Prezident Zeman navštívil Ázerbájdžán. V této zemi ovšem prezident Ilham Alijev roky tvrdě potlačuje lidská práva, což je fakt všeobecně známý. Předtím dlel Zeman v Číně, veřejně podporuje Putina a jeho autoritářský režim. Loni letěl do Kazachstánu a Tádžikistánu, zemí rovněž široce kritizovaných za porušování lidských práv. Proč? Co tím česká hlava státu sleduje? Co ji k tomu nutí?
Pár slov k Ázerbájdžánu. Karel Schwarzenberg tuto zemi nazývá „solidní rodinnou diktaturou“. Ilham Alijev loni navštívil Česko, účastnil se na Zemanovo pozvání summitu Východního partnerství. A Evropský parlament tento týden přijal rezoluci, která odsuzuje „nevídané represe proti občanské společnosti v Ázerbájdžánu“. Dokument vyzývá evropské státníky, ať zváží sankce vůči všem politikům, funkcionářům a soudcům zapojeným do politického pronásledování.
Ázerbájdžánští novináři, ochránci lidských práv, zástupci opozice a také mladí aktivisté, kteří touží po demokracii, zažívají pronásledování, věznění i mučení. Běžné jsou zátahy na opozici. V této zemi napočítáme minimálně dvacet vězňů svědomí, kteří žádali kupříkladu svobodu projevu.
Souzeni jsou ve vykonstruovaných procesech za „podvody“ a „daňové úniky“. Předloni začal platit zákon o financování a registracích nevládních organizací. Jeho cíl je jasný: omezit, zkomplikovat jejich činnost. Jiní aktivisté jsou obviněni z držení drog, výtržnictví, nebo taky z velezrady. Prakticky neexistují nezávislá média.
Jména? Novinářka Chadídža Ismailová, jež odhalovala korupci ve vládě. Odsouzena na 8,5 roku. Obhájkyně lidských práv a laureátka Sacharovovy ceny Lejla Junusová, v politicky motivovaném procesu odsouzena na 8,5 roku vězení. Její manžel, profesor historie Arif Junus, vyfasoval sedm let. Rasul Džafarov, zakladatel nevládní organizace Klub lidských práv, plánoval spuštění kampaně Sport pro demokracii. Odsouzen na 6,5 roku na základě vykonstruovaných obvinění z daňových úniků a nezákonných obchodních styků.
Ani Gauck, ani Wałęsa, ani Havel
Intigam Alijev, právník, expert na lidská práva, obviněn z daňových úniků a nezákonných obchodních styků. Odsouzen na 7,5 roku kriminálu. Mladí aktivisté z hnutí NIDA, které ke kritice Alijevova režimu a k organizování nenásilných shromáždění využívá Facebook, obviněni z držení výbušnin. Byli biti a mučeni, aby se přiznali... Atd. Do této země, do Alijevova království, jel Zeman pěstovat ekonomickou diplomacii.
Kde se v něm to tíhnutí k autoritářům a nedemokratickým režimům bere? Proč to dělá? Proč ho přitahuje Putin, Si Ťin-pching, Alijev a další podobné zjevy? Skutečně mu jde o náš průmysl a jeho export? O.K. Dejme tomu. Proč se ale nikdy v zemích potlačujících lidská práva nezastane neprávem pronásledovaných? Copak by to jeho misi zhatilo?
Odpověď není až tak složitá. Miloš Zeman není Václav Havel. Takové „drobnosti“ jako zavírání, mučení, vraždění (kupříkladu Boris Němcov v Moskvě) politických odpůrců ho neberou. Ale podstata jeho lnutí k autoritářům spočívá jinde. Zeman není státník, jehož by si na Západě vážili. Nikdo si ho tam nemůže vážit, není prostě za co. Je vnímán jako obskurní politická existence, již je dobré držet si od těla.
Odtud plyne, že jeho slovo na podporu pronásledovaných by stejně nemělo žádnou váhu. Abychom se nedrželi jen domácí politiky, Miloš Zeman není Joachim Gauck. Je to starý muž, leč nemůže se chlubit disidentskou minulostí. Nebojoval proti útlaku, proti totalitě, není to Lech Wałęsa. Zároveň však nemá to, co si promyšleně vybudoval jeho hradní předchůdce Václav Klaus, tedy punc bruselobijce, eubijce. Ve své volební kampani Zeman vystupoval jako eurofil. Asi aby se od Klause odlišil. Pak ten postoj jako nehodící se odkopl.
Pochybné uznání
Chce vynikat. Chce být vidět, být výjimečný. Proto mu nezbývá než provokovat, vyrábět si svoji odlišnost, specifičnost, kamaráděním s diktátory. Je to smutný, nevděčný úděl. Upřímný je Zeman v tom, že ho skutečně disidenti nezajímají (možná dokonce popouzejí, dráždí, protože on nikdy nedokázal stát proti přesile). Takže si zvolil fintu jménem ekonomická diplomacie a v Ázerbájdžánu vyjednal umělé oplodňování krav či vaření piva. Bomba.
K tomu, aby byl politik vážen na Západě, nestačí pečlivě pěstovaný populismus, levné řeči, pokřik na uprchlíky „nikdo vás sem nezval“. Západní politik se musí vypracovat, trvá to léta a nevyžaduje to o nic menší dřinu než se stát dejme tomu proslulým dirigentem, nějakým Christophem von Dohnányim nebo Jiřím Bělohlávkem. Tak se vypracovala Angela Merkelová. Zemanova cesta ke slávě je však levná. Provokuje Západ, za což mu nehrozí nic než pohrdání a izolace.
Tenhle postoj mu sice přináší jistou mezinárodní známost (to je ten Putinův člověk v EU), ale ne slávu či uznání. Míněno uznání od Vladimira Putina či Si Ťin-pchinga. Pro ně Zeman zjevně neznamená skoro nic. Sejdou se s ním (Barack Obama nikoliv, ten se mu vyhýbá), protože se stal jedním z prezidentů Evropské unie. A tím to končí. Ani pro jednoho z nich není důležitý. A Alijev? Pokud Zemana oceňuje, co si s takovým oceněním český prezident počne?
