Výměnu slov mezi Izraelci a Palestinci odděluje zvláštní gong - údery kamenů o pancíř transportéru. Izraelský voják projíždí v obrněném transportéru uprchlickým táborem Balata u Nábulusu na Západním břehu Jordánu. Křičí na Palestince, ti mu odpovídají vrháním kamenů. Obrněný dialog.
Poválečná Mladá fronta v tento den přesně před 60 lety přiblížila "debatu nadlidí": "Pamatujete se ještě na ty povídačky z dob "protektorátu", o kterých se psalo v tisku, že říše nám ze svých zásob poskytne na přilepšenou atd.? Někdo se tomu smál, jiný nadával nad očividnou lží, ale Němci toho nedbali. Při nejbližší příležitosti to chtěli nám namluvit znova. Jak to ve skutečnosti vypadalo, vychází najevo v norimberském procesu. Jak vypadal takový záznam o konferenci těchto "dobrodinců", přečetl ukázku sovětský žalobce. Československa se týkal tento záznam: Reichsmaršál Göring: No a co je s protektorátem? Dodává obilí? Generál SS Daluege: Ano 200.000 tun. Göring: Nemohl by dodávat 250.000? Čiňte se! Dejme tomu 250.000 nebo raději 300.000. A co je s pícninami? Třeba 30.000 tun! A co s masem z protektorátu? Daluege: Už nemůžeme rekvírovat, lidé sami tam maso nemají. Göring: Nemluvte! Dodáte 5.000! A cukru 155.000! Ministerský rada Backe se mísí do hovoru : Jak je to s tukem? Daluege: 36.000 a asi 16.000 olejnatých semen. Backe : Loni to bylo 44.000. Daluege: 12.000. Göring: A vůbec, a taky ve Francii a v Holandsku a v Belgii máte habaděj průmyslu, který neprůmysluje. Samý přídavek pro těžce pracující a žádná těžká práce. Je cosi shnilého v těchto státech. Řekněte jim, že továrna, která nedodává, nedostane nic jíst. Dostanou místo jídla stará kozácká sedla. Rusové taky už žrali stará sedla. "Nebyla to snad hezká "debata" nadlidí?" otázala se na závěr článku Mladá fronta. Podívejte se i na to, o čem dalším psaly noviny v tento den před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.
Oblast Alandy zvažuje vystoupení z Evropské unie. Možná se to při pohledu na dvacetitisícové souostroví může zdát jako prkotina, ale není.
Národní politika v tento den přesně před 100 lety psala o pozoruhodném rozhodnutí, které učinilo pražské místodržitelství. "Okresní hejtmanství v Aši nařídilo, aby ve všech hostincích v okresu ašském místo obvyklé vany k vyplachování sklenic používáno bylo takového zařízení, jež umožňuje, aby každá sklenice vypláchnuta byla čistou ještě nepoužitou vodou. Společenstvo hostinských a výčepníků v Aši podalo proti tomu ohrazení k místodržitelství, které však bylo zamítnuto s odůvodněním, že zařízení takové je účelné a oprávněné, a to tím spíše, ježto nevyžaduje velkého nákladu. Kde není přímo zaveden vodovod, lze použiti s prospěchem jakékoliv nádoby, opatřené kohoutem, ze které by se čistá voda k vyplachování sklenic čepovala. Nařízení toto znamená opravdu pokrok na poli veřejného zdravotnictví a jeho platnost by věru měla býti rozšířena co nejvíce, zvláště v městech, kde při zavedení vodovodu takové zařízení je zcela na snadě," informovala Národní politika. Podívejte se i na to, o čem dalším psaly noviny v tento den před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.
Byl to vlastně trapný soud zakončený třemi lety za popírání holocaustu pro britského historika Davida Irvinga. Brit na začátku přiznal vinu a prohlásil, že už nepopírá existenci plynových komor v Osvětimi.
Že by Milán žárlil na olympijský Turín a chtěl si uspořádat své vlastní zimní hry? Dáma na snímku má nakročeno jako zkušená hráčka curlingu, ale její pohyb nemá se zimní olympiádou ani se sportem nic společného. Milán zůstává městem módy, dívka se na předváděcím molu pouze sehnula pro ztracenou botu. Celá Itálie rozhodně olympiádou nežije, jen v těsném okolí Turína se ozývají pokřiky sportovních fanoušků.
Rudé právo přesně před 30 lety psalo, že socialistické Československo vyrábělo nejvíce bot na světě na hlavu. "Osm celých tři desetiny páru. Tímto číslem, počtem párů obuvi vyrobených ročně na jednoho obyvatele, jsme se dostali na první místo na světě. V roce 1937 se u nás vyrábělo ročně 45 miliónů párů obuvi, v současné době je to 124 miliónů párů. Hromadná proudová výroba, charakteristická pro československý obuvnický průmysl, patří k nejprogresivnějším způsobům na světě. Každý dospělý občan naší republiky si v průměru koupí 4,8 páru obuvi, děti jich potřebují během roku daleko více téměř osm párů. Boty vyrobené v Československu znají téměř v 90 zemích světa. Znají a s jejich úrovní jsou spokojeni. Líbí se jejich vzhled, chválí si kvalitu zpracování. Nic tedy nebrání tomu, aby stejně spokojeni byli i naši obyvatelé, tuzemští zákazníci," oslavovalo Rudé právo. Podívejte se i na to, o čem dalším psaly noviny v tento den před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.
