Asi těžko by si někdo v devadesátkách uměl představit, že východní Němci budou takto silně "zklamáni z demokracie". A že značná část z nich bude dokonce volat po silném státu, třeba i po vzoru Ruska, že bude napadat reprezentativní demokracii, vzývat "diktaturu většiny" a politické strany považovat za prohnilé. Ale je to tak, frustrace na východě země vede k nedůvěře v politiku a k volbě extremistů.
Budou padat červené linie
Jistě, radikální strany jsou silné i na západě Německa, vidíme je v jisté síle i v jiných zemích Evropy. Koneckonců i v Česku. Ale rozdíl spočívá v tom, že zatímco tady všude jsou radikálové a extremisté - zatím ještě! - skutečně na kraji stranického spektra, tak na východě Německa již de facto vstoupili do středu společnosti. Jsou zde bráni jako široce vnímaná alternativa ke stávajícím stranám, které pro část společnosti pozbyly důvěry. Je paradoxem, že největší podporu teď Alternativa pro Německo získala v těch spolkových zemích, kde vystupuje vůbec nejradikálněji. Ostatně durynská AfD na čele s Björnem Höckem je jasně extremistická, vlastně hodně nahnědlá, což tvrdí i kontrarozvědka.
Výsledky zemských voleb v obou spolkových zemích jsou samozřejmě šokem. Za prvé zcela pohořely strany německé vlády (SPD, Zelení a FDP). Za druhé posílily strany krajní pravice (AfD) i levice (Levice, Spojenectví Sahry Wagenknechtové). To za třetí bude paralyzovat vytváření akceschopných koalic. Pozná to na vlastní kůži asi hlavně CDU, která to bude muset "složit" s levicí, a to včetně té radikální, pokud nebude chtít vládnout s AfD. Při vyjednáváních bude muset padnout hodně červených linií.
Ponaučení z východoněmeckých voleb i pro nás?
Tyto dvoje volby sice odrazily konkrétní situaci ve dvou spolkových zemích na východě Německa, ale i nám v Česku nabízejí jedno velké ponaučení. Německá realita ohledně počtu migrantů a problémů s jejich integrací, ale i například s cenami energií je jistě jiná, ale společné je, že lidé dnes mají velké obavy z toho, co je, a hlavně, co bude. Můžeme teď sice řešit, zda jsou reálné či domnělé, ale nemyslím si, že přemýšlet zrovna nad tímto je namístě. Tyto obavy totiž u řady lidí, kteří cítí, že je toho na ně naloženo ažaž, nezmizí a je třeba je brát velmi vážně.
Hlavními tématy těchto německých regionálních voleb pro voliče byly (opět) bezpečnost a mír. A část z nich - nikoli jen ta, která je vysloveně extremistická - obviňuje stávající politiky z toho, že oni to samé nechtějí. To samozřejmě není pravda, ale vysvětlit to, resp. to srozumitelně vysvětlovat a najít si na dialog s lidmi čas, chce hodně úsilí.
Je nutné pochopit obavy lidí
Řada lidí se totiž jednoduše přestává v dnešním světě orientovat. Nejsou to nutně rovnou radikálové. "Jen" prostě vidí, že stát nemá pod kontrolou řadu palčivých témat, především migraci a následnou integraci těchto osob a také vyhošťování. "Jen" prostě vidí, že se proměňuje jejich nejbližší okolí, že již nepoznávají například svá náměstí, obchody nebo plovárny. Těchto "jen" je více a vedou právě k nejistotě a třeba i k neschopnosti přebrat si mezi tokem informací to, co je a co není pravda.
A teď je (hlavně, ale nejen) na politicích z politického středu, aby dokázali tyto jejich obavy pochopit, aby dokázali nalézt s těmito lidi společnou řeč, aby jim vysvětlili svá řešení a aby jim pomohli se v současném složitém světě orientovat. Tito politici mají šanci zastavit jejich radikalizaci, zastavit či aspoň mírnit jejich skepsi a nedůvěru. A zastavit i to, aby nalezli útočiště u radikálů a extremistů s černobílými názory, kteří jim sice nabízí "zdravý rozum", ale často ho vůbec nemají. Toto je v poslední době skutečně velkou výzvou pro politiky: pro ty v Sasku a Durynsku, ale i jinde - včetně těch našich.
Autor je politolog, působí na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Spotlight: Jdou proti Česku a mají nebezpečné vazby. Charanzová tvrdě o spojencích Babiše
