Strana Angely Merkelové je v šoku. Čekala, že v problémové zemi bývalého východního Německa jen s obtížemi obhájí své výsledky z dosud posledních voleb, protože její tamní největší konkurent - AfD - v časech koronakrize snadno sbíral protestní hlasy. Některé předvolební průzkumy alternativce dokonce pasovaly na vítěze. Fakt, že nakonec utrpěli zdrcující porážku, je značným překvapením, jehož důvodům dosud nikdo plně nerozumí.
CDU vyhrála ve 214 z 218 okrsků, slabší byla jen ve velkých městech. Tam naopak své hlasy nabírali Zelení - levicoví liberálové a momentálně i největší konkurenti křesťanských demokratů na celostátní úrovni. V největších sídlech získali až 13 procent (nejvíce v Halle), v malých vesnicích ale leckdy nedosáhli ani na dvacetinu hlasů. Při celoněmeckých zářijových volbách, v nichž budou rozhodovat především hustě zalidněné městské aglomerace, můžeme tedy skoro jistě čekat o dost jiné výsledky.
Sasko-Anhaltsko je zkrátka jen malou spolkovou zemí s pouhými 2,2 milionu obyvatel. Pro srovnání: jen samostatný Hamburk, který je zcela levicový, dnes červeno-zelený, jich má 1,8 milionu. Zajímavější je ovšem hledání odpovědi na otázku, proč teď křesťanští demokraté na postkomunistickém východě tak spektakulárně uspěli.
Vysvětlení nabízí především osoba zemského premiéra Reinera Haseloffa (67), kterému voliči věří více než celé jeho straně. AfD nedokázala Haseloffa zastínit a řada voličů - převážně starších, protože Sasko-Anhaltsko má převahu obyvatel v důchodovém věku - začala brát Alternativu jako stranu pouhých politických mluvků.
Mánička a válka
Pro lídra koalice CDU/CSU Armina Lascheta, který se po volbách chystá nahradit odcházející Angelu Merkelovou, je vítězství v Sasku-Anhaltsku darem z nebes. Po březnové porážce v Badensku-Württembersku, kde vyhráli Zelení nad CDU o osm procentních bodů, potřeboval Laschet nutně nějaké vítězství. Teď se ho dočkal a snaží se jej prodat jako obrat ve volbách, na což média, milující dramata, docela dobře slyší. Jenže je to dost chtěné.
Stačí se vrátit k demografickým číslům: Zelení v březnu vyhráli ve třetí nejlidnatější zemi Německa, kde žije přes jedenáct milionů lidí, tedy pětkrát více než v Sasku-Anhaltsku. Sotva z toho tedy lze vyvozovat něco zásadního, jistý zlom ve vývoji je ale patrný.
Nelze totiž přehlédnout, že viditelně opadla pozitivní vlna vyvolaná nástupem kancléřské kandidátky Zelených, Annaleny Baerbockové. Díky ní se strana v dubnu a květnu vyšvihla do čela předvolebních průzkumů, teď je tam ovšem opět nahradili vládnoucí křesťanští demokraté, kteří momentálně vedou o dva procentní body.
Odkouzlení vedoucí kandidátky Zelených je pro vývoj volební kampaně mnohem důležitější než aktuální vítězství CDU. Nejde ani tak o to, že média Baerbockovou důkladně proprala, takže například vyšlo najevo, že svým vzděláním není tak úplně tím, čím se zdála být.
A nejde v posledku ani o to, že do formuláře poslaneckého přiznání zapomněla vyplnit 20 tisíc eur, které dostala od vlastní strany. To se sice zpětně vždy vykládá poněkud obtížně (exministr Arenberger by mohl vyprávět), roztržitost při přiznávání "vánočních odměn" by ale sympatické političce jistě nakonec leckdo odpustil, i když jde o pět průměrných platů, tedy ne úplně bagatelní částku.
Hlavní nespokojenost s Baerbockovou má jinou příčinu: ve veřejných diskusích, které od 19. dubna, kdy byla oznámena její kandidatura na kancléřku, už absolvovala, se ukázalo, že nemá jasno v řadě otázek. Od finanční politiky přes zahraniční vztahy až po obranu. A že často vypouští obecné fráze nebo řekne něco, s čím vlastně Zelení nesouhlasí, protože jejich oficiální program slibuje úplně jiné věci.
Český komentátor by v takové chvíli možná použil tradiční satirický obrat o Hurvínkovi (nebo spíše Máničce) a válce. Ať jsou ale představy Baerbockové jakékoli, je každopádně zjevné, že na svou neodpovědnou lehkomluvnost začíná doplácet ztrátou volebních preferencí.
Přesto lze říci, že má vlastně štěstí. Volby v Sasku-Anhaltsku představují varovný pád, po němž jí ale stále zbývá dost času na sebereflexi a změnu stylu i obsahu. V osobní oblibě totiž ještě pořád v očích voličů vede před svým kancléřským konkurentem Arminem Laschetem. Původně se nad něj ovšem vyšvihla proto, že se zdála být méně myšlenkově prázdná než její sok. Náskok "zelené Leny" vůči "šedému Arminovi" se teď ovšem ztenčuje. A není to tím, že by se Armin nějak rozzářil, to jen slibně svítivá zelená povážlivě šedne.
Video: Armin Laschet na karnevalu v Cáchách v únoru 2020
