Dva přístupy k řešení téhož problému
Titulek bych mohl dát do uvozovek, jelikož jedno z následujících řešení nepokládám za řešení, ale za populismus.
Titulek bych mohl dát do uvozovek, jelikož jedno z následujících řešení nepokládám za řešení, ale za populismus.
O tomto problému a o jeho ideálním řešení se dá diskutovat dlouho ale tou poslední otázkou zůstane: dokáží Češi a Romové žít pospolu?
Integrovat? Ano, ale pouze ty, kteří se chtějí integrovat opravdu a nevymlouvají se na rasizmus a diskriminaci.
K řešení otázek etnik, v našem případě etnika romského, bychom se mohli inspirovat. Ve Spojených státech řeší tuto problematiku dlouhý čas a netvrdím, že ji stoprocentně zvládli.
Přestože mně v minulosti nijak nevadili cigáni, po revoluci mně začali vadit Romové. Žiji šedesát let v Brně a vyrůstal jsem s cigány v sousedství.
Vzhledem k tomu, že jsem pět let bydlel v čemsi, co se velmi blížilo romskému ghettu v obklopení většinově "bílé" zástavby, tak můj hlas je: Bravo, pane Čunku.
Myslím si, že se pan starosta Čunek zachoval správně. Nechápu, proč by se Romům měly pořád dávat nějaká privilegia.
Od státních úředníků ale i novinářů stále čtu zejména kritiku - ale ještě nikde jsem nečetla konkrétní návrh, jak Romy integrovat - zkuste integrovat někoho, kdo o to nemá zájem.
Pokud mají i slušní občané svá práva, potom není jiné řešení než segregace.
Vláda ČR a zejména "populističtí" politici již řadu let deklarují, že je třeba vyřešit integraci Romů do majoritní společnosti. Určitě by však bylo více než vhodné zcela jasně definovat, co se tzv. integrací vlastně myslí.
"Raduj se, dítě, dokud můžeš. Po jedné dvou generacích zapomenou, že právě Wałęsa udělal tu revoluci. Zbude berlínská zeď a Češi. Berlín a Praha se lépe prodávají.
Nevím, jak celý problém jednoduše nazvat. Ale domnívám se, že lidé v Česku nejsou zatíženi na "národnost člověka", ani nemají jiné předsudky.
Po přečtení článku pana Holomka bych rád uvedl, jako občan města Vsetína, že lepší řešení, než realizoval starosta Čunek, neznám.
Jsem učitel, pracuji s romskými dětmi a neumím si představit, že by někdo bez mé vůle sebral děti a odvezl je bůhví kam. To už historie zažila, a kam vedlo násilné stěhování nepřizpůsobivých, neárijských nebo jiných problémových občanů?
Na tuto otázku doufám že odpoví samotní Romové. V roce 1945 bylo v Čechách asi 5 000 tehdy Cikánů, dnes Romů. Dnes jich zde je nespočítaně a to ještě další odešli za lepším na Západ - do Velké Britanie a jinam.
Vytváření jakýchkoliv ghett je cestou do pekel. Ve Vsetíně jen problém odložili tím, že jedno peklo posunuli jinam.
S krokem pana Čunka v zásadě souhlasím, i když nejsem bez výhrad. Proč? Všude, kde žije společenství tzv. Romů, je velice hlučno, ničeho si neváží, nehledě na to, že se ve své egoistické podstatě do všech kolem sebe naváží.
Domnívám se, že na Romy jakožto takové se vztahuje deklarace lidských práv. Tedy, pokud je považujeme za rovnocené. Znamená to ale, že jakožto rovnocení občané se musí takto i chovat a dodržovat stanovená pravidla.
Od roku 1994 do roku 2001 jsem bydlel v ulici V. Volfa v Českých Budějovicích. Je to v médiích známá adresa.