Volala mi známá, která se po mnoha letech vrátila s manželem z Kanady do Česka. Mysleli, že najdou zemi změněnou k lepšímu, posunutou vpřed, těšili se "na vtipné, ironické Čechy". Omyl. Má známá byla zděšená a vyrážela věty jako "tohle jsme si nepředstavovali", "co můžeme udělat", "máme strach", "jak tomu zabránit". - Bylo mi naprosto jasné, o čem mluví.
My v tom tady žijeme jako v konzervě. I když posuny od svobody k jakési podivné diktatuře nechceme, jsme na leccos zvyklí, už nám to ani nepřijde, což je chyba. Ale když se sem vrátí někdo, kde odešel v roce 1992, má pocit, že si spletl stát, že se octl "v jiné zemi". Je zvláštní, že 30 let ve svobodě vyústilo ve velmi rozšířenou lhostejnost ke svobodě, v lhostejnost k obyčejné slušnosti.
Vulgární prezident, který nadává celým skupinám občanů a vzhlíží se v autoritáři Putinovi a komunistovi Si Ťin-pchingovi. Srovnejte si Zemana s křehkým dramatikem Havlem. Ne, že by Václav Havel nedělal chyby, ale pracoval usilovně pro náš návrat na Západ a pro znovuzrození občanské společnosti, pro to, abychom se odvrátili od své totalitní minulosti.
Neskutečný sešup. Po občanském Havlovi přišel na Hrad antievropský a antiobčanský zakladatel Občanské demokratické strany (to jsou paradoxy) Klaus. Obklopil se obskurní suitou, jež se s lidmi typu Schwarzenberga či Dobrovského nedala srovnat. A byl to čajíček proti Zemanovi, který se neskrývaně, vyzývavě obrátil zády k Západu, klaní se na Východ a obklopil se suitou, jakou jsme si na Hradě neuměli představit. Mafiánsko-fanaticko-putinovské panoptikum.
Porovnávat Havla se Zemanem nelze, jiné světy. Je to asi jako srovnávat skautský tábor s táborem nucených prací. Společné mají jen to, že jde o tábory, stejně jako oni dva mají společného jen slovo prezident. Havlovi tleskal americký Kongres, Zemanovi netleská nikdo, ani Putin, ani pan Si.
Ani Česku dnes nikdo netleská. Jsme vyhlášení sobci Evropy, kteří směrem k Bruselu jen natahují ruku a zároveň ústy Babiše nadávají, že dostávají málo a špatně. Kdykoliv se to hodí, Západ zradí a běží si třeba pro Sputnik na Východ. Babišův vzor není Merkelová, ale Orbán.
Co se to s námi stalo? Jak jsme mohli zapomenout, odkud jsme vyšli? Jak a koho to lidé volí? Je jim fuk, co se v zemi děje? Nezajímají se? Stačí výmluva, že demokratičtí politici zklamali? Že nebyli ideální, kradli a podváděli? Stačí výmluva, že jsme nešli po revoluci rovnou do ráje?
Pocit bezmoci
Lidé, kterým vývoj v Česku leží na srdci, zažívají pocit bezmoci. Odvolání Blatného na přání Zemana, odstavení Petříčka na přání Zemana a mimo jiné proto, že Hamáček vsadil na Zemanovy voliče. Vsadil na to, že se bude držet člověka, který nás prodává Moskvě a Pekingu.
Situace se (s výjimkou volebních preferencí, ty nyní vyhlížejí nadějně) stále zhoršuje. Proč? Nouzové stavy a pandemický zákon občany zahnaly do pasivní pozice. Neexistuje politika coby agora, prostor debaty a střetu. Sejmutí Blatného a Petříčka nikdo s nikým nedebatoval, nevysvětlil. Dva přijatelní ministři celkově nepřijatelné, v pandemii mimořádně neschopné vlády prostě vyfičeli a nic.
