Politikář je občasná páteční rubrika, ve které účtujeme s politiky a politikou
Politikář - Dobrý den, milí čtenáři. Když průzkumy nedávno ukázaly rapidní pokles důvěry v prezidenta republiky, jeho lidé říkali, že by s tím chtěl něco dělat, například zamyslet se nad komunikační strategií, přesně vysvětlovat, proč dělá to či ono, nebo ještě víc mluvit s lidmi. K pokusu při nedávné návštěvě Pardubického kraje zjevně došlo - ale že by prezidentská úvaha na téma soužití handicapovaných a zdravých dětí výše zmíněnému účelu posloužila, o tom silně pochybujeme.
Abychom předešli nedorozuměním a tradičním námitkám o „vytržení z kontextu“, připojujeme odkaz na slova Miloše Zemana v plném znění. Pro vážné zájemce, protože toho kontextu je tam na náš vkus až moc. Není pravda, že „to tak nemyslel“. Nebo vlastně je to pravda: myslel to ještě hůř.
Jádro problému je laskavým čtenářům asi známé, proto tu zmiňme dva jiné, vedlejší úkazy, o kterých se tolik nehovoří. Zaprvé, mimořádně nevkusný příměr rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla. Děti, bytosti, navíc zdravotně postižené, hlava státu přirovnává k automobilům a jejich život k dopravní zácpě.
A za druhé, Zemanovu obsesi „pražskou kavárnou“, kterou, jakkoli by se to mohlo zdát nemožné, dokázal vpašovat i do pojednání na téma handicapovaných dětí: Hrozně miluju multikulturalismus, já si myslím, že si to vymysleli blázniví intelektuálové z pražské kavárny, kteří nikdy nebyli ve škole, a když, tak do ní nakoukli na půl hodiny a ještě se jim předváděla Potěmkinova vesnice.
Ani prezidentovi rozhodně neupíráme právo hovořit víc, než je třeba, a v nadsázce, vždyť sami tuhle svobodu rádi využíváme. (Ale my nejsme ústavní činitelé, ani nás neměří průzkumy veřejného mínění.) Nějaký bláznivý intelektuál nás nerozhodí. Nás ne: ale co ti, jak se nám tu naznačuje, příslušníci různých kultur? Kultury zdravých a kultury nemocných? Slovo multikulturalismus se tu roubuje na soužití zdravých a postižených dětí. A autor výroku si zároveň o to slovo otírá podrážky. To je nechutné.
Imagemakeři a PR poradci, kteří by si chtěli zasloužit svou mzdu, by východisko našli. Aby ukázal, že zdraví i handicapovaní jsou pro něj jedna jediná, a žádné dvě různé kultury, a že není nepřítelem rozmanitosti, navštívil by prezident jednu z takzvaných tréninkových kaváren, které zaměstnávají lidi s různým postižením. Smyslem toho je jejich začleňování do „většinové“ společnosti. Ale i to, aby zdraví lidé nebrali nemocné nebo handicapované jako nějakou anomálii. Kromě toho si tu samozřejmě můžete dát něco dobrého a posedět s přáteli.
V Praze je podobných podniků několik, jmenují se třeba Café na půl cesty, Café Martin, Kavárna Vesmírna, Garden Café Taussig a podobně. Ano, jsou to pražské kavárny.
Kdyby se prezident v nějaké takové objevil, vnímavý volič by to možná pochopil i jako vtipné, elegantní gesto. Neřkuli ocenil jako ruku podanou ke smíru.
Hezký víkend, milí čtenáři.
