V roce 1990 se před penaltovým rozstřelem čtvrtfinálového utkání mistrovství světa v Itálii mezi Argentinou a Jugoslávií naskytl fotbalovým fanouškům nezvyklý pohled. Jihoamerický gólman Sergio Goycochea už nezvládl tlak v močovém měchýři, a tak se - obklopen spoluhráči, jež se mu snažili poskytnout alespoň zdání soukromí - prostě vymočil na hřišti. O pár minut později se Argentina radovala z postupu, neboť její brankář zlikvidoval hned dva penaltové pokusy Jugoslávců.
Když za pár dnů dospělo semifinálové klání mezi Argentinou a Itálií opět k penaltám, Goycochea už sice na malou nepotřeboval, přesto ji znovu přímo na hrací ploše vykonal. A následně zase chytil dvě penalty, čímž Argentinu posunul do finále. Pověrčivý gólman pak tenhle "močící" rituál ještě několikrát ve své kariéře zopakoval.
Podobných bizarních pověr je sportovní svět plný. Hokejový brankář Patrick Roy si například před zápasem vždy popovídal s brankou, v níž nastoupil. Své hokejky pojmenovával podle manželky nebo dětí a při nástupu na led čáry nepřejížděl, ale překračoval.
Tenistka Serena Williamsová se zase kdysi přiznala, že když vyhraje těžký zápas, bere si na další duel stejné ponožky, aniž by je nechala vyprat. Jiný slavný tenista Rafael Nadal má dokonce 19 drobných rituálů, které musí provést pokaždé, než vyjde na kurt.
Šedesát a dost
Máte-li v tento moment chuť ironicky okomentovat inteligenční úroveň sportovkyň a sportovců, zadržte. Rituály některých osobností, o jejichž intelektuálních kvalitách si netroufáme pochybovat, nebyly a nejsou o nic méně zvláštní.
Tak třeba Charles Dickens prý cestoval vybaven kompasem, aby mohl spát vždy hlavou k severu, protože věřil, že mu to jakýmsi způsobem pomáhá k produktivnějšímu psaní. Ludwig van Beethoven zase trval na tom, že káva pro něj musí být vždy připravena přesně ze 60 zrnek. Numera hrála důležitou roli i v životě skladatele Arnolda Schönberga. Ten měl tak panický strach z číslovky 13, že ve svých partiturách takty důsledně označoval … 11, 12a, 12b, 14… (možná jeho obsesi poháněla neblahá předtucha - zemřel v pátek 13.)
Bill Gates pro změnu nosí zásadně jen žlutý poznámkový blok a v okamžicích vrcholného soustředění se kýve na židli dopředu a dozadu. Což od něj, jak popsal v roce 1990 magazín Forbes, okopírovali i někteří zaměstnanci Microsoftu a porady ve firmě tak byly plné podivně se kývajících lidí.
Stejně jako Gatesovi podřízení, i mnozí z nás doufají, že získají slávu a bohatství replikováním rituálů úspěšných lidí. Internet je tak plný textů o jejich zvláštních zvycích a snad každý den na něm přibude nějaký další návod. Pro nás, racionálně založené, jsou všechny tyhle rituály v lepším případě úsměvné. Svůj skepticismus bychom ale měli mírnit. Jak se ukazuje, někdy mohou skutečně fungovat.
Penaltové tajemství
Čím je to způsobené, před pár lety hezky nastínil mezinárodní tým badatelů, do něhož patřili i Martin Lang a Jan Krátký z Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Vědci v rámci experimentu rozdělili 62 lidí na poloviny, přičemž jedné skupině řekli, že se má přichystat na veřejný projev o uměleckém díle, zatímco ta druhá dostala za úkol sepsat pouze text. První polovina tak byla vystavena větší míře stresu, což vědci doložili i pomocí snímačů srdečního tepu a dotazníků.
Po splnění úkolu dostali všichni ještě další. Měli vyčistit předmět tak, aby se jim zdál beze skvrnky. Jak se ukázalo, lidé z "vystresovanější" skupiny postupovali pečlivěji, déle a jejich pohyby při práci byly předvídatelnější. Jinými slovy vykazovali vyšší míru ritualizace svého chování. "Člověk se snaží za pomoci motorické činnosti snížit míru stresu, který zažívá z důsledku předjímané situace," formuloval to jeden z autorů studie Jan Krátký.
Jak se ukazuje, tahle ritualizace skutečně pomáhá. Když měli v rámci jednoho experimentu účastníci zazpívat před cizím publikem, dostala první skupina za úkol provést před vystoupením nějaký rituál. Zbytek účastníků pouze tiše seděl.
Vědci přitom všem měřili srdeční tep, zaznamenávali jejich vlastní pocity úzkosti a rovněž pěvecký výkon. Ukázalo se, že lidé, kteří předtím dokončili rituál, zpívali lépe, měli nižší srdeční frekvenci a reportovali menší úzkost než referenční skupina.
Další studie zase doložila, že basketbaloví hráči v zápase střílejí přesněji, když před ním absolvují svůj oblíbený rituál (třeba políbení míče). Podle jiné vědecké práce mohou obřadné činnosti vylepšit naše výsledky v mnoha oblastech - od akademické výkonnosti až po schopnost trefovat se do správných tónů v karaoke.
Jde o princip velmi podobný placebo efektu, který zná lékařství. Věříme-li, že nám něco pomůže, skutečně nám to nakonec pomoci může. Jen u toho močením před pokutovými kopy je to s otazníkem. Jak všichni přece víme, penalta se nedá chytit, jen špatně kopnout.
