Petr Fischer Petr Fischer | Názory
19. 2. 2021 7:30

Německo si tady nemůžeme dovolit. Všem ale prospěje, když hejtmani dostanou peníze

Když bylo vládě nejhůř, zachránili ji hejtmani. Regionální samosprávu přitom centrum dlouhodobě vnímá jako nekalou konkurenci: pravomoci kraje dostaly, nikoli už ale peníze na jejich uplatňování. Pandemie připomněla, že je na čase nešťastné poměry změnit a dát regionům, co jim po právu patří. Nic míň, ovšem ani nic nadto.
Tak na spolupráci! Premiér Andrej Babiš na archivním snímku s libereckým hejtmanem Martinem Půtou (Ralsko, 13. března 2018).
Tak na spolupráci! Premiér Andrej Babiš na archivním snímku s libereckým hejtmanem Martinem Půtou (Ralsko, 13. března 2018). | Foto: ČTK/ Radek Petrášek

Nechme pro tuto chvíli stranou politickou či mocenskou anebo jednoduše lidskou motivaci opozičních hejtmanů, kteří vyšli v extrémně ošemetné situaci vstříc kabinetu a postavili se tak proti vedení svých stran. Zajímavější bude soustředit se na hlasy, které vznesly otázku, zda by nakonec nebylo lepší, kdyby boj proti pandemii řídili z větší části právě krajští lídři - to oni jsou přece dnes ve zdravotnictví, školství či sociální sféře de iure suverény.

Potíž ovšem vězí v tom, že pořád platí staré známé pravidlo, podle nějž moc třímá ten, kdo ovládá peníze. A ty kraje nemají pod palcem ani ve stěžejních oblastech, které jim zákon svěřuje.

Dnes si už sice z daní sáhnou na větší balík než dříve. Přesto ale podzimní krajské volby jízlivější političtí komentátoři právem nazvali pouhým virtuálním hlasováním s odkazem na fakt, že bezmála tři čtvrtiny regionálních aktivit závisí na erárním financování, takže samosprávy pořád v zásadě fungují jen jako prodloužená ruka vlády.

Během krize tak logicky pořád sílí napětí mezi úkoly krajů a jejich faktickým postavením v systému. Dobře patrné to bylo hlavně loni na jaře, kdy se v první pandemické vlně centrum mediálně přetahovalo s regiony, kdo má větší zásluhy na tom, že věci fungují, a na čí hlavu padá selhávání - například pozdní testování ve velkých industriálních firmách.

Takový český Brusel

Abychom ale nenasazovali psí hlavu jen centru, přiznejme, že také v regionech si občas rádi pomáhají osvědčeným fackovacím panákem: pražskou vládu líčí jako zdroj všech problémů, takový český Brusel, kterého by bylo nejlepší se zbavit a dělat věci svobodněji, po svém.

Jistě to tak může být v otázkách rozvojových investic, čerpaných převážně z evropských fondů, ale sotva by to byl posun k lepšímu při ochraně veřejného zdraví či v bezpečnostních záležitostech. Jsme zkrátka příliš malou zemí, než abychom si mohli dovolit federativní uspořádání. Všem nám prospívá, když tady decentralizace moci má své meze.

Proč, je dobře patrné při pohledu do sousedního Německa, jehož největší spolkové země jsou lidnatější než celé Česko (Severní Porýní-Vestfálsko čítá 18 milionů, Bavorsko 13 milionů a Bádensko-Württembersko 11 milionů obyvatel) a mají také nepoměrně více pravomocí i peněz. Zdravotnictví a sociální služby jsou zcela v jejich gesci, podobně jako regulace veřejného prostoru. Což se ale právě během pandemie ukázalo být největším problémem.

Spolková vláda v Berlíně často čelila velkým potížím, protože země nesdílely jednotný pohled na protipandemická opatření. Méně postižené regiony se v první vlně velmi vzpíraly strategii Angely Merkelové a napříč Německem tak nebylo možné přehlédnout velké rozdíly v regulaci.