Do toho Babiš a jeho znovu potvrzené agentství (na Slovensku se našel další dokument, který to potvrzuje). Do toho Faltýnek a jeho serverem Seznam Zprávy celý týden zveřejňované kšefty; další česká šedá eminence, jež politiku proměnila v obchod. Do toho oznámení Zemana, že zemřelého miliardáře Kellnera vyznamená řádem in memoriam; vyznamená člověka, který ze zákulisí otočil českou zahraniční politiku k autoritářům.
Do toho premiér vyjednával s komunisty, že založí státní komerční banku; když na to přijde, klidně zacouvá zpět do socialismu, odkud jsme v roce 1989 šťastně vyvázli. (Šéfkomunista Filip nakonec konstatoval, že materiál Babiše není dostatečně rozpracován.) Do toho frontální útok na nedostatečně prozemanovskou a probabišovskou, nedostatečně zkrotlou Českou televizi, útok organizovaný přes její radu, do níž jsou voleny čím dál nepřijatelnější postavy.
Do toho dezinformace mající mnohdy původ v Rusku a řetězové maily nadité šíleným obsahem, plné lží, pomluv a sprostoty kopírující prezidenta. Nyní ty maily směřují proti úspěšným Pirátům (viz kupříkladu lživý řetězový mail, že pokud se Bartoš stane premiérem, seberou důchodcům důchody).
Jak se bránit? Volit hlavou
Do toho Hamáček oznámí, že pojede do Moskvy pro vakcínu Sputnik. V době, kdy Putin nechává trávit opozičníky, mučí Navalného v lidskost gumujícím kriminálu a posiluje vojska u ukrajinské hranice, jako by chystal další konflikt. Kdysi demokratická ČSSD se změnila v nástroj ruso-číno-nacionalisty, Zeman ji rozžvýkal a vyplivl jako kus prasečí kůže.
Zíráte, jak se to zhoršuje, jak si dělají, co chtějí, jak si Zeman dělá, co chce (nebo co mu Rusové diktují), a říkáte si: nová normalizace, nový sešup z toho, kam jsme došli, zpátky do smradu a bahna. Proč se to děje? Lidé masivně volili Babišem vlastněné ANO a v přímé volbě podruhé zvolili Zemana. Miliony voličů byly lhostejné k budoucnosti téhle zemičky. Nechaly se manipulovat, odmítaly myslet.
Ti nelhostejní se ptají: Co máme dělat? Jak se bránit? Strašně chybí demonstrace Milionu chvilek pro demokracii, chybí občanské burcování, statisícové demonstrace. Ty držely Babiše na uzdě, nechtěl jim čelit. Pamatujete na ty řeči, že jsou protesty k ničemu? Omyl. Babiš byl pod bičem Zemana, to ano, ale troufl si mnohem míň než dnes. Vliv demonstrací byl silný, spojoval lid. Brzdil největší svinstva. Babiš a Zeman dokonale zneužili toho, že se nesmí demonstrovat a že je opozice slabá a nejednotná.
Pandemie zabránila masovému shromažďování a najednou potichu vyklouzáváme z demokracie, vypadáváme ze Západu. Je fascinující a pekelně nezdravé, jak stát ovlivňuje jeden nemocný, mstící se člověk, který nedokázal Havla překonat pozitivně, tak to dělá aspoň v negaci, hlavou dolů. Daří se mu znehodnotit, zašpinit, znechutit vše, čeho jsme dosáhli.
Stojíte v údivu. Vrátit se sem po 29 letech, tu zemi byste nepoznali. Možná byste si mysleli, že tu žádná sametová revoluce neproběhla, že jen komunisti maličko změnili slovník a plakáty, ale vedou to tu dál (a agent je premiérem).
Necháme si to líbit? Na podzim nás čekají zlomové volby. Budeme vybírat mezi Západem a Východem, mezi svobodou a autoritářstvím, mezi parlamentní demokracií a pseudoprezidentským systémem. Více než jindy půjde o budoucnost téhle nešťastné, slabé země, která se kvůli Zemanovi stala ideálním pokusným prostorem pro Rusy.