Marie Benešová má neopakovatelný dar pouhými pár slovy kompletně rozmetat vládní politiku. V dobrém i zlém. A zjevně s tím nehodlá jen tak přestat. Coby ministryně spravedlnosti teď do složitě lepené vládní pomoci podnikatelům hodila šrapnel: nechala se slyšet, že stát nikoho za nic odškodňovat nebude. Celoevropskou recesi způsobenou nařízenými hibernacemi ekonomik okomentovala způsobem sobě vlastním: s náhlým koncem prý musí každý podnikatel počítat, a měl by proto mít "vatu na přežití".
Zároveň ale vláda tahá z klobouku velké a vlivné podniky, kterým poskytuje preferované zacházení. Nejspornějším příkladem ze všech dosavadních nápadů je pomoc Český aeroliniím, která by mohla skončit až opětovnou nacionalizací firmy.
Benešová tak vlastně perfektně shrnula problém aktuální státní protikrizové pomoci. Pokud jste malá či střední firma, na jakékoliv státní odškodnění můžete zapomenout - buďte rádi, pokud jste se přes papírování už dostali alespoň k nějakému překlenovacímu úvěru. Pokud ale provozujete vlivný byznys s kontakty na politiky, máte k dispozici erární vatu.
Kdo tu blábolí a proč
Velké banky už si prosadily své při vytváření obřího úvěrového programu. Stát se tak v jeho rámci zaručil 150 miliardami i za špatné obchody, které s aktuální krizí nijak nesouvisejí. Jen aby bylo jasné, jaká je reálná vyjednávací síla finančních ústavů: ve sněmovně při hlasování dokázaly porazit i ministryni financí Alenu Schillerovou, která se proti jejich požadavkům stavěla.
Nyní tedy přicházejí na řadu jednotlivé vlivné podniky, které chtějí od státu buď speciální úvěr, nebo alespoň zkoušejí za pomoci politických přátel střelit své rychle se kazící zboží nějakému tomu ministerstvu.
Pozorovat jsme to mohli už minulý měsíc, když Miloš Zeman zahájil svým neopakovatelným stylem dělostřeleckou přípravu na státní odkup leteckého přepravce: "Ti, kdo blábolí, že je to nacionalizace, by si měli uvědomit, že podobný postoj zaujala americká administrativa, kterou rozhodně nemůžete podezřívat z bolševismu. A to například u General Motors. Takže tam vstoupili, a když se General Motors postavil na nohy, tak zase svůj akciový podíl odprodali."
Pan prezident má jako vždy pravdu ve všem, jen mu jako vždy uniká podstata. V americkém Troubled Asset Relief Program si politici dovolili topit peníze daňových poplatníků v soukromém byznysu proto, že banky a velké automobilky byly na burze. Tedy absolutně transparentní a se čtvrtletními zprávami. Pomoc tedy bylo možné dobře dozorovat, a i proto se ji nakonec podařilo zdárně uřídit.
A nyní Česko. Ekonomičtí vicepremiéři ANO se sice na prezidentův pokyn zamilovali do Českých aerolinií - a rádi by teď údajný národní klenot odkoupili. Jenže na rozdíl od GM jde o firmu s rozhádanými vlastníky, kam Jaroslav Tvrdík poté, co ji vlastnoručně zdevastoval, přivedl soudruhy z Pekingu, aby se pokusili o to samé ještě jednou.
Co patří kamarádům, to je i strategické
Politicky cinklá příprava záchrany ČSA má ještě jeden mimořádně podstatný detail. Stát říká, že vůbec neví - nebo možná spíše nechce vědět -, co je nyní v Česku strategické podnikání, kterému je nutno v krizi prioritně pomoci. Naprosto strašidelný je v tomto ohledu výrok vicepremiéra Karla Havlíčka: "Podobně jako České dráhy zůstaly státní, mělo to tak být i u ČSA. Máme dnes státní pivovar Budvar, a nemáme státní aerolinie." Takže zadotujeme dráhy, jedny nepříliš podstatné aerolinie a k tomu pivo - a budeme tak mít kritickou byznysovou infrastrukturu v Česku pořešenou?
Samozřejmě, že ne. ČSA jistě kdysi byly důležitou značkou, ale státní management se na firmě krutě podepsal. Definitivní sestup z nebe firmě přichystal již zmíněný absolvent vysoké vojenské školy pozemního vojska Jaroslav Tvrdík. Privatizace pak byla nevyhnutelnou cestou, více či méně se povedla a není jediný důvod, proč dnes již nijak strategicky významné aerolinky zachraňovat opětovným znárodňováním.
Fakt, že jeden "pézetkář" Jiří Šimáně chodí na svatby druhého "pézetkáře" Andreje Babiše - a že Číňané mají přímou linku na Pražský hrad -, opravdu nepostačuje na to, aby si stát kupoval letadýlka, když se zrovna pokládá celá ekonomika do recese.
Aby miliardy nezmizely jak pan Jie
To samozřejmě neznamená, že by erár nesměl ČSA pomoci vůbec nijak. Mnoho zemí dnes nějakým způsobem poničeným leteckým společnostem přispívá. Cílem ovšem nemají být samotné aerolinie, nýbrž udržení co největšího provozu na Letišti Václava Havla, které na rozdíl od ČSA státní je a strategické taky. Stát může například půjčit firmám, aby udržely základní linky z Prahy při životě. A jestli to budou ČSA, jejich matka Smartwings, nebo někdo jiný, ponechejme už na trhu.
O to ale nejspíše nikdo z politiků nestojí. Cílem je opak - přihrát spřáteleným milcům miliardu či dvě, a jakmile tyto peníze v Číňany spoluovládané firmě zmizí jako pan Jie Ťien-ming v Pekingu, předstoupit znovu před lid se srdceryvným projevem: když už jsme tam utopili tolik peněz, není možné neposkytnout další…
A my to budeme pozorovat. My menší, bez politických konexí, kterým stát vládním rozhodnutím zavřel krámy. Je to přece "naše věc" - každý podnikatel má počítat s tím, že může zkrachovat, a má proto mít "vatu".
