





Popadnou vás verbíři, dostanete několik dní výcviku a za chvíli už umíráte v zákopech na Donbase – taková realita se objevuje v příbězích antiukrajinsky laděných pohádkářů. Jaká je realita? Vyzkoušel jsem ji za vás – přihlásil jsem se do ukrajinské armády. Ale cesta do zákopů nebyla ani zdaleka tak rychlá nebo přímočará.



Bydlí ve Slovjansku na Donbase v paneláku, odkud odjíždí každé dva tři dny "do práce" - na pozice, kde je vždy několik dní. Hlavu si čistí jízdou na kole, už ji u toho honil nepřátelský dron. Stará se o nalezené kočky a přítele - vojáka. Má přezdívku Radouch, v civilu trávila půlku roku v Alpách, vydělávala si na výškových pracích a dodělávala si doktorát.



Bydlí ve Slovjansku na Donbase v paneláku, odkud odjíždí každé dva tři dny "do práce" - na pozice, kde je vždy několik dní. Hlavu si čistí jízdou na kole, už jí u toho honil nepřátelský dron. Stará se o nalezené kočky a přítele - vojáka. Má přezdívku Radouch, v civilu trávila půlku roku v Alpách, vydělávala si na výškových pracích a dodělávala si doktorát.



Tvrdí, že stát je korporace nebo že válka se vede s cílem vyhladit Ukrajince a uvolněné území předat Židům. Vyhraňují se proti všemu a vydávají vlastní poznávací značky aut. Ale nepochybují o tom, že Rusové jsou agresoři a Rusko nenávidí, stejně jako jeho vládce Putina. Vítejte ve zvláštním světě ukrajinských "dezolátů".



S důstojníkem Národní gardy, nacionalistou, cestovatelem, striptérem a málem i gigolem Andrejem Otčenášem jsem se potkal na Donbase. Vojenské poslání bývalého velitele jednotky Boží trest je nyní tajné.



Major Jablonský je zkušený velitel. Vyjadřuje se jasně, originálně a často kriticky. Může si to dovolit, protože jeho bojová cesta začala v roce 2022. Tehdy byl velitelem družstva bezpilotních letounů (BPL), poté se stal velitelem pěchotní čety, následně velitelem čety BPL, pak velitelem pěchotní roty a nyní je zástupcem velitele praporu.



V zákopech záložní obranné linie v Sumské oblasti jsem se potkal se svým kamarádem Ivanem, který dobrovolně vstoupil do armády na začátku války. Začínal u rozvědky, dnes je pilotem dronů. Ivan mi ukázal trofejní ruské drony, které s nasazením života ukořistil na frontové linii.



Vypadají bezstarostně jako parta kluků, kteří si vyjeli na víkend na Máchovo jezero. Jenže tohle jsou vojáci z ukrajinské rozvědky 10. horské brigády a právě si užívají jednu ze vzácných chvilek odpočinku. A není to Máchovo jezero, ale někdejší - válkou notně pochroumané - lázeňské středisko Svijatohirsk.



Jak se ve válce čistí zákopy? Šéfredaktor Aktuálně.cz Matyáš Zrno během svého výjezdu na Ukrajinu na vlastní kůži okusil jednu z klíčových součástí pozičního boje proti nepříteli.



Užhorod a Košice dělí jen přibližně 100 kilometrů. Avšak kvůli hranici, která připomíná železnou oponu, a kontrolám se cesta protáhne klidně na 10 hodin. Právě jsem to zažil - devět hodin jsem čekal na hranici. Taková je realita, když se z Ukrajiny vydáte autobusem na Slovensko. Bez zázemí, dokonce vám slovenští celníci zabaví i svačinu. Žádné ukrajinské potraviny prý nesmí do EU.



Po více než třech letech od počátku plnohodnotné invaze se na Ukrajinu vydal šéfredaktor Aktuálně.cz Matyáš Zrno. S kameramanem Petrem Židkem se vrátil do obce Makariv jen několik málo kilometrů od Kyjeva. Právě tady zuřila jedna z nejdůležitějších bitev, v níž visel na vlásku osud celé země.



Major Jevhen Karas je legendárním velitelem 413. samostatného praporu bezpilotních systémů "Rejd". Svou vojenskou kariéru odstartoval v roce 2014 v Doněcké oblasti, kde působil v policejním pluku Kyjev-2. Následně pracoval v jednotce zaměřené na rozvědnou a antidiverzní činnost.



Kosťantynivka je město, kde všichni jeho obyvatelé vědí, že ho čeká osud Bachmutu, Časiv Jaru a dalších. Ruský svět je na dostřel, blíží se a nejspíš jej nikdo nezastaví. Konstacha, jak obec nazývají vojáci, stále stojí, žijí v ní lidé, dokonce ještě funguje pošta a můžete si tu posedět v kavárně. Přesto je město odsouzené k zániku.



Všichni známe Tři veterány, Tři mušketýry i Tři kamarády. Já jsem je potkal všechny v jednom, a to v Užhorodě. Tři veteráni ukrajinské války si tu totiž otevřeli výrobnu masných pochoutek. Jmenují se Vasil, Vladislav a Viktor. Tři V - pěkná symbolika. Protože nechtěli sedět doma a ubíjet se vzpomínkami na válečné hrůzy, rozhodli se, že budou společně vyrábět tradiční zakarpatské dobroty z masa.



Vojáka s volacím znakem Fotograf jsem potkal na frontě v oblasti Huljajpole. Slouží u Sil bezpilotních prostředků. Kromě toho, že je řidič, má také na starost bezpečnost družstva obsluhujícího průzkumný dron Vektor. Proto jsem se ho ptal na to, jaká nebezpečí nám teď a tady hrozí a jak se proti nim můžeme bránit.



Prodáváme všechny transportéry typu M113. Ve stavu, v jakém jsou, tedy bez záruky a technické podpory. Přihlásit se může kdokoliv. Zhruba tak zní ve zkratce nabídka izraelského ministerstva obrany na prodej transportérů americké výroby, které od 70. let tvořily páteř armády židovského státu. Právě tyto obrněnce nyní ve stále větší míře používá Ukrajina.



Ve sklepě proměněném na velitelské stanoviště, nedaleko fronty, jsem si u kávy povídal s velitelkou Viktorijí Kovbasjukovou, známou pod volacím znakem Runa. Viktorie slouží u protivzdušné dělostřelecké obrany 56. samostatné motostřelecké brigády.



Nejlepším důkazem toho, že stát by neměl vlastnit podniky jako je například pošta, je ukrajinský fenomén jménem Nova Pošta. Podle mého názoru jde o jednu z nejúspěšnějších ukrajinských firem: nabízí téměř dokonalé služby, neustále se zlepšuje, roste a už nějakou dobu úspěšně expanduje i do zahraničí.



Jura a Inna jsou důchodci vlastnící dům v Kosťantynivce, přifrontovém městečku, které je během mého současného výjezdu na Donbas pomyslným hlavním cílem. Dříve byla Kosťantynivka jedním z průmyslových center východní Ukrajiny, za války se ale přetvořila na jedno velké vojenské ležení.