Názory

Dostaneme přebytky válečných zásob USA

"Dostaneme přebytky válečných zásob USA," hlásala před 60 lety Mladá fronta : "Hlavní zmocněnec likvidačního úřadu Spojených států pro Evropu sdělil, že Sovětský svaz, Československo, Polsko a Finsko obdrží v nejbližší době přebytek válečných zásob Spojených států v ceně asi 1 miliardy dolarů. V těchto zásobách, které jsou uskladněny v Evropě, jsou kromě jiného traktorové pluhy, jeřáby a jiné stroje," uvedla Mladá fronta . Přesně před 100 lety Národní politika oznamovala: "Za obvyklé nádhery konal se v obřadním sále dvorního hradu ples dvora, na nějž dostavili se vynikající členové společnosti. Od půl 9. hodině dostavil se dvůr. Císař uvedl paní arcikněžnu Marii Josefu. Mimo to byli přítomni páni arciknížata František Ferdinand, Leopold Salvator a další. Císař pobyl na plesu až do konce," napsala Národní politika. Podívejte se i na to, o čem dalším psaly noviny v tento den před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.

Kde je i Bond krátký

Před třemi lety se tady, na hranici mezi Severní a Jižní Koreou, proháněl ve vznášedle James Bond ve filmu Dnes neumírej. Bylo to na "území nikoho", v pásu země oddělujícím dva různé režimy. Zastavila se tu i lokomotiva, která nyní ve skutečné demilitarizované zóně mezi oběma státy reziví. Zástupci Severní a Jižní Koreje ale jednají o tom, že by provoz na železniční trati obnovili. Ale možná to je plán, na který by i James Bond byl krátký.

Rozdíl mezi radostí a smutkem

Pod dojmem turínské olympiády by se chtělo zvolat: Ale tohle známe z Nagana! Takhle se tam společně drželi čeští hokejisté! Jenže... Je tu jeden rozdíl. V Naganu se hráči českého týmu drželi kolem ramen, tady se hráči španělského klubu Athletico Bilbao drží kolem pasu. V Naganu to byli hokejisté, tady jsou to fotbalisté. A hlavně: V Naganu se hráči chystali v objetí na radostný vítězný okamžik, na tomto snímku ale vzdávají minutou ticha hold zemřelému útočníkovi Telmo Zarrovi.

Nelíbejte kuřáky a neříkejte slovo folk!

Už před 100 lety brojila Národní politka proti kuřákům: "Liga 600 mladých dívek v Bristolu v Anglii se usnesla, že žádná z nich nesmí si udělati známost za účelem sňatku s mužem, který kouří nebo šňupe, a za žádnou výminkou že nesmí mu dáti polibek. Toto vše se koná v rámci celobritské kampaně "Protitabákové ligy", která zahajuje vyhlazovací boj proti tabáku," napsala přesně před 100 lety Národní politika . O 70 let později, 27. února 1976 si Rudé právo vzalo na mušku hudebníka, který si dovolil vyslovit slovo "folk": "Na závěr jedněch Televizních novin zařadila redakce krátký rozhovor s mladým hudebníkem basistou, jehož dva roky starý soubor se zúčastní také festivalu politické písně v Sokolově. O tom, že potřebujeme politickou píseň, že tato píseň má v našem životě své oprávnění, jako je měla vždycky, když bojovala za pokrok a posilovala v dalším boji, píšeme často. Vzpomeňme na písničky Osvobozeného divadla, na songy E. F. Buriana, na písně budovatelů staveb mládeže atd. Co je dobrá politická píseň, poznáme, přehrajeme-li si například Suchého Žlutý tulipán. Takže snad není tak těžké nazývat věci jejich jmény. V onom vystoupení v televizi mladý hudebník totiž mluvil jinak. Místo o politické písni hovořil o jakémsi "žánru angažovaného folku", v němž on se svými druhy pracuje. Co to je za nesmysly, dokonce i samu politickou, tedy onu zbraň, která by nás měla odvádět od toho, abychom podléhali buržoazním přežitkům, k nimž patří i kosmopolitní poklonkování před vším, co přichází ze Západu, tedy samu tuto politickou píseň nazývat jako "žánr angažovaného folku"? Jistě, i tam v buržoazním světě jsou zpěváci, kteří se angažují, v boji za pokrok, a protože jsou třeba v Americe, kde se mluví anglicky, označují svůj výraz anglickým výrazem. Bude-li takový Američan mluvit o angažovaném žánru folkového zpěvu, nebude na tom nic divného, protože to je jeho normální vyjadřování. Ale vyjadřuje-li se tak u nás a navíc ten, kdo se chce věnovat politické písni, pak lze jen s přimhouřením oka mluvit o nedorozumění," napsalo Rudé právo. Podívejte se i na to, o čem dalším psaly noviny v tento den před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.

O skrytém významu hokejového bronzu

Jsem rád, že se čeští hokejisté nedostali do finále. Je dobře, že v Turíně skončili až bronzoví. Jejich umístění totiž umocnilo jiný výkon.

