Angela Merkelová dostala Evropský řád za zásluhy. Za co? V klíčových věcech se mýlila

Vyznamenání má vyzdvihnout příklady osobností, které posílily Evropu jako celek a hájily hodnoty zakotvené v zakládajících smlouvách. U kořenů evropské integrace stálo společné využívání, uhlí, oceli a jádra – v Evropském parlamentu v posledních letech všechno sprostá slova.

„V roce 1990 pocházela jedna třetina evropské elektřiny z jádra,“ hřímala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová před dvěma dny na Jaderném summitu. „Dnes je to jen 15 procent,“ pokračovala. „Máme ambici, aby se Evropa stala globálním centrem jaderné energie nové generace,“ vyzvala nakonec žena, která 30. června 2011 hlasovala ve Spolkovém sněmu pro odchod Německa od jádra a uzavření jeho sedmnácti jaderných elektráren.

Autorkou nápadu byla ovšem německá kancléřka Angela Merkelová. Politička, která nejprve schválila prodloužení životnosti německých jaderných elektráren, aby o pouhý rok později navrhla jejich uzavření. Náhradou se měly stát obnovitelné zdroje a přechodným zdrojem pak plyn. Ten z Ruska. Levný a dovážený potrubím na dně Baltského moře, přes kritiku Polska a baltských států. Jenže obavy z Ruska se tehdy v západní Evropě shazovaly ze stolu jako hysterická polská rusofobie. To se dalo ještě pochopit před Krymem, ale kontrakt na plynovod Nordstream 2 byl podepsán v roce 2015, tedy rok po anexi Krymu a ruské agresi na Donbase.

Související

14:15

Roky za to bojuji, teď s tím přišla Ursula. Vondra z Bruselu komentuje velký obrat

Německý ekonomický model – tedy levný plyn z Ruska umožňující jak ekologické experimenty, tak především energeticky náročnou výrobu a následný export do Číny – se po ruské agresi na Ukrajinu a Trumpově vyhlášení obchodní války Pekingu ukázal jako slepá ulička. Stejně jako Merkelové rozhodnutí vpustit do země milion migrantů z Blízkého východu s tím, že „to zvládneme“. Merkelové nástupce z řad CDU Friedrich Merz jej označil za chybu a za selhání kontroly hranic a právního rámce a poukazuje na důsledky pro veřejný pořádek, integraci a důvěru voličů. „Můžeme se snažit sebevíc – to nezvládneme,“ vyrovnal se s Merkelovou její nástupce. I tady Merkelová proslula jako někdo, kdo změnil názor o 180 stupňů. Ještě v roce 2010 prohlásila v rozhovoru pro Welt am Sonntag, že „multikulturalismus selhal“. Jen o pět let později zahájila největší multikulturní experiment v německých dějinách.

A nezapomeňme na trestuhodné zanedbání obranyschopnosti. Po většinu její vlády nepřevyšovaly výdaje na obranu 1,3 procenta HDP. Bundeswehr se za její vlády zmenšil skoro o třetinu, armáda Merkelovou nezajímala a dávala to dost ostentativně najevo. Vojákům chyběly základní věci (přilby, balistické vesty, zimní výstroj), často i pro nasazení v Afghánistánu, což kritizoval i Spolkový sněm. Značné procento vozidel, vrtulníků a letadel bylo dlouhodobě neprovozuschopných kvůli opravám a nedostatku náhradních dílů. Zpozdily se dodávky transportních letadel, vrtulníky trpěly technickými problémy, byla omezená cvičení z důvodu nedostatku munice.

Jak píše britský Economist, „z geopolitického hlediska opustila zemi se třemi dnes již známými nebezpečnými závislostmi: neschopností bránit se bez pomoci Ameriky, neschopností udržet ekonomický růst bez exportu do Číny a závislostí na ruském plynu“. Těžko říct, za co z toho dostala nyní od Evropského parlamentu Evropský řád za zásluhy.