Leona Šmelcová Leona Šmelcová | Názory
Aktualizováno 5. 12. 2021 7:22

Turci vítězí. Messi fandí Šeherezádě a Maduro je obdivuje

Co se kdysi nepodařilo istanbulským sultánům, zvládají dnes tamní filmaři. Jejich seriály dobývají svět. Jižní Ameriku porazili její vlastní zbraní: telenovelou.
Turecká telenovela Tisíc a jedna noc, v originálu "Binbir Gece"
Turecká telenovela Tisíc a jedna noc, v originálu "Binbir Gece" | Foto: Repro: Wikipedie

José či António svírá v náručí Mariu, případně Mercedes, a chystá se ji vášnivě políbit. Zjistil, že není její ztracený bratr, ani unesený syn, nýbrž kmotřenec nejlepšího přítele babiččina strýce, takže společné lásce nic nebrání. Alespoň na chvíli. Než se objeví Ricardo s revolverem…

Ve všech koutech světa dychtí diváci po romantických emocích a Latinská Amerika celé dekády jejich touze vycházela vstříc takřka bezbřehým proudem telenovel. Doma teď ale přestávají být jejich producenti proroky. Mekku mýdlových oper začíná válcovat turecká konkurence.

"Kdo by kdy řekl, že budeme prodávat telenovely do Latinské Ameriky? To je jako zkoušet nabízet chleba pekaři," neskrýval v rozhovoru pro španělský deník El País překvapení Iván Sánchez, jeden z šéfů turecké distribuční společnosti Global Agency.

Zájem jihoamerických diváků o tureckou produkci odstartoval před sedmi lety risk televizní stanice Mega. Chilský kanál tehdy zakoupil práva na seriál Tisíc a jedna noc, který záhy zboural rekordy sledovanosti, a Mega se v roce 2014 stala jedinou stanicí v zemi, která dosáhla zisku. Její úspěch se bleskově pokusily napodobit další stanice v regionu. Na peruánském kanálu Latina network se tak stala nejsledovanějším pořadem roku 2014 mýdlová opera Krásná Fatmagül a v Kolumbii zase mezi roky 2016 a 2020 lákal k obrazovkám davy diváků více než tisícidílný turecký seriál Elif.

Ukažte mi kovadlinu

Země za Bosporem se stala gigantem ve výrobě telenovel v uplynulých deseti letech. Turci sice měli za to, že jejich specifické nekonečné seriály najdou uplatnění hlavně doma, už loni se ale zařadili na druhé místo největších exportérů televizní fikce. Předstihnout je podle amerického filmového magazínu Variety dokázaly jen Spojené státy.

Na sto padesát zemí zakoupilo více než sto padesát tureckých seriálů a podle odhadů některé z nich sleduje až 600 milionů lidí na čtyřech kontinentech. A zatímco pandemie koronaviru mnoha lidem ve filmovém průmyslu zasadila těžkou ránu, Turkům naopak dopomohla k růstu.

Dříve byl největším odbytištěm tureckých "dizi" - jak se žánru říká - kromě domácí scény Blízký východ. V posledních letech je však Egypt, Spojené arabské emiráty nebo Saúdská Arábie začaly bojkotovat, nebo je přímo zakázaly mimo jiné i kvůli vstřícnému postoji tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana k Muslimskému bratrstvu.

Rychle je však nahradily země Latinské Ameriky. Podle tureckých produkčních společností pochází celá třetina jejich zahraničních výnosů právě odtamtud. Z žádného jiného regionu do jejich kas nepřitéká tolik peněz.

A nejen to. Někteří Latinoameričané chtějí navštívit místa, kde si jejich hrdinové slíbili věčnou lásku, nebo naopak doživotní nepřátelství. V roce 2018 podle iberoamerických cestovních kanceláří vykázal zájem o cesty do Turecka 70% růst.