O českých sebevražedných atentátních

Včera jsem byl v Mladé Boleslavi. Navštívil jsem kamarády ve Škodovce, prohlédl si impozantní fabriku a znovu jsem si uvědomil, jak v malé ekonomice mohou některé firmy být skutečně státem ve státě.

V Norimberku viděli hrůzu Lidic

Mladá fronta psala přesně před 60 lety o dokumentárním filmu o hrůzném vyhlazení Lidic. "Film, který byl včera předveden před Mezinárodním tribunálem pro nacistické válečné zločince, zanechal v myslích diváků otřásající dojem. Film předvádí skupinu německých důstojníků, hledících s pyšným úsměvem s kopce na město, jež mělo vyhořet s mapy Evropy. Esesácký velitel opovržlivě krčí rameny, když přichází zpráva, že vyhlazení Lidic je skončeno. Z filmu je jasné, že Němci, pověření tímto dílem zkázy, byli hrdi na své dílo," uvedla Mladá fronta 24. února 1946 Podívejte se i na to, o čem dalším psaly noviny v tento den před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.

Alles Gute bez Karla a Egona

Příznivcům České sody by se v Mittenwaldu nedaleko Garmisch-Partenkirchenu líbilo. K místnímu karnevalu tradičně patří i masky oblečené do typických bavorských krojů. Učitele německého jazyka Karla a Egona, kteří patří mezi velké propagátory krátkých kožených kalhot s takzvaným "padacím mostem", ale na snímku nenajdete.

Jak švýcarský sýr uklidnil demonstranty

Jak jde dohromady olympiáda a švýcarský sýr? Na to před 60 odpovídala Mladá fronta: "Olympiáda se dočká letos "abrahámovin". R. 1896 po diplomatické steeple-chase barona de Coubertin byla uskutečněna v mramorovém stadionu v Athénách, aby navázala na starověkou tradici. S nadějemi sjížděly se národy. Francouzské družstvo nemohlo řecké stravě přijít na chuť. Horkokrevní sportovci došli si tedy na svého pana konsula, aby je hladové nasytil! Monsieur konsul byl tou "poctou" přiveden trochu do rozpaků a z obavy před skandálem, dal vyvalit nespokojeným atletům kolo švýcarského sýra, jež rázem utišilo všechny demonstranty. Zlatým hřebem příhody je však skutečnost, že tehdejší rebelanti se stali později hlavami francouzského sportu. Řekové vyhráli jen marathón Louisem. Byla to pro ně asi náramná událost, neboť sám princ Jiří a princ dědic doprovázeli statečného marathonce na velocipédech na olympijském stadionu si s ním dokonce zaběhli poslední kolo. Louis prostý pastýř navázal tak na slavnou tradici prvního marathonce. (původnější provedení ukázal po Louisovi o 12 let později v Londýně Pietri Horando, který se v cíli zhroutil.)," uvedla na závěr článku Mladá fronta v roce 1946. Podívejte se i na to, o čem dalším psaly noviny v tento den před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.

Jak chřipka "ukradla" barvy

Jasná zelenobílá kombinace, ostrá kontrastní červená a k tomu modré džíny. Barvy evokující módu z kolekce United Colors Of Benetton. Přesně v těchto barvách bývají vyvedené její reklamní materiály. Jenže tentokrát si tuto kombinaci pro sebe "ukradla" ptačí chřipka. Snímek není z reklamní kampaně Benettonu, ale zachycuje čištění bot na desinfekčním koberci při vstupu do zoo v Malajsii.

Smutný konec honu na Mladiče

Občas vypadá hon na údajné válečné zločince divně. Když je spravedlnost dostane a soudí, jsou to vetší staříci, dědulové k politování.

Obrněný dialog

Výměnu slov mezi Izraelci a Palestinci odděluje zvláštní gong - údery kamenů o pancíř transportéru. Izraelský voják projíždí v obrněném transportéru uprchlickým táborem Balata u Nábulusu na Západním břehu Jordánu. Křičí na Palestince, ti mu odpovídají vrháním kamenů. Obrněný dialog.

Jak vypadala "debata nadlidí"?