Ani tak kancléřka svůj pohled nezměnila - pořád prosazuje maximální opatrnost a chce, aby společnost vydržela uzavřená tak dlouho, jak to šíření viru bude vyžadovat. Sklízí za to sice kritiku, protože karanténa už se Němcům značně zajídá, na svou stranu ale v mezičase získala zemské vlády, neboť nákaza roste plošněji a všichni se bojí nových mutací. I přesto ovšem Merkelová jen s největší námahou dosahuje politického konsenzu. Naposledy žádala o prodloužení všeobecné uzávěry do 14. března, spokojit se ale nakonec musela jen s o týden kratší lhůtou.

Hejtmani na koni

Federativní různorodost Německa je obecně považována za jeho největší demokratickou sílu, jenže pandemie nenabízí mnoho času na dlouhá vyjednávání a politické taktizování. Centralizace, podporovaná rychlým digitálním propojením, se v takových situacích ukazuje být vhodnějším modelem. Decentralizovaná moc je sice přirozeně blíže lidem a oživuje politiku, ale jakmile jde o ochranu a smysl celku, potřebuje koordinaci a efektivní zapojení do širšího rámce.

Toho si evidentně všimli i hejtmani, když umožnili vládě, aby svůj celkový vzorec pro zvládání pandemie rychle upravila. Zároveň si ale za to řekli o splnění svých požadavků, k nimž mimo jiné patří návrat dětí do škol či otevření menších provozoven. Při pohledu na rostoucí čísla nakažených a těžce nemocných je to ovšem přání absurdní. Krajští lídři si zcela po právu řekli o větší podíl na moci, ta s sebou však přináší také odpovědnost, již by teď měli přijmout.

Stát bude vždy jen tak funkční, jak funkční budou jeho součásti - a jak dobře se spolu naučí komunikovat. Pandemie odhalila, že tomu jako společnost pořád příliš nerozumíme. Když už se tady kvůli tomu schyluje k tragédii, kéž by nás alespoň v tomto ohledu dokázala posunout dál.

Máme tisíce mrtvých a řešíme, že nemůžeme jít večer chlastat, říká Kamberský (video z 16. února 2021)

Řešíme přežití firem a ne přežití lidí. Cynický vabank, který hrál Babiš i opozice, pro mě to je největší zklamání, jaké jsem zažil od roku 1989. | Video: DVTV, Martin Veselovský
 

Právě se děje

před 1 hodinou

Junior Lamparter předčil na MS dospělé sdruženáře, Vytrval byl 22.

Rakušan Johannes Lamparter udržel vedení po skoku a stal se sdruženářským mistrem světa na velkém můstku. Devatenáctiletý Rakušan mezi dospělými triumfoval jen tři týdny po té, co získal juniorský světový titul. Nejlepším českým reprezentantem byl tentokrát Jan Vytrval, který obsadil 22. místo, což je jeho nejlepší umístění na vrcholné akci.

před 1 hodinou

Štafeta běžkyň na lyžích byla na MS osmá, vyhrály Norky

České běžkyně na lyžích zajely na mistrovství světa nejlepší štafetu od Sappora 2007. Čtveřice Kateřina Razýmová, Petra Nováková, Kateřina Janatová a Petra Hynčicová skončila v Oberstdorfu osmá. Na světový trůn se v závodě na 4×5 kilometrů vrátily Norky, tentokrát ve složení Tiril Udnes Wengová, Heidi Wengová, Therese Johaugová a Helene Marie Fossesholmová. Naopak selhaly obhájkyně titulu Švédky, které obsadily až šesté místo.

Štafetu skvěle rozjela Razýmová, která po prvním klasickém úseku předala na prvním místě. Nováková se snažila udržet Norky Heidi Wengové a Rusky Julie Stupakové, ale v závěru prvního dvouapůlkilometrového okruhu odpadla a v tom druhém jí došly síly. Propadla se na osmé místo. O další příčku pak klesla Janatová, ale finišmanka Hynčicová dostala Češky na osmé místo před Kanadu. V elitní desítce byly na MS Češky naposledy před čtrnácti lety, kdy ještě s Kateřinou Neumannovou obsadily pátou příčku.

Další zprávy