Milí čtenáři, "vítězný únor" se tentokrát nekoná. Nebyli jsme horší, troufnu si tvrdit, že jsme byli i víc na puku - ale hokej se hraje na góly, shrnul trenér Jandač porážku. Sportovně uznejme: zaslouženou.

Ale kulisy byly postavené skvěle. Dvacet let po Naganu znovu nastala příležitost prolomit blbou náladu. Odčinit únor 1948 na rudé mašině. Spravit si chuť po prezidentských volbách! Osladit Rusům jejich Den obránců vlasti. Hlavně těm, co na olympiádě nestoudně vytáhli vlajky se srpem a kladivem. (Paradox olympijského marketingu - komerce je regulovaná do morku kostí, vystavit na hokeji logo s nějakou reklamou, za to by vás nejspíš zavřeli na samotku. Ale dělat reklamu totalitní diktatuře s miliony mrtvých na kontě, to lze.)

Mohli jsme přemoci nejen Rusy, nejen Putina-hokejistu, ale dokonce hybridní olympijské sportovce z Ruska. Ukázat, že na nás nemají, ať se obléknou do označených, nebo neoznačených uniforem, ať na ledě jsou, nebo nejsou. Průhledná taktika: Proč by jinak skoro celé mužstvo poskládali z klubů CSKA a SKA, aha?

Dopadlo to ale jako poslední dobou vždycky. Bůhvíproč, při čtení hodnocení útočníka Michala Birnera jsme si vzpomněli na komentáře, když Drahoš prohrál se Zemanem. Posuďte sami: Proti tak silnému týmu, jako je Rusko, musíte hrát v podstatě bez chyb a trestat ty jejich, abyste měli šanci vyhrát. To se nám nepovedlo. Když nedáte gól, tak je těžké vyhrát zápas. Nějaké šance jsme si vytvořili, hlavně v té přesilovce to kluci provedli výborně, jen chybělo dát gól, trošku to zdramatizovat a dostat je pod tlak. Jsme teď všichni zklamaní, finále bylo blízko.

Hokej se hraje na góly a volby na hlasy, ověřili jsme si zase jednou.

Druhé Nagano ovšem přece jen propuklo. Jen ho zažívají Němci. Komu fandíte ve finále? 

Hezký víkend, milí čtenáři.