Poválečná Mladá fronta v tento den přesně před 60 lety přiblížila "debatu nadlidí": "Pamatujete se ještě na ty povídačky z dob "protektorátu", o kterých se psalo v tisku, že říše nám ze svých zásob poskytne na přilepšenou atd.? Někdo se tomu smál, jiný nadával nad očividnou lží, ale Němci toho nedbali. Při nejbližší příležitosti to chtěli nám namluvit znova. Jak to ve skutečnosti vypadalo, vychází najevo v norimberském procesu. Jak vypadal takový záznam o konferenci těchto "dobrodinců", přečetl ukázku sovětský žalobce. Československa se týkal tento záznam: Reichsmaršál Göring: No a co je s protektorátem? Dodává obilí? Generál SS Daluege: Ano 200.000 tun. Göring: Nemohl by dodávat 250.000? Čiňte se! Dejme tomu 250.000 nebo raději 300.000. A co je s pícninami? Třeba 30.000 tun! A co s masem z protektorátu? Daluege: Už nemůžeme rekvírovat, lidé sami tam maso nemají. Göring: Nemluvte! Dodáte 5.000! A cukru 155.000! Ministerský rada Backe se mísí do hovoru : Jak je to s tukem? Daluege: 36.000 a asi 16.000 olejnatých semen. Backe : Loni to bylo 44.000. Daluege: 12.000. Göring: A vůbec, a taky ve Francii a v Holandsku a v Belgii máte habaděj průmyslu, který neprůmysluje. Samý přídavek pro těžce pracující a žádná těžká práce. Je cosi shnilého v těchto státech. Řekněte jim, že továrna, která nedodává, nedostane nic jíst. Dostanou místo jídla stará kozácká sedla. Rusové taky už žrali stará sedla. "Nebyla to snad hezká "debata" nadlidí?" otázala se na závěr článku Mladá fronta. Podívejte se i na to, o čem dalším psaly noviny v tento den před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.

O žvýkacím tabáku a členství v EU

Oblast Alandy zvažuje vystoupení z Evropské unie. Možná se to při pohledu na dvacetitisícové souostroví může zdát jako prkotina, ale není.

Hostinští musí lépe vyplachovat sklenice

Národní politika v tento den přesně před 100 lety psala o pozoruhodném rozhodnutí, které učinilo pražské místodržitelství. "Okresní hejtmanství v Aši nařídilo, aby ve všech hostincích v okresu ašském místo obvyklé vany k vyplachování sklenic používáno bylo takového zařízení, jež umožňuje, aby každá sklenice vypláchnuta byla čistou ještě nepoužitou vodou. Společenstvo hostinských a výčepníků v Aši podalo proti tomu ohrazení k místodržitelství, které však bylo zamítnuto s odůvodněním, že zařízení takové je účelné a oprávněné, a to tím spíše, ježto nevyžaduje velkého nákladu. Kde není přímo zaveden vodovod, lze použiti s prospěchem jakékoliv nádoby, opatřené kohoutem, ze které by se čistá voda k vyplachování sklenic čepovala. Nařízení toto znamená opravdu pokrok na poli veřejného zdravotnictví a jeho platnost by věru měla býti rozšířena co nejvíce, zvláště v městech, kde při zavedení vodovodu takové zařízení je zcela na snadě," informovala Národní politika. Podívejte se i na to, o čem dalším psaly noviny v tento den před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.

O trapnosti Irvingova případu

Byl to vlastně trapný soud zakončený třemi lety za popírání holocaustu pro britského historika Davida Irvinga. Brit na začátku přiznal vinu a prohlásil, že už nepopírá existenci plynových komor v Osvětimi.

Pokus o curling v Miláně

Že by Milán žárlil na olympijský Turín a chtěl si uspořádat své vlastní zimní hry? Dáma na snímku má nakročeno jako zkušená hráčka curlingu, ale její pohyb nemá se zimní olympiádou ani se sportem nic společného. Milán zůstává městem módy, dívka se na předváděcím molu pouze sehnula pro ztracenou botu. Celá Itálie rozhodně olympiádou nežije, jen v těsném okolí Turína se ozývají pokřiky sportovních fanoušků.

Rudé právo:Vyrábíme nejvíce bot na světě

Rudé právo přesně před 30 lety psalo, že socialistické Československo vyrábělo nejvíce bot na světě na hlavu. "Osm celých tři desetiny páru. Tímto číslem, počtem párů obuvi vyrobených ročně na jednoho obyvatele, jsme se dostali na první místo na světě. V roce 1937 se u nás vyrábělo ročně 45 miliónů párů obuvi, v současné době je to 124 miliónů párů. Hromadná proudová výroba, charakteristická pro československý obuvnický průmysl, patří k nejprogresivnějším způsobům na světě. Každý dospělý občan naší republiky si v průměru koupí 4,8 páru obuvi, děti jich potřebují během roku daleko více téměř osm párů. Boty vyrobené v Československu znají téměř v 90 zemích světa. Znají a s jejich úrovní jsou spokojeni. Líbí se jejich vzhled, chválí si kvalitu zpracování. Nic tedy nebrání tomu, aby stejně spokojeni byli i naši obyvatelé, tuzemští zákazníci," oslavovalo Rudé právo. Podívejte se i na to, o čem dalším psaly noviny v tento den před 120, 100, 80, 60 a 30 lety.

O cizích lékařích a naší krizi

300 až 500 tisíc eur ročně. To je příjem privátních lékařů v Nizozemsku. V Belgii to není o moc horší, minimálně je to 150 tisíc. Bratru až deset milionů korun.

Na ledě? Kdepak, u ohně...

Na snímku je kanadský reprezentant Jason Miller. Pohled skrz ochraný plexi štít připomíná soustředění hokejistů při vhazování. Fotografie ale není z olympijského turnaje v Turíně. Miller nereprezentuje Kanadu v hokeji, ale na devátých Světových hasičských hrách v Hong Kongu.