Výroky Donalda Trumpa zatím (překvapivě) hrají do karet Ukrajině. Opakovaně zmínil, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj je ten, kdo se chce dohodnout, a jeho ruský protějšek Vladimir Putin ten, kdo jeho vysněný "deal" kazí. Trump také opakovaně zmínil ochotu zostřit sankce proti Rusku. Navíc to vypadá, že má skutečně nějaký plán.
Odkaz na země OPEC je obzvláště důležitý. Především Saúdská Arábie, zakládající člen ropného kartelu, je klíčovým producentem strategické suroviny. Jakékoliv zvýšení produkce ropy v Saúdské Arábii zahýbe světovým trhem a sníží cenu ropy. A levnější ropa na globálním trhu poškodí Rusko, které z jejího vývozu financuje válku na Ukrajině.
Příjmy z ropy a plynu se na celkových příjmech ruského rozpočtu podílejí zhruba jednou třetinou. Už jednou snížení cen ropy Moskvu drasticky poškodilo - v 80. letech došlo k poklesu cen ropy z 35 dolarů za barel na 15. A byl to mimo jiné i výpadek příjmů z prodeje ropy, co donutilo tehdejšího vůdce SSSR Michaila Gorbačova k ústupkům při odzbrojovacích jednáních s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem. Sovětům prostě došly peníze…
Pokud nyní Američané navýší (a zlevní) svou produkci díky zrušení všech možných ekologických omezení předchozí administrativy a pokud se přidají i země OPEC, bude dopad na Rusy tvrdý. Jak řekl Trump, "USA mají největší množství ropy a zemního plynu ze všech zemí na planetě a chystáme se toho využít".
Dnes je cena ropy nějakých 75 až 78 dolarů za barel. Západ stanovil cenový strop pro ruskou ropu na 60 dolarů za barel, Rusové ji ale asi zvládají prodávat i o něco dráž. Ovšem zatímco Saúdští Arabové vytěží barel ropy z písku za maximálně pět dolarů, Rusy to na dalekém severu vyjde na nejméně 40 dolarů. Každé snížení ceny ropy je pro ně tedy mnohem bolestivější než pro Araby.
A platí také, že každý dolar za barel méně znamená méně raket dopadajících na ukrajinská města. Zároveň to však neznamená, že mír je nadosah. Ruská ekonomika má velké problémy, ale ještě nekolabuje. Trump sice říká, že "kdyby se cena snížila, válka mezi Ruskem a Ukrajinou by okamžitě skončila", ale to je jen obvyklé Trumpovo zjednodušování.
A i pokud by Donald Trump zpřísnil sankce a snížil ceny ropy, jednání nemusí přijít hned. Když se podíváme do historie, tak prezident Richard Nixon a jeho poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger začali ihned po vítězství ve volbách v roce 1968 sondovat možnost mírových jednání se severním Vietnamem. Jenže první přímý kontakt navázali až v létě 1969 a k dohodě o míru došlo teprve na začátku roku 1973…
I proto asi Trump spoléhá na pomoc Číny - klíčového spojence Ruska. Trump svým typickým stylem nejprve Peking pochválil ("Prezidenta Si mám velmi rád. Vždycky jsme měli skvělé vztahy.") a dodal, že doufá, že nám "Čína pomůže zastavit válku zejména s Ruskem, s Ukrajinou". Trump přitom nezůstane jen u apelu - prakticky jistě Číně něčím pohrozí a také jí něco nabídne.
Pro Peking je Moskva momentálně spojenec - je sedmým největším obchodním partnerem Ruska, pomáhá Rusům obcházet sankce, dodává jim klíčové technologie. Ale není to spojenec historický, není to jako například USA a Velká Británie. Historicky je Rusko pro Čínu spíše nepřítel. Číňané například nikdy nezapomněli, že rozsáhlé oblasti jižní Sibiře (i důležitý přístav Vladivostok) patřily Číně, která o ně přišla v roce 1860 pod hrozbu války.
Trump (či jeho tým) to zjevně mají připravené a jedou podle plánu. Prezident Zelenskyj se rozhodl spolupracovat a černý Petr toho, kdo jednání odmítá, podle všeho zůstal Vladimiru Putinovi. Trump se ho pokusí donutit k jednání hrozbou dalších sankcí, zvýšené vojenské pomoci Ukrajině i tlakem skrz Čínu. Zároveň možná Putinovi nabídne, aby si udržel ta území, která dosud na Ukrajině dobyl.
Zdánlivě to dává logiku. Trump však ve svém byznysovém přístupu možná nedoceňuje, že ne vše je věcí racionální a pragmatické licitace. Zvláště když jedná s někým, kdo získal dojem, že je vyvolen prozřetelností obnovit hranice ruské říše z dob Kateřiny Veliké…