300 až 500 tisíc eur ročně. To je příjem privátních lékařů v Nizozemsku. V Belgii to není o moc horší, minimálně je to 150 tisíc. Bratru až deset milionů korun.
Na snímku je kanadský reprezentant Jason Miller. Pohled skrz ochraný plexi štít připomíná soustředění hokejistů při vhazování. Fotografie ale není z olympijského turnaje v Turíně. Miller nereprezentuje Kanadu v hokeji, ale na devátých Světových hasičských hrách v Hong Kongu.
V neděli se odpočívá. Den volna, kdy se nic nedělá. A tak se ani nad jazykem moc nepřemýšlí. Háček nad "d" ve slově neděle je možná důsledek právě takového myšlenkového klidu. Ale mohlo by to být i jinak, třeba to je výzva k jazykovým pokusům. V českobudějovické restauraci jim je "neďele otevřená".
Skoro to vypadá, že ODS zbytečně utratila sto milionů korun, když si před dvěma lety koupila nové sídlo na Jánském Vršku v Praze.
Takto vypadá krása, která nemůže nikdy udělat radost. Co na tom, že na snímku jsou čisté linie, klidný odraz ve vodě a dvě siluety, které si pohlíží do očí. Až sem je fotografie súdánského chlapce hezká. Jenže obrazem nekončí, pokračuje technickým popisem. Hoch si neprohlíží svůj odraz v hladině. Pije vodu z místní zakalené řeky a žije v Súdánu, zemi, kterou nyní sužuje cholera.
Miloš Zeman je nenapravitelný. Sotva oschla krev v sociální demokracii po jeho první knize "Jak jsem se mýlil v politice", nabrousil si nože a jde znovu plenit Lidový dům.
Poválečná Mladá fronta přesně před 60 lety informovala, že "v minulých dnech byla německou policií zatčena žena, po které se marně pátralo celých osm měsíců. Tato "nacistická hrdinka", 44letá Helena Schwärzelová, byla Hitlerem osobně odměněna jedním milionem marek za zrazení starosty města Lipska, duchovního tvůrce červencového atentátu na Hitlera, Karla Gördelera." Podívejte se i na to, o čem dalším psaly noviny v tento den před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.
Vypadá to efektně a elegantně. A kdo to neumí, nahlíží na takový výkon s obdivem. Platí to třeba o piruetách v krasobruslení, za které se teď na olympiádě v Turíně udělují medaile. Ale to samé lze říci i o šikovnosti chlapce ze Srí Lanky, který na první pohled jednoduchým pohybem ošatky umí oddělit klíčky od cibulek. Ten ale za svůj výkon medaili nedostane.
Lidské tělo je schopno zvláštní autocenzury. Její projevy můžeme vidět denně.
S hudbou v restauracích a vybíráním autorských poplatků byly problémy už před 120 lety: "Zemský výbor shledal, že mnozí hostinští nepřihlásili se ku placení všeobecného hudebního poplatku. Za tou příčinou vydáno bylo pro venkovské obce nařízení, aby na hostinské byl dáván bedlivý pozor a aby každý hostinský, který by neoprávněným pořádáním tanečních zábav chtěl se dopustiti zkrácení důchodů zemských, byl neprodleně k potrestání oznámen," napsaly 16. února 1886 Národní listy. Podívejte se i na to, o čem dalším psaly noviny v tento den před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.
Dnes odpoledne uvidíte ten záběr v televizi mnohokrát. Hokejista přijede na střídačku, sáhne po lahvi s vodou, vypláchne si pusu a vodu vyplivne. Brankář si proudem pitné vody z lahve jen opláchne obličej. Samozřejmé, automatické. Matka se svým dítětem v Keni by to neudělala. Africkou zemi ničí hladomor a za pitnou vodou je potřeba putovat desítky kilometrů.
V souvislosti s rozjitřenou atmosférou kolem Mohamedových karikatur se napsalo mnohé. Já sám mám na krku už dva články.
Choť amerického prezidenta paní Rooseveltová doporučovala po druhé světové válce zákaz sňatků ameických vojáků s Němkami. Podle Mladé fronty z roku 15. února 1946 paní Rooseveltová prohlásila, že Spojené státy by měly provádět pevnou politiku, pokud se týká sňatků amerických vojáků s Němkami a měly by trvat na zákazů takových sňatků. Dále se paní Rooseveltova vyslovila proti tomu, aby američtí vojáci uzavírali sňatky během své služby v zámoří a opřela se o rázné stanovisko, že řada takových sňatků končí rozvodem. Přečtěte si to v našem historickém přehledu tisku, v němž se dozvíte, o čem psaly noviny 15. února před 120, 100, 80 a 60 lety.
