Při cestě na východní frontu jsem se zastavil v městě Kremenčuk. Tady, na břehu mohutné řeky Dněpr, jsem se před nemocnicí potkal s vojákem Andrejem, původem ze zakarpatské Jasyně.
Nikdy nevěřte navigaci od Google! Minimálně na Ukrajině. Vím to odjakživa, tedy od časů, kdy jsem poprvé před léty přicestoval na Zakarpatí.
Den vítězství - 8. květen - je sice na Ukrajině státním svátkem, ovšem i letos se v tento den jde do práce jako kterýkoliv jiný. Volno bylo zrušeno již v prvních týdnech ruské invaze na Ukrajinu, společně s řadou jiných zákonů. Takže momentálně jsou na Ukrajině pracovními dny všechny svátky. Květnové výročí beztak považuje za významné jen asi desetina Ukrajinců, hlavně na východě země.
Ve vesnici Pokrovské jsem se ocitl spíš náhodou. V mých plánech nebyla a do včerejšího večera jsem netušil, že mě sem osud velitele jednoho praporu Sil bezpilotních prostředků vyšle.
Z Kyjeva jsem vyrazil cestou lemovanou náborovými billboardy armády podél Dněpru dolů na jih. Do tak masivních billboardových kampaní musí vojenské jednotky dávat spousty peněz. Chápu je, lidí je málo a dobrovolník má pro své spolubojovníky mnohem větší cenu než vzpírající se odvedenec.
Jsem na cestě. Vezu Land Rover (dar od dobrého člověka v Česku), dron, ovladače k dronům, spoustu kávy a další drobnosti pro vojáky. Byť se můj hlavní cíl nachází téměř přesně východním směrem, má trasa se bude dost klikatit. Plánuju odbočky na Lvov, Kyjev, Dněpr, Charkov a Sumy. Tedy tak to říká můj plán. Jenže plány, jak víme, jsou v zemích zmítaných válkou něco, co připravujeme jen ze zvyku.
Velikonoční ráno jsem se vzbudil v pět hodin. Probudila mne dělostřelecká palba. Děje se to takto pravidelně už od čtvrtka. Ve středu v podvečer jsem totiž přijel do Kosťantynivky, což je přifrontové město na ukrajinském Donbase. Nejbližší ruské pozice jsou odtud vzdáleny osm kilometrů.
Tohle je Jura. Jura je etnický Rus, ale... Na Donbase nám pomáhal s natáčením v Kosťantynivce, krmil nás a ubytoval. Dům měl poškozený bombardováním, ale byla v něm elektřina, voda a dobří lidé a to nám stačilo. A taky pár tuctů koz a prasat a spousta slepic. Tehdy na Donbase jsem Jurovi a jeho ženě slíbil, že až to v jejich městě bude k nežití, můžou přijet ke mně na Zakarpatí.
Rusko verbuje ukrajinské děti pomocí sociálních sítí. Situace je natolik vážná, že na ukrajinských školách probíhají speciální výukové hodiny zaměřené na prevenci verbování ukrajinských dětí ruskými tajnými službami k žhářství, podpalování, kladení výbušnin a páchání teroristických činů. Metodika verbování je velmi sofistikovaná.
