něm premiér ani nepřipustil debatu. Dostáváme se tak do velmi nebezpečného bodu. Stávající šéfžalobce k poslednímu červnu skončí, ale jeho nástupce stále není znám.

Než zatěžovat čtenáře právničinou, kterou lze jen těžko vyložit - a politikou, která je už úplně iracionální -, bude lepší vše popsat pomocí slavného spaghetti westernu Hodný, zlý a ošklivý, kde se neustále mění poměr sil mezi třemi padouchy, z nichž se každý chce dostat ke zlatu, ale bez spolupráce s dalšími výtečníky se neobejde.

Zlý je zde nepochybně Babiš, protože ví, že pravomoce nejvyššího státního zástupce mohou dosáhnout na jeho korupční kauzu Čapí hnízdo. Udělá proto vše, aby veřejná žaloba byla kompletně v jeho moci. Okolo pokladu ale krouží i dva další hráči. Ošklivým je zjevně pan prezident - oficiálně nemá do výběru co mluvit, další dva padouši měli tendenci jeho vliv podceňovat, ale brzo se ukázalo, jak nakrátko si Pražský hrad vodí tuzemský establishment. Nečekaně tak role Hodného zbývá na ministryni spravedlnosti Marii Benešovou.

Ano, tu, proti které demonstrovala plná náměstí. Svého - tedy konce Pavla Zemana - již dosáhla, ale nechce veřejnou žalobu zcela změnit na politickou prokuraturu. Myslela si, že to bude mít jednoduché, protože je to ona, komu patří právo navrhnout jméno. Ale ejhle, kde se vzali, tu se vzali, o slovo se hlásí i Zlý a Ošklivý. Chybí snad už jen ta hudba Ennia Morriconeho…

Benešová překvapila. Tentokrát příjemně

Naplno se ukazuje, jak hloupé bylo rozhodnutí Pavla Zemana odstoupit. V této vypjaté situaci to prostě nemohlo dopadnout dobře. Mnozí ho sice litovali, že byl ušikanován k rezignaci, ale šéf Unie státních zástupců Jan Lata to před časem v rozhovoru pro Aktuálně řekl jasně: "Povolání státního zástupce musí být vykonáváno bez ohledu na politické tlaky." A Zeman politickým tlakům podlehl.

V té chvíli si byla Benešová jistá, že se jí otevírá prostor pro zlatý hřeb její notně divoké ministerské kariéry - vybrat někoho na post, který ona sama v letech 1999 až 2005 zastávala. První nápady ještě koordinovala se svým patronem na Hradě, respektive pážaty, které za prezidenta už nějakou dobu vládnou. Nakonec ale jejich společné nadšení pro ústavního soudce Jaroslava Fenyka a další hvězdy hradního okolí pohaslo - a v Benešové převládla stará profesní hrdost státní zástupkyně. Nestalo se to samo sebou. Vysoká patra státního zastupitelství pořádala složité manévry, aby přesvědčila Benešovou o jedné základní podmínce - že novou hlavou veřejné žaloby se musí stát nomenklaturní státní zástupce.

To nebylo a není po chuti Babišovi ani Zemanovi. Každý z jiných důvodů, ale nakonec společně, chtějí někoho z venku. Zlého i Ošklivého napadlo, že by se vybraní politicky konformní kandidáti mohli narychlo stát zástupci - a pak hned mocensky vyskočit. Jenže k tomu by potřebovali kooperaci odcházejícího Pavla Zemana, kterého společně předtím odstranili. Zde si už opravdu realita se spaghetti westernem nezadá.

Benešová si tak postavila hlavu a zase jednou se zachovala oproti předpokladům jako zcela neřízená střela - navrhla do funkce Zemanova prvního náměstka Igora Stříže. Zlý zuří, Ošklivý je zase překvapen, že se pevné loutkovodičské šnůry nečekaně přetrhly.

Nejlepší z nejhorších

Igor Stříž rozhodně není ideálním kandidátem. Člen KSČ a předlistopadový prokurátor svým profilem plně zapadá do aktuálního pozdního výsadku normalizačních kádrů do prakticky všech vysokých funkcí tohoto státu. Když se do něj ale opozice za tuto celoživotní diskreditaci strefuje a odmítá ho jako Zemanova nástupce - případně vyzývá vládu k nejmenování nikoho až do voleb -, jen hraje do karet Andreji Babišovi.

Některými pravomocemi totiž disponuje právě jen nejvyšší státní zástupce. Jde především o dovolání a kasaci. Pokud si přitom dozorující státní žalobce Jaroslav Šaroch v kauze Čapí hnízdo podrží názor, že věc nemá jít k soudu, skončí po nejrůznějších peripetiích opět na stole, za nímž teď ještě dva dny bude sedět Pavel Zeman. Kdo by se jí ale zabýval, kdyby židle zůstala neobsazena?

