V pondělí se kabinet s neomluvitelným měsíčním zpožděním rozhodl obnovit boj s virem. Dobře. Ve středu pak doplnil to, co mělo být řečené už v pondělí: jak bude vypadat balík ekonomické pomoci pro hibernované podnikání v zemi. Velmi dobře.
Tím ale vůbec nic nekončí - ani na epidemiologické frontě, ani na té ekonomické. Řečeno s Winstonem Churchillem: Tohle není konec. Není to ani začátek konce. Je to jen konec začátku.
Ministerstvo práce pouze prodloužilo program Antivirus, ze kterého bude dál dotovat zaměstnance uzavřených provozů a ty, kteří jsou v karanténě. Ministerstvo financí k tomu přidalo odložení povinnosti platit některé daně, včetně DPH. A ministerstvo průmyslu vyhlásilo dotační programy na nájemné a pro postižený byznys.
Jsou to důležité a rozumné kroky, ale stačit nebudou. Ekonomika už podruhé během jediného roku prožívá uzávěru, optimismus ve společnosti i byznysu padá k nule, a když k tomu připočteme trestuhodné vládní počínání v září, pak spíše k nule absolutní.
Už nyní proto ministři musí přemýšlet, jak hospodářství a především spotřebu znovu oživit, až se přes nás převalí ta nejhorší pandemická vlna.
Jak se pomáhá v Hobitíně
Nejdříve pár smutných vtipů: opět se křísí provizorní program Antivirus, protože od jara ohlašovaný klasický kurzarbeit stále nemáme.
Nebo mimořádné ošetřovné: od počátku září je zjevné, že je třeba ho s postupně odpadajícími třídami uvést do provozu, ale děje se to až v nouzovém stavu. A pozor: na živnostníky se zprvu zcela zapomnělo, což byl možná praktický pokus o realizaci nápadu pana prezidenta, že nejlépe tvoří ti hladoví.
Ale dost pláče: vláda na své poměry vlastně zareagovala docela rychle, ochromená republika nečeká na první konkrétní pomoc týdny. Někde také vidíme ve srovnání s jarem i jisté zlepšení. Antivirus už nebude tak nepřátelský vůči zaměstnancům s vyšší kvalifikací, a tím pádem vyšším platem - mzdu bude nově proplácet až do padesátitisícového limitu, který je tak o 11 tisíc vyšší než ten dosavadní.
Stejně tak minimální výše ošetřovného teď činí čtyři stovky na den, takže stát přestane posílat úplné almužny.
Ministerstvo financí také konečně odložilo podnikatelům platby za DPH či daň z příjmu, takže peníze teď mohou zůstat v krvácejících firmách.
Ministerstvo průmyslu pak vyhlašuje další covidové dotace - takže pomůže s nájemným a nabídne několik druhů podpory, na kterou dosáhne poměrně široké spektrum lidí od autobusáků až po ty, jež živí kultura.
Mohlo to být jistě lepší a odvážnější - například se daly odložit do konce roku veškeré platby státu -, ale buďme v tuto chvíli rádi alespoň za toto. V českém Hobitíně zkrátka máme tak nějak za to, že co je malé, to je hezké, takže místo jednoduchého a transparentního kroku budeme donekonečna vyhlašovat po Covid lázně, Covid sport, Covid nájemné, Covid Praha či Covid kultura nyní Covid bus - programy, kde se budou tisíce zájemců prát o drobné.
Dárky pod stromeček
Vládní politici urputně opakují, že se žádné uzavření ekonomiky nekoná, protože do práce i na nákupy se stále smí. Prozrazují tím myšlenkovou výbavu inženýrů z 19. století, pro které hrubý národní důchod vytváří pouze průmysl, jehož produkci si navíc vždy odebere stát.
Realita 21. století je jiná. Ve skutečnosti samozřejmě krutě srazíme spotřebu, což se bude projevovat ještě hodně dlouho po konci těch nejtvrdších restrikcí. Vláda prohospodařila naši důvěru, takže je pravděpodobné, že kdo si po konci první virové vlny koupil knížku nebo kabelku, po té druhé si spíš schová nějakou tu tisícovku do štrozoku a bude rezignovaně čekat na třetí návrat viru.
Nemáme-li dopadnout opravdu hodně zle, potřebujeme, aby kabinet dodělal nesplněné úkoly: schválil funkční kurzarbeit a vyspravil sociální krizovou síť. A pak ještě něco: aby se praštil přes kapsu. Prostředky na to má. Opravdu.
Velká část dosavadní pomoci se totiž platila z evropských peněz, což vláda pozoruhodně často zapomíná zmiňovat. Takže kabinet se schváleným půlbilionovým schodkem má neodolatelný sklon vymýšlet takové blbosti, jako je radikální snížení daní, které poškodí chudé, nebo mimořádné navyšování příjmů seniorům, tedy té jedné jediné skupině, která v krizi příjmově neutrpěla. Na co ale ony desítky miliard použít?
Úplně nejjednodušší a nejtransparentnější cestou je dočasné snížení daně z přidané hodnoty. Tak jako tak u ní máme jednu z nejvyšších sazeb v Evropě. Pokud bychom například od 1. listopadu na tři měsíce zlevnili zboží, byla by to velmi rychlá a efektivní pobídka ke spotřebě. A u stromečku bychom zapomněli alespoň na chvíli, čím procházíme. Ne náhodou se touto cestou (snížením DPH do konce roku) už v létě vydali Němci či Rakušané.
Ale jistě: nám je zatím pořád tak nějak dobře v českém zavirovaném Hobitíně - tady máme rádi, když jsou cesty delší, zato méně pohodlné.