Tamním "mýdlovkám" fandí například argentinský fotbalista Lionel Messi, jehož vlastní život by ostatně klidně mohl posloužit coby námět nekonečného sladkobolného seriálu. Velkým obdivovatelem turecké produkce je i venezuelský prezident Nicolás Maduro. Když před třemi lety letěl na Erdoganovu inauguraci, vyžádal si účast při natáčení své oblíbené telenovely Dirilis: Ertuğrul, jež vypráví o otci Osmana I., zakladatele Osmanské říše ve 13. století.

Venezuelská hlava státu si dokonce oblékla tradiční tureckou čepici, kterou nosí hlavní hrdina seriálu, a jala se po jeho vzoru pracovat s kovadlinou. Na place tehdy Maduro přiznal, že se mnohdy cítí jako Ertuğrul, protože "se také v boji s příkořím nevzdává".

Autoritáři ze země, která balancuje nad propastí, v níž lidé stojí hodiny ve frontě na základní zboží a museli si uvyknout na časté vypínaní vody i elektřiny, se podle jeho slov nejvíc líbí, jak citlivě turecký seriál řeší "lidské potřeby a hodnoty".

Málo polibků, hodně peněz

Dílko velmi kladně hodnotí i prezident Erdogan, jakkoli jinak bývá k výrobě telenovel navzdory jejich ekonomickému přínosu a "exportu tureckých reálií" do světa kritický. Ostatně na produkci dohlíží Nejvyšší rada pro rozhlas a televizi (RTÜK), jež kontroluje "správný" historický kontext a krotí možné uvolněné mravy. Například polibek nesmí přesáhnout tři vteřiny, což tvůrce někdy trápí. Nicméně právě v tom je podle některých znalců také jeden z hlavních důvodů úspěchu v latinskoamerických zemích. Někteří fenomén shrnují do hesla pocos besos, mucho pesos (málo polibků, hodně peněz).

Hlavní fanynky mýdlových oper se totiž stále rekrutují z řad žen určitého věku a těm se příliš nelíbí podoba současných latinskoamerických seriálů neboli "culebrón". Převládají mezi nimi totiž takzvané narconovelas inspirované drogovým byznysem. Některé - zejména intimní scény - jsou v nich pojaty velmi naturalisticky, takže divačky vítají zdrženlivější přístup Turků, kteří publikum nechají čekat na jeden krátký polibek klidně i desítky dílů.

"Ingredience jsou jednoduché: krásní herci a herečky, luxusní prostředí a vyhrocené emoce," popsala kouzlo úspěchu Carolina Acosta, venezuelská akademička a expertka na telenovely z University of Georgia. K řečenému je pak třeba ještě připočíst důraz na produkci: Netočí se jen ve studiích, ale často v exteriérech, v tureckých palácích, istanbulských ulicích a samozřejmostí je vynikající hudba. "Turecké dizi navíc charakterizuje určitá pomalost. K dramatickému okamžiku spějí velmi pomalu. To vytváří závislost," domnívá se profesorka Acosta, která se tématu mýdlových oper věnuje přes dvacet let.

Obliba těch tureckých neroste jen v Latinské Americe, ale také ve Spojených státech, mnoha zemích Blízkého východu i na Balkáně. Češi k nim ale zatím zůstávají neteční.

Když před časem televize Nova nasadila Tisíc a jednu noc, která tak mimořádně uspěla v Chile, už po několika týdnech musela zařadit zpátečku a rychle se vracela k vyzkoušené Ordinaci v růžové zahradě. Pomalost, dlouhé pohledy, rozevlátá gesta a luxus v našich podmínkách nezabraly. Zdejší diváci si zjevně vytvořili závislost na úplně jiných, specificky lokálních atributech. Je to podobné jako ve známé scéně z Brdečkova nesmrtelného filmu Adéla ještě nevečeřela, kde na krajně udivenou otázku amerického detektiva Nicka Cartera "vy u vás neboxujete?" odpovídá stoicky klidný komisař Ledvina svým legendárním "my se prosím fackujeme".

Autorka je novinářka.

Video: Trailer k seriálu Tisíc a jedna noc.

Trailer k seriálu Tisíc a jedna noc. | Video: STV
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy