David Klimeš David Klimeš | Názory
6. 12. 2019 12:00

Auditovaný Babiš - tragédie o třech dějstvích s neznámým koncem

Audit není hrůznou tečkou za Babišovými obtížemi. Hrůza bez konce jím naopak teprve začíná. Vracení eurodotací je tím nejmenším průšvihem. Jako domino brzo začnou padat na premiéra další a větší. Ano, bude hůř.
Země Živitelka... Premiér Andrej Babiš na návštěvě známého českobudějovického veletrhu.
Země Živitelka... Premiér Andrej Babiš na návštěvě známého českobudějovického veletrhu. | Foto: ČTK

V pachtění po tom, kdo bude mít první v ruce audit Evropské komise o střetu zájmů Andreje Babiše - a kdo z něj udělá více článků -, trochu zapadla linka celého příběhu nazvaného Agrofert v nesnázích. Pro Andreje Babiše, který chce zároveň premiérovat a zároveň mít stále dozor nad svým byznysem, nic nekončí. V rámci dramatu jsme v kolizi, ale ještě ani ne v krizi.

Agrofert bez větších potíží zvládne unií poptávané stamiliony zaplatit. Opravdový problém pro něj však bude zastavení dalších dotací a případné zamezení přístupu k veřejným zakázkám. A zcela logickým krokem by byla i žaloba zemědělské konkurence na Agrofert za nedovolenou podporu, potažmo zvýhodnění na trhu.

Finální audit nám nyní pěkně popisuje celé drama, které už trvá několik let. Jak moc se během nich propojil stát a holding, odkrývá detail, který zatím nebyl veřejnosti znám. Vyplývá z průvodní dokumentace, jež dosud nebyla zveřejněna.

Podle dokumentu si v Bruselu právník Agrofertu stěžoval, že mu česká strana nezpřístupnila audit k připomínkám. Český velvyslanec při EU za to byl pokárán s tím, že podniku nelze takové právo upírat. Na druhou stranu, když se český úředník snaží Evropské komisi zdůvodnit, proč byla tak potřebná a prospěšná dotace na školení zaměstnanců Zámečnictví Šejvl - a bruselský byrokrat mu připomíná, že podle zjištění českých novinářů přece nic takového neproběhlo - je Čechovi až stydno. Jako by v tu chvíli náš člověk nezastupoval stát, který si jej platí, ale premiérovu firmu…

Takže pohodlně se usaďte, drama začíná.

První dějství: Střet zájmů, na který se zapomnělo

Zdánlivě vše odstartovalo v roce 2017, že? Teprve po novelizaci zákona o střetu zájmů, takzvaného lex Babiš, kdy začal podle Evropské komise nedovolený souběh politiky a byznysu v osobě předsedy hnutí ANO. Výsledek je zatím 285 milionů korun, o které by měl přijít státní rozpočet. To je ovšem jen začátek, protože auditoři prověřili zatím jen zlomek eurodotací pro Agrofert.

Nicméně příběh střetu zájmů lze podle Bruselu datovat dávno před rok 2017. Jen se na to v hokynářském Česku rychle zapomnělo, protože jsme za to nemuseli platit žádnou pokutu. Pro budoucí nastavení vztahu bohatých podnikatelů a politiky v republice je však tenhle moment významný.

Auditoři přes kanonádu argumentů z české strany potvrdili závěr z předběžné zprávy, že Babiš byl ve střetu zájmů už od roku 2014, kdy se stal ministrem financí. Přesvědčivě doložili, že majitel Agrofertu porušoval nejen evropská finanční nařízení, ale i tehdejší český zákon o střetu zájmů. Už ten totiž obsahoval paragraf, podle něhož veřejný funkcionář nesmí podnikat nebo provozovat jinou samostatně výdělečnou činnost. Babiš však ministroval a rozhodoval o rozdělení zisku Agrofertu, měnil stanovy, měnil dozorčí a správní rady.

Komise to nicméně nechala být, byť vyčítavě konstatuje: "Nebylo prokázáno, že by na vnitrostátní úrovni byla učiněna jakákoliv opatření týkající se tohoto nesouladu."

Proč je to důležité? Ústavní soud stále nerozhodl o lex Babiš. Je ostudné, jak dlouho se to v Brně táhne, nicméně kauza může skončit i zrušením mimořádně nepovedené novely. I kdyby se tak ale stalo, nebude to znamenat, že Babiš či další tuzemští miliardáři se zálibou v politice, si mohou zase zvesela ministrovat či premiérovat. Střet zájmů byl jasně definovaný i předtím, jen ho nikdo neřešil.

Po schválení lex Babiš předseda ANO vztekle vykřikoval: "Samozřejmě budu bojovat za svá práva v České republice a jedna z firem Agrofertu příští týden podá stížnost Evropské komisi pro podezření na porušení práva Evropské unie ze strany členského státu." Evropská unie Babišova práva tedy prozkoumala - a zjistila, že podváděl.

Dějství druhé: Babišovi právníci hrají okresní přebor

Otevřený konflikt přichází v roce 2017 se snahou všech konkurentů premiéra vyšachovat z politiky. Podle lex Babiš se totiž měl okamžitě vzdát veřejných zakázek, nenárokových dotací a investičních pobídek pro Agrofert.

Na to reagoval tím, že vložil akcie Agrofertu a dalších firem do svěřenských fondů. Že se tím zbavil majetku, ale přesvědčil Babiš jen sebe. Velká chyba opozičních politiků a médií byla v tom, že více netrvali na zpřístupnění statutu obou fondů.

Institut svěřenského fondu má od svého vzniku v roce 2014 hodně široké použití a může být skutečně nastaven tak, že by s ním politik nebyl ve střetu zájmů, pokud by byl ovšem de facto slepým trustem.

