Miloš Zeman je stále nejlepším hráčem na české politické šachovnici. Že ale dostane chuť hrát partičku o ministra zdravotnictví i v situaci, kdy denně umírá na covid stovka lidí, zdravotníci melou z posledního, rozkládají se armádní lehátka v Letňanech a země je v hibernaci, bere dech i těm nejotrlejším.
Není pochyb, že dosavadní ministr zdravotnictví a šéf českého boje s pandemií Roman Prymula musí okamžitě odejít, protože nemůže po své bezrouškové eskapádě vyhlásit už žádné opatření, které by získalo důvěru veřejnosti.
Profesoru Prymulovi to také ještě v pátek ráno, když poskytoval rozhovor týdeníku Respekt, bylo evidentně jasné. Pak se jej ale v rozhovoru s premiérem zastal Hrad - a po poledni jsme si tak mohli poslechnout plukovníkovo zarputilé: Neodstoupím.
Premiér je vzteky bez sebe, protože během dalšího týdne asi nebude mít ve vládním týmu nikoho, kdo by alespoň s minimální důvěryhodností mohl veřejnosti sdělovat další opatření - sám předseda vlády se zdiskreditoval zářijovou bagatelizací viru, šéf krizového štábu Jan Hamáček je v karanténě a Roman Prymula se přes noc stal personou non grata.
Pokud má prezident rád tuto zemi, ještě snad své stanovisko přehodnotí, povalí svého koně na koronavirové šachovnici a nejpozději v pondělí ráno jmenuje od září už třetího kapitána potápějícího se covidového Česka.
Důvěra se propadla do sklepa
Prymulův konec jistě vzbuzuje spoustu dohadů. Kdo dal echo bulváru, aby spěchal uprostřed noci cvaknout ministra na Vyšehradě? Vadil snad už po měsíci někomu profesor se svou plukovnickou mluvou, která zná jen rozkazovací způsob?
To vše je ale nyní nepodstatné. Ministr ztratil svým excesem s šéfem poslanců ANO Jaroslavem Faltýnkem veškerou důvěru, nemá již právo cokoliv žádat po veřejnosti, a už vůbec ne nic z toho, co sám nedělá.
Připomeňme průzkumy, podle nichž teď vládním opatřením věří zoufale málo lidí. Letní politické i mediální blábolení o totalitních rouškách a rychlém návratu k normálu udělalo své. Podle výzkumu National Pandemic Alarm jen 46 procent Čechů souhlasí se všemi restrikcemi. Z projektu Život během pandemie zase víme, že mnohá opatření považujeme za obtěžující, či dokonce neúčinná.
V této chvíli musí být na kapitánském můstku někdo, kdo požívá důvěry veřejnosti a také ví, co dělá. Prymula, jehož měsíční působení by i bez toho závěrečného karambolu bylo tristní, to být nemůže. Vysoká odbornost mu zjevně nechyběla, ale jako manažer neustále selhával. Komunikaci ničil neustálými změnami názorů a zcela nepochopitelnými eskapádami na sociálních sítích. To vše nyní dorazil vlastním příkladem.
Proto nutně už v pondělí ráno ve vládním týmu potřebujeme nového ministra zdravotnictví, kterému premiér i šéf Ústředního krizového štábu (a ideálně i sněmovní opozice) vyjádří důvěru a plnou podporu.
Celé to bohužel blokuje už jen jeden člověk - Miloš Zeman.
Hrad nechce pustit ministerstvo
Situace se zdá být nadmíru absurdní, proto je třeba i trochu vysvětlit, jak se na aktuální šachovou partii s ohroženým koněm Prymulou dívá Hrad. V prezidentově strategii se potkávají dvě zásady, jedna horší než druhá.
Nepracoval usilovně (ne)jmenováním bývalých budoucích ministrů Pocheho a Šmardy na extrémním rozšíření svých ústavních pravomocí, aby se pak při jedné botě ministra zdravotnictví zase stal obyčejným notářem - a premiérovi podškrábl nové jméno, jehož nositele ani nezná.
Druhou nešťastnou okolností je velký vliv Hradu na současnou vládu, v níž Zemanovy barvy hájí Marie Benešová, Miroslav Toman - a stále ještě i Roman Prymula. Muž, který kdysi chtěl kandidovat za SPOZ.
Ministerstvo zdravotnictví je navíc už mnoho let pod kuratelou Hradu a jména jako Martin Holcát, Miloslav Ludvík či Roman Prymula tam porůznu už dlouho udržují jeho vliv.
Premiér jistě vše mohl vyřešit tím, že by vybral dalšího ministra z hradního okruhu. Přímo se nabízel šéf motolské nemocnice Ludvík, který už ministrem navíc byl a s premiérem se dobře zná. Jenže ten se během letních orgií popírání covidového nebezpečí zcela znemožnil a vše dorazil nesmyslnou kandidaturou do Senátu, kdy se neprobojoval ani do druhého kola.
To Andrej Babiš, který pozdě, ale přece jen pochopil vážnost situace, nemohl připustit. Právě Ludvík spolu se skupinkou pomýlených ekonomů z NERV ho celé září utvrzoval ve falešném dilematu, zda zachraňovat pár životů, nebo celou ekonomiku, aby příliš pozdě zjistil, že takto nezachrání ani jedno.
Posbírat zase důvěru
Proto když premiér bez předchozích konzultací vytáhl na prezidenta jméno, které nefiguruje na seznamu hradních oblíbenců, propukl na střeše oheň - a plukovník "najednou" začal hájit již zjevně ztracenou kótu.
Nic samozřejmě nedokazuje, že pokud si premiér vybere nového ministra zdravotnictví po svém, bude to už do třetice dobrá volba. A to i kdyby měl nový člen kabinetu sebelepší profesní minulost. Platí, co připomínají investoři: minulé výnosy nejsou zárukou budoucích.
Přesto nepotřebujeme nic jiného v tuto chvíli víc, než aby onen avizovaný zdravotnický expert dostal šanci. A to okamžitě, aby pro dosavadní poněkud zmatené vládní kroky uprostřed všeobecné uzávěry získal opětovnou důvěru veřejnosti, kterou plukovník Prymula tak hloupě poztrácel v hospodě na Vyšehradě. V cestě už mu stojí jediný člověk - Miloš Zeman. Zapamatujme si, kdo v okamžicích, kdy rozhoduje prakticky každá hodina, vzkazuje, že není kam spěchat.