Ač je Stříž exkomunista, reprezentuje nyní především desetiletou snahu úřadu osamostatnit veřejnou žalobu. Pokud bude cítit nadále podporu své instituce, třeba se bude nakonec rozhodovat odvážně. Jak by se ale rozhodoval někdo, kdo přiletí jako kometa zčistajasna odněkud úplně jinud - a bude dobře vědět, komu za své jmenování vděčí? 

Ač je to smutné a vzhledem ke Střížově minulosti absurdní, nyní je nejlepším možným kandidátem.

Teď Stříž a pak změna

Jako ve správném spaghetti westernu se tak vše zase jednou staví na hlavu. Ministryně Benešová, která ve vládě nereprezentuje žádnou parlamentní sílu a je hříčkou hradního vlivu na vládu, se nyní paradoxně stává kladnou hrdinkou.

Navíc by jméno Stříž bylo vhodné i pro již zcela nezbytnou a dekádu odkládanou reformu veřejné žaloby, aby už věci napříště nekončily podobně jako nyní po nedomyšleném odchodu Pavla Zemana. Pokud reforma nastane, součástí domluvy po sněmovních volbách nepochybně bude i nějaká doba, po kterou mohou ještě nejvyšší patra žaloby sloužit, než jejich místa konečně půjdou do konkurzu. Jak by Stříž vyletěl nahoru, tak by zase sletěl a asi by se ani moc nebránil. Přes všechny své mouchy tak prostě nyní Stříž představuje na omezenou dobu nejlepší ze všech velmi špatných variant.

Jak to ale nakonec dopadne, nevíme: v životním díle Sergia Leoneho jsme se nyní dostali k vzájemnému tasení koltů mezi Hodným, Zlým a Ošklivým. Co bude dál, netušíme. Jisté je jen to, že odklad jmenování plnohodnotného šéfžalobce by nejvíc pomohl Zlému, kterého čím dál rychleji dohání temná minulost.

Rychetský: Jsem rád, že se s prezidentem nemusím potkávat. Pavel Zeman měl zůstat (video z 20. května 2021)

Mrzí mě, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman ve funkci nevydržel, neměl dobrovolně odcházet, říká předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. | Video: Daniela Písařovicová
 

Právě se děje

před 9 minutami

Izrael po několika letech podnikl v Libanonu nálety

Izraelské letectvo se ve čtvrtek přihlásilo k prvním náletům v Libanonu za posledních několik let. Cílem přitom byla odpaliště raket. Informuje o tom agentura AFP. Na severní Izrael byly v z Libanonu ve středu odpáleny tři rakety. Útok si nevyžádal oběti.

"Armádní stíhačky cílily na odpaliště a infrastrukturu, z níž byly na Libanon odpáleny za účelem teroru rakety," uvedla izraelská armáda v krátkém prohlášení.

Izraelská armáda pravidelně bombarduje pozice palestinského islamistického hnutí Hamás v Pásmu Gazy a podniká nálety v sousední Sýrii, kde cílí na proíránské milice.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Zemřel bývalý ukrajinský premiér a vyjednávač se separatisty Marčuk

Bývalý ukrajinský premiér Jevhen Marčuk ve čtvrtek zemřel. Bylo mu 80 let, uvedla agentura Unian s odvoláním na politikovu manželku. "Černý den, zemřel Jevhen Marčuk. Srdce se zastavilo," napsala na sociálních sítích.

Marčuk kromě toho, že byl čtvrtým předsedou vlády nezávislé Ukrajiny, se svého času stal prvním šéfem její tajné služby SBU. Ještě jako studenta jej do svých řad podle dostupných informací zverbovala sovětská tajná policie KGB, v jejíchž řadách prošel celou škálou důstojnických hodností. Za prvního ukrajinského prezidenta Leonida Kravčuka na počátku 90. let minulého století byl také povýšen na armádního generála.

Za následujícího prezidenta Leonida Kučmy se stal vicepremiérem, vládu vedl v letech 1995 a 1996. Neúspěšně kandidoval na prezidenta. Později býval tajemníkem rady národní bezpečnosti a ministrem obrany. Dvakrát byl také zvolen poslancem.

V letech 2018 až 2019 byl hlavním ukrajinským vyjednávačem domlouvajícím příměří a výměny zajatců s proruskými separatisty, kteří od jara 2014 vedou ozbrojený boj proti ukrajinské armádě v Donbasu na východě země.

Zdroj: ČTK
Další zprávy