To ale rozhodně není popisovaný případ. Statut dosud neznáme - což je neuvěřitelné -, ale z auditu jej dnes lze alespoň dostatečně rekonstruovat. Andrej Babiš nenechal nic náhodě a jeho právníci přichystali takové stanovy, že dosazené vedení se ve svěřenském fondu nemůže prakticky ani nadechnout.

Ministr Babiš může převést své firmy například do svěřenského fondu, ty firmy budou ale nadále podnikat, mohou se účastnit zakázek, říká právník Havel
15:31
Ministr Babiš může převést své firmy například do svěřenského fondu, ty firmy budou ale nadále podnikat, mohou se účastnit zakázek, říká právník Havel | Video: Martin Veselovský

Andrej Babiš všechny protektory (mezi nimiž nechybí ani jeho manželka Monika) de facto ovládá. Křížení dvou fondů brání tomu, aby se kdokoli ve vedení mohl vzepřít. Babišovi nelze jeho majetek bez jeho vědomí výrazně změnit, protože musí vědět i o operacích mimo skupinu.

Z auditu víme, že protektoři mají být dle statutu nadáni "nezávislým vedením" a Babišovi je zakázáno je ovlivňovat. "Ve skutečnosti může být management fondů nezávislý jen minimálně, limitovaně. Na obyčejné operace s fondy, a ne na zásadní rozhodnutí," dovozují však auditoři.

Právníci Agrofertu si zjevně mysleli, že hrají Ligu mistrů, ale hráli jen tu českou. V roce 2018 navíc sestoupili až do přeboru. Jestli Babiš může být nyní na někoho naštvaný, jsou to právě oni - pánové Bílek a Knotek, kteří mu včas nevyložili, co znamená zpřísnění unijních pravidel o střetu zájmů. Bylo jejich úkolem šéfovi vysvětlit, že převod do slepého fondu je již nezbytný. Místo toho se spokojili s naplněním lex Babiš, a to ještě jen podle svého uvážení.

Audit správně dovodil, že unijní právo je nadřazené a vykládá český lex Babiš, protože právě tato norma upravuje obecné nařízení EU z roku 2012 a pak i to přísnější, o šest let novější.

Právní tým Agrofertu za ty roky předvedl několik skvělých bitev v převzetí nejrůznějších JZD, tohle ale bylo nad jeho síly. A prohra bude velmi drahá. Poslední zoufalý pokus o zteč prostřednictvím rozporu předběžné zprávy dopadl jako ofenziva v Ardenách. Největším odpustkem pro Babiše jsou nakonec jen ty měsíce v roce 2017, kdy byl vyhozen z ministerské funkce Bohuslavem Sobotkou, a nebyl tedy ve střetu zájmů. Babiš by měl svému někdejšímu premiérovi poděkovat, ušetřil mu.

Dějství třetí: Zachraňte Agrofert!

Málokterá firma má v Česku nyní tak špatnou pověst jako Agrofert. Neprávem. Přes všechny výtky je to stále nejúspěšnější zemědělský, potravinářský a chemický koncern. Ročně utrží stovky miliard a zaměstnává 30 tisíc lidí. Jen z neznámých důvodů se jej jeho zakladatel rozhodl zničit.

Samotný požadavek na vratku čtvrt miliardy korun není pro firmu takových rozměrů tragedií. Už nyní dluží 44 miliard věřitelům, bude tak dlužit 44,2.

Problém je, že bez okamžité nápravy se celý její byznys zhroutí. A to neříkají jen kritici. To řekl bez obalu už v září sám předseda jejího představenstva Zbyněk Průša deníku Právo: "Pochopte, že nemůžeme ze ziskové chemičky v Německu financovat třeba český chov prasat."

To je ta pravda o Agrofertu. Česká zemědělská výroba se prostě bez dotací neobejde, celý systém podniku by se položil. Nejde ovšem jen o dotace. Další na řadě budou logicky veřejné zakázky. Je spousta sektorů, kde holding čile obchoduje se státem. Za časů Babiše v politice například extrémně narostla dřevařská divize Agrofertu, která čile obchoduje se státními Lesy ČR.

A domino pokračuje. Pokud by Babiš dál tvrdohlavě seděl na dvou židlích a snažil se o kvadraturu kruhu, mohou jeho konkurenti zkusit u Evropské komise vyvolat další konflikt - tentokrát kvůli nedovolené podpoře, na kterou Agrofert kvůli střetu zájmů nemá mít nárok.

Na firmu se toho prostě v tuto chvíli valí mnohem více než jen nějaká čtvrtmiliarda. A věřitelské banky to už pozorně sledují.

Přestože vůči Agrofertu panuje obecná nevole, je to stále výkonný podnik, který však nyní nemůže kvůli politice prosperovat. A každý, kdo si přesto přeje pád Babišova impéria, by si měl uvědomit, že tak velký kolos tu může odkoupit fakticky asi jen jedna osoba - už tak dost silný Petr Kellner.

Ne, takový osud si Agrofert kvůli devastující politické avantýře velkého šéfa nezaslouží.

V úvodu zmiňovaná historka, jak si jel právník Agrofertu stěžovat do Bruselu, skončila úspěchem jen napůl. Připomínky holding zaslat mohl, ale schůzku nedostal s tím, že se má obrátit na příslušné orgány doma.

A to platí vlastně pořád: Problém Agrofertu není v Bruselu. Problém má velká a úspěšná firma doma. Jmenuje se Andrej Babiš.

Změny oproti červnové zprávě jsou minimální, na počet je jich hodně, ale co se týče váhy peněz, nic zásadního se nezměnilo, říká redaktor Respektu. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy